Nezvaná (1981)

Redlińského román, stejně jako Leszczyńského film sledují obecné schéma styku pokročilých a primitivních civilizací. Co se nejprve dělo bojem, pak vírou, a pak kulturou, se nyní provádí převážně na bázi ekonomické efektivity. Zde jsou všechny složky obsaženy. Když Modelka řekne Křovákovi, že ho má ráda, že si proto zaslouží dostat šanci a ona mu ji dá; pak nejspíš neví, o čem mluví. Jola nikoho nepřesvědčuje, ale její vliv je právě tak podvratný jako vize, v nichž se zjevuje Kaziukovi A nejen primární děj je soudržný, takové jsou i sekundární odbočky, některé z nich možná i humorné (Kaziukova žena se diví:Bartosiewicz hahaha, patrzajcie, Kazimierz, tyle lat z nim żyła, myślała, że z Kaźmierem, a on Kazimierz. I to Bartosiewicz!To ja Bartosiewicz Hanna?). Boj, víra a kultura se vyčerpaly, jsme na konci románu:jak ty z koso do żyta wyszed, to już tobie nic nie święte!Další úroda bude již sečena kosami, nikoli srpy a její přebytky odvezeny po silnicích do měst (a nikdo se tomu už nebude divit). A Čečetka (Konopělka)?, ta už zpívá někde jinde.

Snad nejpřiléhavěji jedním slovem (Demlovým): "haluciňák".

Z Polska nevyšlo a ani snad nevýjde nikdy nic dobrého...

Tenhle film ve mě zanechal dost zvláštní a podivné dojmy. Něco takového jsem zažil naposledy asi uStrach jíst duše, přičemž tohle je někde jinde, ale základní princip je stejný. Oba filmy mají dost jednoduché poselství, vlastně celkem banální a v obou případech i banálně podané. Dalo by se o nich říct, že jsou tím až laciné, vzhledem k tomu, jak moc to dávají najevo. A přitom to tak ve výsledku vůbec není. Ve Strach jíst duše je to spíše založené na tom, že jako primárně podávané téma rasismus je spíš dílem skládačky zobrazující realitu poválečných názorů i stavů Něměcka a celá výpověď tak jde mnohem hlouběji... vlastně do všeho. U Nezvané mi to přijde ještě složitější, vzhledem k tomu, jak se před námi utváří fikční svět - nacházíme se na vesnici uprostřed ničeho, těžko identifikovat dobu. Tento prostor má svá pravidla o tom, jak v něm vše funguje - k čemuž se ale dostanu později, každopádně tahle pravidla jsou pevně daná a všichni je uznávají. Pak ale do vsi přijde učitelka a přinese moderní dobu. Všichni to přijímají, jedni více druzí méně, ale berou, až na Kažika, otce od rodiny, kde je učitelka ubytovaná. Samozřejmě plně vše souzní s tím, čím se to primárně tváří být - kritika zaostalosti, zpátečnictví a toho, jaké zlo může způsobit. Je to v tom? Samozřejmě a nejspíš o tom není pochyb. Jenže mi přijde, že je to jen vstupní poselství a celé je to mnohem komplexnější. Není to obyčejná či jednostranná kritika, ale naopak hluboce propracovaný film o střetu starého a nového, ale v takové podobě, jakou jsem snad ještě nikdy neviděl. Vlastně mi to zapadá do konceptu vidění světa, kterému říkám "poetika všeho" - v hodně velké zkratce; i ten sebemenší pohyb čehokoli má velkou cenu v běhu věcí celého světa, protože se měl stát přesně tak a ne jinak. Svět má nastavená určitá pravidla, kterým mi nikdy nemůžeme plně rozumět, protože jsou natolik komplexní a propojená, ale přitom se jimi všichni řídíme. Co se má stát, tak se stane a přitom to nesouvisí s konceptem nemožnosti změnit svůj osud - ten ovládat jde, díky svobodné vůli, do jisté míry, ale jen do takové, kterou můžeme chápat. Pochopit fungování světa v jeho naprosté úplnosti je pak buď extrémně složité, nebo extrémně jednoduché. Jedna cesta vede k nekonečnému zkoumání, druhá naopak k jemu nekonečnému omezení a řídění se banálním návodem k přežití, což je prostě uspokojení fyziologických potřeb. Oba pohledy se zde střetnou, kdy zde máme starý řád vesnice zosobněný Kažikem, který je naprosto jednoduchý, až zaostalý, ale zato má pevná pravidla vysvětlující vše podstatné a dá se podle nich žít, zatímco učitelka přinese svět, kde se neustále zkoumá, jak vše funguje a jak se dá kvalita života víc a víc posouvat. Střet mezi oběma světy je jasně viditelný, přesto se však u každé strany dá pochopit její zázemí a to, že komplexnější pojem ten jednoduchý buďto zničí a transformuje, nebo ho naopak uvede do bludného kruhu jeho odmítání a boje za něj, který se ale pochopit dá, jelikož doposud vše dávalo přesný smysl a teď se najednou ukáže, že se dá jít dál. Není to obhajoba chování Kažika, ale spíš nestranná ukázka toho, co zastupuje a že to prochází až apokalyptickým zánikem, přitom se podle toho dalo šťastně žít, bez vlivu nových znalostí. A šťastně se dá žít i tak, jen je třeba se s takovým poznáním vyrovnat. To Kažik nedokáže a tak rebeluje, dělá vše po svém, proti jakémukoli novému, rozšiřujícímu názoru urputně bojuje. Jeho boj za zachování něčeho, co už s tímto poznáním nikdy nemůže nastat, ale vede k tomu, že začne ničit pravidla "všeho", celého světa. Stává se hrozbou, které si není vědom, protože chce zasáhnout za oponu přirozeného běhu věcí, tam, kam se lidstvo nemá jak dostat. Je to znát už tím, jak najednou boří hranice tradic jeho vesnice, které přitom stále mohou patřit mezi ty zastaralé. Vzpoura proti plánu, se kterým se z nikomu neznámých důvodů nemá manipulovat, pak vede k SPOILER závěrečné katastrofě, kdy je ve strom zakleta celá vesnice a Kažik jako jediný přežije. Jeho boj za něco, co už nikdy za žádných podmínek nemůže nastat (aspoň v dohledné době), vede právě k tomuto zániku. KONEC SPOILERU Je to film osudový nad rámci čehokoli, co se dá v našem světě nazvat osudovým, je to film natolik zvláštně mystický, že se mi to těžko popisuje slovy, co vše jsem z toho cítil. A v tomhle ohledu mě to naprosto fascinovalo. Samozřejmě mi je jasné, že vše, co jsem teď vypsal, může znít jako šílené blábolení, která nedává ani trochu smysl buď jako takové, nebo i jako interpretace tohoto filmu, ale popravdě mě už dlouho žádný film nedonutil tak dlouho o něm přemýšlet, abych o něm byl schopný napsat tolik a zrovna o tomhle. Ale jak je to propojené s určitými tradicemi a pověrami, jak do toho náhle zasahují nebeské síly, celé to dává silný pocit, že je ještě něco za tím, co se viděl ani vnímat lidským okem nedá - a to vše určuje, přičemž to nikdy nezanikne z lidové slovesnosti, ale naopak projde změnou, kterou musí časem projít vždy všichni a všechno. Nechám tu svůj komentář jako takové sepsané, aspoň nějak pospojované zápisky, protože se k tomu ani po dvou dnech nedokážu vyjádřit víc než takhle roztříštěně. I přesto, že to může být pro kohokoli jiného šílené blábolení. A když se ještě vrátím na začátek - je to jednoduché na pochopení, vlastně o tom ani nejde moc pochybovat. Je to vlastně vše dost jasné a těžko se v tom jakkoli ztrácí - a zároveň to není jasné vůbec. Asi jako moje teorie, kterou jsem tu horko těžko vypsal. Slabých 5*(30.04.2025)(méně)(více)

Bezčasová precizní filmařina o jednom zapadlém koutu kdesi na blatech, kde příchod tzv. civilizace způsobí rozpad společenské soudržnosti. Hořko-humorné podobenství prostého člověka, který narazí na výdobytky socialistického zřízení, které si rovněž zažil český venkov v krvavých padesátkách. Realita však nebyla tak nevinná a roztomilá.(25.04.2021)