Nebeští vězni (1996)

Trochu nevýrazný a roztahaný film, který mě příliš neoslovil. Při čtení anotace mě napadlo, že můj život byl vlastně chudý na dobrodružství. Kupříkladu jsem se nikdy neschovával před alkoholem do mokřin ani mi nespadla na hlavu holčička spolu s havarovaným letadlem. Za to se mi jednou zdálo, jak z nebe spadlo dítě spolu s kočárkem. - - - Sen o Zadrobílkovi (v noci z 2. na 3. února 2020) - - -     Doneslo se mi, že se Zadrobílek do jisté míry vrátil. Půl roku žije v záhrobí a půl roku na tomto světě, kde pokračuje ve vydávání knih.
     Volá mi Zadrobílek, že získal nějaký rukopis, který obsahuje dosud neznámé vzpomínky na Crowleyho. Nechtěl bych se na to přijít podívat? Ptám se, jestli stále bydlí tam, co dřív. Jistěže ano.
     Jsem v Zadrobílkově bytě v Umělecké ulici. Je to tam pořád takové, jak si to pamatuji: obrovská knihovna, obrazy na stěnách, socha černé madony. Zadrobílek vypadá skoro stejně, jako když jsem ho potkal několik let před jeho smrtí, pouze jeho pleť získala olivově zelený odstín, takže nyní připomíná Chidhera Grüna z Meyrinkova románu Zelená tvář. Že by to byla pečeť nějakého druhu nesmrtelnosti?
     Zadrobílek mi ukáže ozdobně vázanou knihu bez potisku na hřbetě. Zalistuji v ní, je to rukopis sepsaný v arabštině. Vrátím mu knihu se slovy, že je to pěkný sběratelský kousek. „I když zrovna moc stará ta knížka asi nebude, že?“ Zadrobílek se rozhovoří: „Jde o zápisky súfijského mistra (vysloví dlouhé arabské a pro mne zcela nezapamatovatelné jméno), které vznikaly v rozmezí let asi 1900 až 1920. Jádrem knihy je pojednání o arabských Božích jménech a o meditaci. Další texty tvoří záznamy různých spirituálních kuriozit, které autora zaujaly. Popisuje se tam třeba učení jedné gnostické sekty ofitského typu, která v pisatelově době ještě existovala, samozřejmě v utajení. Pikantní je také proroctví nějaké koptské jasnovidky, že na svět přijde nový mesiáš, který se však nenarodí z panny, nýbrž spadne z nebe, a to i s dětským kočárkem. Pro vás bude nejzajímavější vylíčení autorova setkání s Crowleym. Tuhle pasáž jsem už přeložil celou.“
     Zadrobílek mi podá sjetinu z počítačové tiskárny. Kouknu na začátek. Autor tam píše, že se seznámil s Angličanem, který se jmenuje Aleister Crowley a říká si Šelma 666 nebo Mistr Therion. Dále o něm uvádí: „Je to velký magik a vodí s sebou na provaze ochočeného šajtana. Hovoří docela dobrou, byť občas trochu kostrbatou arabštinou. Vyložil mi učení o Pravé vůli a poté jsme spolu rozmlouvali ještě o jiných věcech. Všechno, o čem jsme mluvili, zde věrně zapisuji pro poučení potomků.“ Zbytek překladu jenom zběžně prolistuji, je to asi třicet stran textu ve Wordu. No to je paráda!
     „Ještě letos to celé vyjde knižně, s překladem jsem už skoro hotový,“ říká Zadrobílek. Ptám se, kde k tomu rukopisu přišel. Zadrobílek se lišácky usměje. Vůbec bych se nedivil, kdyby sem ten rukopis, v reálu nedochovaný, propašoval z astrálu.
     Vyšel jsem z domu a mířím k zastávce tramvaje. Najednou se ozve příšerná rána a odněkud z okolí začne stoupat kouř. Vypadá to, že na Letenské pláni něco bouchlo. Pomyslím  na to, že přes Letnou teď asi nepojedou tramvaje. No co se dá dělat, sejdu pěšky na stanici metra Vltavská, popojedu na Pavlák a tam snad už něco pojede. Lidé volají, že se zřítilo letadlo. Pohlédnu k obloze, jako kdyby tam to zřícené letadlo snad ještě mohlo být, a vidím, že na sloupu veřejného osvětlení visí dětský kočárek a něm se mele dítě. Letadlo se muselo rozlomit už ve vzduchu, kočárek z něj vypadnul a zachytil se držadlem o sloup. Je zázrak, že z něj to dítě nevypadlo. Přijíždějí hasiči a záchranáři. Jeden hasičský vůz zastaví pod lampou a vysune plošinu. Hasiči sundávají kočárek a zachraňují dítě. Kdyby tak věděli, že jejich jména budou zmíněna v Novém poselství z Prahy, které bude výhledově sepsáno.

Ajaj..naozaj nie veľmi vydarený snímok, ktorý by potreboval skrátiť aspoň o 35 minút. Po hodine som sa už strašne nudila a priznám sa, že som to ani nedopozerala len preskákala postupne nakoniec. Keď som si predstavila, že mám pri tomto filme stráviť ešte hodinu svojho času, tak v tej chvíli zvíťazil zdravý rozum.

Bídný příběh z delty Mississippi přetížený patosem a jalovými dialogy.

Příběh tvrdého policisty (katolíka) s honičkami (po střechách ap.), který se trochu vleče.(max.50%).

Prakticky od počiatku nebavilo. A vlastne na tejto vlne sa to nieslo až do okamihu, kedy som to predčasne vypol. A Ja vlastne ani neviem, prečo som si to pustil. Ako keby toho mám málo na výber.