Na sever Aljašky (1960)

Už jsem viděl ve westernech ledacos, ale aby byl zástěrkou pro romantickou komedii ještě ne. A tak tu máme dva zlatokopy, kteří přišli k pohádkovém jmění a ten starší jede mladšímu pro vysněnou lásku do Seattlu. Láska na něj ale nečekala a tak místo ní přiváží šarmantní francouzku - a cestou se sblíží. Kromě toho je tu ještě linie s podvodníkem a sledovat se to dá, chvílemi je to i vtipné, problém je spíše v hercích. Opět tu byl obsazen dávno zapomenutý zpěvák, ale Fabian hraje (je) extrémně pitomé ucho. Stewart Granger, který mě příšerně štval v Mayovkách tady hraje naprostého slušňáckého pitomce a John Wayne? Ten zase hraje drsňáka, což se projevuje tím že je nabručený skoro dědek a nechápu co na něm ta ženská vidí. Závěrečná bitka vypadá spíše jak z grotesky... no hodně slabé 3* a to jen proto že jsem se občas tou blbostí postav bavil.

On to, naštěstí pro mě, není ani tak western, ale konverzační vztahovka, která mě přibila do gauče. Je to takové "dřevní", žádná pořádná výprava, ale uvnitř... vtipné, rafinované, čapne a už nepustí. // Jeden zavile staromládenecký zlatokop má odkudsi svému kamarádovi přivézt snoubenku, ta se však mezitím vdala, a tak mu jako útěchu - náhradu chce přivézt někoho jiného, zkusí profesionální tanečnici. Tu však vybere podle vlastních měřítek (jak jinak) a tím se chytí do vlastní pasti... :-) . Jde o krásnou Francouzku, a ač profesí "lehčí", má neuvěřitelnou dávku nefalšované noblesy a trpělivosti. // Za obdivuhodně noblesní Capucine, a za připomenutí existence něžných oslovení "Mon chou" a "Mon chouchou" dávám jinak nezasloužených 5*, ale prostě nemůžu jinak.

Westernová hříčka, orámovaná dvěma poměrně originálními bitkami s veselými prvky, ze kterých jakoby čerpala i naše hezká česká "Koňská opera" (1964). Kvalita děje, který se nachází mezi nimi, však ke škodě věci poznenáhlu, leč nezadržitelně uvadá. Nedá se říct, že by ubylo komediálních momentů, ale hravá lehkovážnost, s níž se zápletka sbratřila hned v úvodu, se jí nenápadně - a snad i trochu podrazácky vzdaluje. Výsledek sice lze označit jako pozitivní, nicméně už ne jako přehnaně zdařilý.

Vo westerne málokedy vidíte scény na lodi a tým pádom na mori, čo je rozhodne potešujúce. Potešujúca je aj solídna výprava a John Wayne v tak trochu netradičnej úlohe. Ono hrá v podstate tú istú postavu čo vždy, len okolnosti sú iné. Chlapík sa nám totiž zamiluje a Wayne tu občas musí hrať aj žiarlivostné scény. Bohužiaľ je nám jasné, kam to všetko smeruje, takže odporúčam film začať pozerať ako romantickú komédiu zasadenú do netradičného prostredia. No a toho tlieskajúceho tuleňa si mohli tvorcovia vážne odpustiť.

K westernu má tento film poriadne ďaleko. Na začiatku a na konci slušná groteska a zvyšok celkom nápaditá romantika z Aljašky. Skôr by som to nazval Princezná na Aljaške. Hoci nemala vôbec urodzený pôvod, o nápadníkov nemala núdzu a vznikali tak komické, romantické a uletené situácie, naozaj ako od Wildera.