Můžeme být hrdinové (2020)

V prvom rade si to na začiatku povedzme, aby nevznikli pochybnosti o mojom mentálnom zdraví. Jedná sa tu o film výlučne pre deti, preto som hodne benevolentný. Ak by to tak nebolo, jednalo by sa o jednoznačný odpad odpadov. Tento film sa ale nechcel brať vážne a feťák Rodriguez proste chcel točiť s deťmi, o deťoch a pre deti (pri všetkej počestnosti). Využil vlnu superhrdinstva ktorého sú už roky plné kiná a bolo to. Ak to budeme brať výlučne z takéhoto pohľadu, potom sa deti zabavia, rodičia sa môžu zatiaľ vyklátiť v kúpeľni do bezvedomia a život pôjde ďalej. Ak to pôjdeme ale ohodnotiť ako film, potom sa zhrozíme nad tým, že sa tu nechal ponižovať Pedro Pascal, alebo že Priyanka s farbou mliečnej od figara a s topánkami tak dokonalými, že aj škaredé nohy by spravili oslnivými a výrazom vhodným tak do everythingbutt tu je zrejme pre ukojenie režiséra aby sa držal od detí, alebo že niekto je ochotný vyryhať bubáky na takúto ptákovinu. Miňko zabudol si??? Ešte raz, je to PRE DETI. Takže tri.

Divím, se že jsem se na to celé vydržel dokoukat. Bez nadsázky scénář působí jako by ho psalo devítileté dítě. Vizuálně rovněž bída. Kreativita nulová. Takhle hrozný zážitek z filmu bych nepřál nikomu. Kdybych měl možnost vzkázat svému minulému já radu, tak bych mu poradil ať radši kouká hodinu a půl do stěny než se dívat na tohle. Za Pedro Pascala dávám alespoň2/10.

Ten film je jako ona mimozemská kosmická loď - "Jako by ji vymýšleli pro malé děti". Ale vlastně, počkat... ono to je pro malé děti. Jako taková honosnější Majka z Gurunu nebo něco jako Zlatá brána ale bez písniček.  Takže jistě, je to blbina tak nelogická, že se pohybuje až někde u hranic surrealismu, ale to u podobných dětských filmů nemusí být vůbec na překážku. Je to hravá podívaná pro nejmenší, kde dospělí roztomile přehrávají,  triky jsou papundeklově levné, zápletka dětinská, všechno přímočaré i prosté a poučení na konci doslovné, ale taková forma je pro cílovou skupinu ideální. Když si představím, že jsem pětileté dítě, tak bych byl jako divák maximálně spokojený. Ty "odpadové" komentáře mi přijdou trochu mimo, asi jako kdyby pětileté dítě psalo komentář k Podzimní sonátě nebo Občanu Kaneovi. Ale i kdyby měly pravdu, stále je to lepší než Tlapková patrola.

To by se jeden z těch megaskoků Rodrigueze posral! On ti tam nasype Desperado a Od soumraku do úsvitu, pak ti to otočí několika dílama Spy Kids, když tam pak loupne Sin City, Planetu Teror a brutální Mačetu, si říkáš, už je Bob doma bude pohoda, opět tam švihne další posraný Spy Kids a je to furt dokola. Když už teda vylezla trochu pohodová nekrvavá Alita, věřil jsem, že nějaká prasárna nás po ní nemine. A hle - Můžeme být hrdinové! Zírám jak blázen! Hodnotím průměrně jen z důvodu toho, že to prostě ten kolík točí pro dětský publikum a taky proto, že se v tom vidí moje šestiletá dcera. Takže to plní svůj účel. Ale jinak bliju... 50%

Superhrdinové stále hýbají filmovým světem, avšak nikdo si nevšiml, že je vše určeno převážně pro starší diváky. A tak Robert Rodriguez bouchl do stolu a natočil superhrdinský snímek právě pro ty mladší. Nejedná se však o rodinný film, ale skutečně vyloženě čistě o dětský. A rovnou superhrdinská týmovka. ´We can be heroes´ (Můžeme být superhrdinové) je fráze s určité písně Davida Bowieho a jestli jde o odkaz či je společná myšlenka jen čistě náhodná můžeme jen spekulovat. Rodriguezův rukopis je znát, takže je to celé v duchu předchozích dětských snímků ´Spy kids´ ( 2001), ´Dobrodružství Žraločáka a Lávovky´ 2005) a ´Prckové´ (2009). Žraločák a Lávovka se tu dokonce i objevují. Snímek obsahuje spoustu odkazů jak na tým Liga spravedlnosti, tak i X-Man. První tým připomínají dospělí, druhý jejich děti. A aby toho nebylo málo, neonovým prostředím se vzpomíná i na známý průserový snímek Joela Schumachera ´Batman a Robin´ (1997). Koncept celého příběhu a daných akcí je tedy dosti odlehčený a to přemírou pocitu dětinství. Proto je na každém kroku snůška nesmyslů i pro takový film. Starší divák, odkojený snímky od Marvelu či DC, tak nad tímto počinem přirozeně ohrne nos. Leckterých násilných scén se tu v žádném případě nedočkají. Dobrodružství superhrdinských dětí tak působí jako obyčejná dětská hra a nakonec, proč ne. Proč by si i dětští diváci, podle tohoto filmového vzoru, nemohli hrát na superhrdiny a zachraňovat svět. Žádné drama, žádné napětí, jen prostoduchá dětská zábava, která by děti oslovit mohla. Záleží však samozřejmě, ostatně jako vždy, na diváckém přístupu.