Murders in the Rue Morgue (1932)

Vraždy v ulici Morgue jsou jen volnější adaptací své literární předlohy. Bela Lugosi jako šílený vědec, který unáší mladé dívky a provádí na nich experimenty s opičí krví, na mně nezanechal hlubší dojem, stejně jako ústřední dvojice. Výtvarná stránka ještě odkazovala k expresionismu, ale nebyla využita k vytvoření tísnivého pocitu.

Velmi volně inspirováno povídkou od E. A. Poa, kde samozřejmě není žádný šílený doktor, co ze všeho nejvíce připomíná klasiku od H. G. Wellse - Ostrov dr. Moreaua. A také si nejsem jistý, zda by byl E. A. Poe (zemřel o 30 let dříve než Darwin) posedlý Darwinovou teorií evoluce. A jistě, místo orangutana je gorila. Alespoň že ve většině záběrů figuruje živá opice. Z povídky zůstal jeden z nejdůležitějších motivů - záhada zamčeného pokoje, byť i ten je upraven. Nic z toho by mi nevadilo tak, jako že snímek je poměrně utahaný, a proto budí dojem trvání 90 minutového filmu. Vtipná je scénka dohadujícího se Němce, Dána a Itala. Zato policie jsou troubové jako vždycky. Za pozornost stojí působivé kulisy města evokující staré expresionistické filmy. Dnes tak pro zvědavé či sběratele.

Scénáristicky (na dialozích se podílel mj. John Huston), režijně i herecky slabá ozvěna Poea stojí za opakované zhlédnutí jen pro výpravu a kameru pod vlivem expresionismu - zvlášť v poslední třetině. Při nekonečném záběru hlavní hrdinky na houpačce se o mě málem pokoušela závrať. Lugosi vypadal tak trochu jako pátý bratr Marx, a chvílemi tak i hrál. Jen co jsem tohle napsal, o pár centimetrů níž jsem si přečetl, co napsal M.E.J.L.A., a vidím, že jsem si mohl ušetřit práci - mazat už ale nebudu.

Aj v dobe vzniku filmu muselo byt triezve zmýšlajúcemu človeku jasné, že sa jedná o B-čkový thriller. Horor to nie je, zo začiatku tu skoro smrdelo scifi, ale nepotvrdilo sa. Lugosi je vo filme typický - vysoko-mimický prednes role. Zaujímavá je scéna s hojdačkou a od 2* ho zachránil celkom povedený akčný koniec. Hodnotenie: 50%

Abych zase neměl přehnané nároky, několikrát jsem si před začátkem zopakoval, že inspirace E. A. Poem je velmi volná, nicméně konečný dojem je takový, že práce scénáristy možná měla zajímavou kostru, jenže by to nedalo ani na hodinový film a musel nutně ještě něco dopsat. Na jedné straně má film scény, které jsou perfektně nasvícené, s plíživými stíny či noční mlhou mající děsivou atmosféru, ale na druhou má i scény, které s hororovou atmosférou vůbec nekorespondují jako je například scéna v cirkuse nebo zbytečná komediální vložka s policejním prefektem.