Mosty na Toko-Ri (1954)

V nasich koncinach to fakt nemalo sancu ist, oslava americkych pilotov pocas korejskej vojny.  Dobre ze som film videl az 70 rokov po natoceni, dnes uz posobi vycpelo, nudne. Hlavne tie dialogy strasne zostarli, a po 70rokoch ja ako cechoslovak mam obdivovat hrdinstvo americkych pilotov. To proste na mna nefunguje  50 % za vybuchy

Dobrý vojnový film zameriavajúci sa na jeden jediný útok počas kórejskej vojny. Nie je to siceTop gun: Maverick, ale ponúka slušnú osobnú psychologickú drámu pilota Harryho Brubakera, ktorý sa ako manžel a otec vydáva so svojimi spolubojovníkmi na nebezpečnú misiu a kladie si základnú otázku: "Prečo práve oni musia riskovať svoje životy." Produkcia je dobrá, s typickými rysmi doby vzniku. Nikam sa neponáhľa, takže celá prvá polovica filmu je venovaná budovaniu vzťahov s postavami a ich charakterom. Keď už dôjde na akciu tak je priamočiara a hoci triky z dnešného pohľadu nie sú dokonalé, dokážu do určitej miery divákovi sprostredkovať napätie aj adrenalín situácie. Príbeh sa síce nehrá na šťastný koniec, zamrzí však, že sa odohrá tak rýchlo. 70%

Ještě pořádně nedozněly děla II. světové války a Američané se již pustili do nové. Válčili v Koreji proti Koreji. Nelze si to vysvětlovat jinak, než že tato velmoc prostě má zálibu ve válkách. Netřeba zmiňovat jejich "nejslavnější" válku ve Vietnamu. Já osobně považuji tento typ oslavy hrdinství za patos a klišé. Za své mrtvé vojáky, ovdovělé manželky a opuštěné děti si mohou sami. Nikdo je nenutil do Koreje jít, na což také jedna z postav upozorňuje. Ale holt, kdo chce kam... A stejně jako v Afghánistánu nebo již zmiňovaném Vietnamu nevyhráli. Před chvílí jsem hodnotil film Pád Bílého domu. I zde je plno patriotismu. První polovina filmu je zaměřená spíše na přiblížení vojáků jako obyčejných lidí. Teprve ta druhá nabízí už nějakou tu akci, oproti jiným válečným filmům nejen z té doby, ale značně zaostává. Faktem je, že jen málo filmů, vyjma nejslavnějšího M*A*S*H (a stejnojmenného seriálu) se věnuje právě této skoro pozapomenuté speciální americké válečné operaci.

Chcel som začať recenziu slovami "niečo strašné". Film mi bol prezentovaný ako vojnová dráma a na tento žáner je to absolútny odvar. Pokiaľ sa bavíme o nejakom romantickom filme, tak začínam chápať príbehu, ale je to pre mňa nezaujímavé. Vojnová dráma je v tomto filme niečo čo len dopĺňa minutáž. Z pohľadu vojnových filmov je tento snímok o ničom.

SPOILERY. Na válečný film, který má Oskara za efekty jsem čekal mnohem víc. Mosty na Toko-Ri jsou v podstatě jakousi padesátkovou verzí Top Gunu, přičemž stejně jako v Top Gunu se zde absolutně nic neděje. Hlavní hrdina má krásný vztah s ženou a dětma, druhý hrdina má smůlu, protože mu přítelkyni přebere jiný voják a tak se rve a to se řeší prvních cca 70 minut. A pak přijde samotný nálet, který je rychle odbytý a absolutně nezajímavě natočený - za co tohle dostalo Oskara? Jakžtakž zajímavý to začne být až na konci při boji o přežití na zemi jenže... to skončí blbě. Jako u filmu z roku 54 bych fakt nečekal konec kdy zařvou v podstatě všichni hlavní hrdinové. 2* za slušné herce.