Modrý Max (1966)

Než o nějakém osobním či válečném dramatu pojednává výpravný snímek víc o ambicích a postavení, proto nepříliš oblíbená hlavní postava jde za svým vyznamenáním (medailí Modrý Max za 20 potvrzených sestřelů) sveřepě až sobecky. Dodnes ohromí stovky komparzistů, technická dobová věrohodnost a kromě zadní projekce za herci v kokpitu především kvalitně nasnímané, opravdové letecké manévry dvoj- až trojplošníků.

Jednoznačne najlepší vojnový letecký film aký som videl (kde sa hrabú novodobejšie filmy z 1. svetovej ako Der rote Baron či Flyboys). Úchvatná kamera, ktorá plachtí vo vzduchu jedna radosť, a že je tých scén požehnane. S hlavným hrdinom v podaní Pepparda si to divák maximálne užije tam hore a keď je na zemi, tak pozorujeme zaujímavý prerod sympatickej postavy v egocentrika, ktorého jediný cieľ je medaila. Veľmi dobre je vykreslený pád Nemecka v ich formálnosti keď sú ochotní na najvyšších miestach vyzdvihnúť ľudáka, aby zdvihli nadšenie bežného ľudu, ktorý už stratil vieru vo víťazstvo, v tomto si ma postupne získal presvedčivý veliteľ Mason. Skvele do filmu padla nádherná Ursula Andress, vždy perfektne oblečená i poodhalená, no hlavne kradnúca si záber pre seba, scény s ňou sú lahôdkou. Drobný mínus je len, že nemčúrsku story si zobrali pod krídla anglicky hovoriaci tvorcovia. Prvá svetová bola však o úcte k nepriateľovi, platilo to mnohonásobne vo vzduchu, preto i vďaka námetu i z úcty vznikol takýto film, do ktorého elegantne vsadili i obávaného Červeného baróna.

Efekty, akcia, letecké súboje a akrobacie dobré, k tomu presvedčivý Mason, ktorý nikdy nesklame. Ale príbeh ma už veľmi nemal čím osloviť, skôr sa jednalo o akési odpochodovanie deja, kde chýbali dramatické prvky a bolo prítomných dosť hluchých miest. Potešila téma filmu - spojenci nezvyknú točiť príbehy u svojho vojnového nepriateľa - a tiež záver filmu. Hodnotenie: 60%

Pokud bych měl vybrat jeden film z 1. světové války o leteckých bitvách, dlouho bych neváhal a zvolil Modrého Maxe. Je krásně natočený s mnoha dechberoucími realisticky vypadajícími masovými scénami a skvělými leteckými souboji. Prostý hrdinství, patosu a jiných dnes tak obvyklých nešvarů. On ten film ani není tak o letcích jako o letci. Hlavní hrdina je rozporuplná nesmírně komplikovaná osobnost. Není aristokrat jak bylo do té doby pro letce typické, ale obyčejný voják - desátník, který prošel dvěma lety pekla západní fronty jako pouhý pěšák a kterého jednoho dne uchvátila letadla. Nakonec se ukazuje, že víc než s nepřítelem bojuje za respekt u ostatních. Už první den musí čelit posměchu a pohrdání. To se stupňuje, když mu není uznán sestřel prvního letadla a jeho další sestřel vypadá jako zákeřná vražda, i když ve skutečnosti šlo jen o sebeobranu. Ale věří mu někdo? On chce strašně dokázat, že není o nic horší než ostatní. Může mít stejný počet sestřelů, stejné ženy, dokázat stejné věci. A často to dělá i lépe. Kvůli společenskému uznání je ochotný riskovat svůj život a nakonec i životy jiných. Nejvyšší říšské ocenění za zásluhy Modrý Max pro něj znamená vše, ale nejde o ten kus železa, ale o to co se skrývá za ním. Složitost a rozporuplnost Stachelova charakteru je výborně ilustrována ve scéně v nemocnici, kde ač vnitřně s podobnou věcí zásadně nesouhlasí, hraje kvůli svým cílům divadlo pro noviny. Nebo třeba ve scéně kdy si přivlastní dva sestřely mrtvého kolegy, což udělá jen z toho důvodu, že všichni automaticky předpoklájí, že tyto sestřely patří kvůli původu onomu mrtvému.

Taková dlouhá romantická podívaná. Nejlepší záběry jsou ty pozemní a pak finální souboj jinak je to velmi divná omáčka. Nevadí mi zadní projekce, v té době to jinak nešlo. Ale nereálné stroje (ne všechny), stupidně osazené zbraně, finální prototyp, to mě vadí. Richthofen dědula, který zemřel v 26 apod.