Modrá laguna: Procitnutí (2012)

V roku 1980 natočil americký filmár Randal Kleiser snímok "Modrá lagúna" (Blue Lagoon). Je to dobrodružný romantický príbeh o mladej, dospievajúcej dvojici, ktorá uviazla na odľahlom, neobývanom, exotickom ostrove. Navzájom sa začnú spoznávať a zbližovať, až medzi nimi vzplanie láska. Po tridsiatich dvoch rokoch, v roku 2012, túto tému oprášil režisér Mikael Salomon. Spracoval to do formy televízneho filmu. Dej zmodernizoval a presunul do súčasnej doby. Inak sa snažil pridržiavať pôvodnej koncepcie. Nie celkom sa mu to vydarilo. Je to stroho zretušované, chladne asexuálne a miestami úplne nelogické. Vznikol z toho fádny teenagerský romantický brak. Toto nie je žiadny "Nový začiatok", ale iba zbytočný pokus oživiť starú klasiku. No aspoň že v tejto novej modrej lagúne neuviazli dvaja buzeranti alebo dve lesby. **

Fajn příjemná oddechová romantika. Nechápu, proč tu někdo řeší, že on neměl vousy, když tam byly x měsíců.. však to říkal na začátku, že mu ještě nerostou a snad narostou.. byl to teenager, takže stačí poslouchat a zapojit mozek :D Hlavní herečka se nezdála být namalovaná, je takhle hezká přirozeně... A co se týče příběhu... místy sice nudnější, ale celkem mě to i bavilo a dopadlo to romaticky, láska zvítězila.

Ona je pěkná, on (asi) taky. To je tak nějak všechno, co je třeba vědět, a taky všechno, o čem to je. Téměř žádný problém, který by bylo třeba překonat, alespoň viditelně (i boj s jaguárem proběhne mimo kameru), nedostatek potravy, spálení kůže, zranění, jako by tyhle problémy skoro neexistovaly, on je pořád oholený (a vyholený), ona nalíčená, sem tam prohodí něco o domově, ale nějaká skutečná psychika se nekoná. Spíš to připomíná reklamu na cestovku než robinsonádu. Jako bejt mi zase 18, asi bych snil tom být na ostrově sám s takovou kočkou, to zas jo, ale tím to hasne.

Zbytečnosti, tvé jméno je Modrá laguna: Procitnutí. O tomto televizním snímku, který se dost na sílu snaží přiživit na legendárním filmu z roku 1980, jsem dlouhá léta neměl tušení a mělo to tak zůstat. Tohle dílo neobstojí ani v případě, že by se jmenovalo třeba Trosečníci ze střední. Není to vůbec zajímavé, napětí se nekoná a chemie mezi ústřední dvojicí je prakticky nulová. A nezachrání to ani Christopher Atkins, jehož účast tu měla sloužit jako odkaz na původní film, kde hrál mladého Richarda. Modrá laguna: Procitnutí je kousek, který v žádném případě neměl vzniknout. Jednu hvězdičku dávám za totálně sexy Brentona Thwaitese (má opravdu nádherný hrudník), na kterého je sice radost koukat, ale herecky je úplně mimo. Poslední hřebíček do rakve této absolutní zbytečnosti zasadila nulová režie, kdy se oba režiséři rozhodli, že cílovkou této zcela neškodné podívané budou malé holčičky. Tudíž tu nenajdeme jakýkoli náznak jakékoli odhalenější nahoty, aby prudérní rodiče nebyli jakkoli pohoršeni. Člověk by čekal, že postupným vývojem by toho mohlo být viděno více, ale bohužel to není tento případ. Zkrátka a dobře absolutní ztráta času.

Famózní! Musím uznat, že film byl opravdu milým překvapením a jelikož ho vidím už asi po 5., tak si ho dovolím ohodnotit. Postavy Deana a Emmy opravdu neměly chybu - oba byly šarmantní, hodní, záleželo jim na sobě a nikdy se nevzdali bojovat o přežití a přizpůsobili se všemožným překážkám. Příběh je krásný, ale musím podotknout, že mi chybělo více scén z jiných zákoutí ostrova - například většina scén se odehrávala na "hlavní" pláži, což je škoda. Poté jsem si nemohl nevšimnout i některých záběrů, které indikovaly, že některé scény byly natočeny ve studiu. Divil jsem se i, jak je možné, že i po tolika měsících na ostrově nevěděli, že tam jsou opice a zvlášť, že jim krade věci a to samé platí i o jaguárovi, který tam s nimi vydržel tak dlouho, že ho ani jednou neviděli. Výjimečně musím i říct, že mi nevadila ani jedna postava ve filmu, což je pro mě velkým překvapením a za to mají režiséři velký palec nahoře. Samotná modrá laguna, podle které je film pojmenovaný byla úchvatná a scény z ní jsem si naprosto jako divák užil. Rozvíjející vztah mezi Deanem a Emmou dodal příběhu opravdu skvělý průběh a u každé scény mezi Emmou a Deanem jsem byl nadchnutý, jak moc se mají rádi a co všechno už zvládli. Musím ale i zmínit, jak se po návratu z ostrova oba dva vůbec nebavili a dělali jak kdyby neexistovali, což to mě celkem štvalo a mohli to určitě vymyslet lépe, ale zase na konec byla úžasná scéna v dešti, která to zachránila a byl jsem nesmírně spokojen s tímto zakončením. Film hodnotím velmi kladně a doporučuji si ho minimálně jednou zhlédnout, jelikož už jsem ho viděl po několikáté a je to taková oddechovka, která nikdy neomrzí.