Mara (2018)

Téma spánkové paralýzy je děsivé samo o sobě (pro mě možná jedno z nejděsivějších, ačkoli jsem, až na pár dětských můr, žádnou neprožil), tak jsem se na film docela těšil. Ne, že by mě vyloženě zklamal, mělo to fajn atmosféru, Mara byla creepy, ale možná ji tam bylo vidět až moc. Jak jsem psal i u jiných hororů, mám raději náznaky, nejasné kontury strašidelna, než explicitní strašení. Zde bych uvítal příběh, který by nechával diváka ve větší nejistotě, zda se jedná o psychologický nebo mytologický, nadpřirozený problém. Ale jinak pohodový horor, který bych si o samotě před spaním asi nepustil. ... Mimochodem, prý proti spánkové paralýze pomáhá, když člověk usíná na boku či na břiše, ne na zádech.

Ďalšia ducharina (alebo skôr démonovina?), v ktorej nás má strašiť tajomná a zlovestná Mara a navyše v spánkovej paralýze. Paralýzu som ale skoro dostal z toho ako rutinný,fádny a nefunkčný je film v momentoch strašenia. Javier Botet je síce v podstate už dnes legenda žánru a obvykle sa ho bojím zaručene, tu je však jeho Mara ukazovaná v plnej kráse už veľmi skoro, a tak sa neskôr vlastne neni čoho báť. Príbeh je slabý, stokrát videný (a ešte a v záverej plný hlúpostí a logických nezrovnalostí) a Olga Kurylenko ma len utvrdila v tom, že nie je dobrá herečka (film rozhodne neutiahla). Dal by som 2*, ale za poslednú pol hodinu filmu som zostarol asi o 5 rokov života. 15% a subjektívne strašidelná nuda.

"Až se stokrát leknu, jako ryba leknu." Věčná škoda, že Clive Tonge neznal moji babičku. Tedy ne že by ji měl obsadit do hlavní role, ačkoli... Ale mohla mu dát univerzální radu: Všeho s mírou! Čili i lekaček. Po třetině filmu a prvních 50 lekačkách jsem otupěl, jak český volič. Pak už bych se neleknul, ani kdyby ze skříně v obýváku vybafnul Babiš v dlouhovlasé paruce (i když představa je to hrozná). Téma spánkové paralýzy bylo zajímavé, ještě o chlup hrůzostrašnější, než celonoční sledování rozpravy parlamentu ČR, mokré ťápoty v koupelně, reklamované manželkou, jsem svedl na sousedku a červená skrvnu v mém oku? Ta prý mé ženě nevadí, bo už je na moje vylomeniny zvyklá. Navíc Mara, kostnatá čůza zplozená zřejmě ponocující strigou a ptákem Marabu, své hororové povinnosti vykonávala značně svérázně - žrala jen lidi trpící výčitkami svědomí. Morální hyeny bez špetky studu před ní jsou v bezpečí, takže pohoda, můžu být v klidu. Kolikrát se mi o té čůze bude zdát? Nanejvýš dvakrát.

Mně to tedy strašidelné nepřišlo...a to mě hodně mrzí, dost jsem se na tento film těšil. Ale jednak se to hróóózně vleče a druhak antiherečka Kurylenko a její omezené nonverbální schopnosti ( z poslední doby např. Room) opět předvádí že, alespoň pro mě, není někým komu bych mohl roli uvěřit. Zvláště její etuda v domě pana Takahashiho je děsivá, ale z jiného důvodu. Jestliže si jako příměr zvolím např. Ženu v černém (pokud nepočítám pokus o mystický začátek skokem tří dívek z okna, ten se vážně nepovedl) a její výbornou scénu kde Daniel sleduje postupně zhasínání lamp v prvním patře...paráda! Takové napětí mi tady prostě schází a jediné co je v tomto filmu děsivé, je hysterické přehrávání nesympatické blondýny v roli matky.

Clovece, tak ucast v tomto paskvile si si Olinka mohla odpustit. Otrasny scenar, mizerna atmosfera, ci nebodaj praca s napatim. X-krat videne a prakticky nicim neoriginalne "c-cko". Pridat vsetkym predvidatelnym lakackam +100% hlasitosti a horror je hotovy?! Tentokrat ani Kurylenko nestala za vela. Neodporucam, ani na zabitie casu. Zaver mi pripomenul 80te roky.