Máme tu ducha (2023)

Jako návrat do Vecnova domu, ovšem tentokrát na půdě straší jeho bývalý kolega. Je to krapet prvoplánový, místy nesnesitelný tim, jak Američani dokáží i z něčeho malého a milého udělat dojnou krávu reality show. Ale nakonec se z toho vyklubala tak trochu mystery detektivka a bavilo mě to. Svůj účel to splnilo.

Zpočátku jsem se doslova proklínal, co jsem si to zase pustil za film (poslední dobou mám opravdu pech na výběr filmů). Netflix a jeho rodinná dobrodružná komedie (říznutá duchařinou a ke konci i hororovým žánrem) mi v prvních minutách začala pít krev. Afroamerická rodinka si mé sympatie zprvu moc nezískala, stejně tak ani samotný příběh i rádoby humorné scény. V zoufalství jsem hleděl na časomíru a tak nějak doufal, že to brzy skončí. Postupem času se to ale začalo mírně zlepšovat a ke konci jsem si sledování už i docela užíval. 
 
Ukázalo se totiž, že vyložená kravina to není. Christopher Landon z toho dokázal „vybruslit“ a přichystal si i několik docela povedených momentů (humorných pasáží, hlášek), atmosféra se zlepšila a ve finále nechyběla ani ponuřejší atmosféra a emoční závěr. Rovněž došlo k mírnému zlepšení hereckých výkonů většiny zúčastněných. Hlavním tahounem byl samozřejmě David Harbour, který to celé táhl alespoň k průměrné kvalitě. 
 
Mínusem byly všechny ty „vložky“ okolo internetu, vlády, gender věcí a při pohledu na takovou Jennifer Coolidge se mi zvedal žaludek. Za poslední roky už jí vážně moc nemusím (v takových Prcičkách ještě ušla, ale…). Představitelka matky Erica Ash byla taky reklama na anorexii, ale zas uměla alespoň ječet. Samozřejmě nesmí chybět trocha romantiky, emoční finále, u kterého ukápne někomu i nějaká ta slza a v konečnému součtu nakonec ani nelituji, že jsem tento film viděl. Přestože rodinné dobrodružné filmy v kombinaci s hororovým žánrem zrovna moc nevyhledávám, občas se dá narazit i na zajímavé filmy.

Harbour mĺkvy, plešatý, ale skvelý. Všetko ostatné je buď v rámci klišé dostačujúce a funkčné  - dievča od vedľa, pátranie, finále a niečo zase úplne zbytočné - celá línia s youtube, vládou a Coolidge. V zásade to bolo všetko 50/50 čo sa týka kvality a zábavy. Landon má určite lepšie filmy v zmysle pútavosti. Na druhú stranu má to príjemný feeling a finále je dojímavé a spravené celkom solídne na to o aký typ filmu ide. Takže dávam 3* s tým, že druhý krát to už vidieť nepotrebujem. Skutočne pamätné tam nie je pre mňa nič. Na druhú stranu úplne chápem, prečo je tam Harbour. Nemu takéto veci idú. A kebyže som menší, asi by ma to bavilo viac. Už len skrátka nie som cieľovka. Ale nenudil som sa za tie dve hodiny ani raz. A to o niečom svedčí.

Klasický film Christophera Landona, akorát je to jejich Netflixovská adaptace. Takže kreativního pojetí zaběhlých žánrů a zápletek výrazně ubylo, to samé platí i o budování a strukturování příběhu, humoru a výsledné délce stopáže, která spíš zapadá do mé neoblíbené kategorie filmů, skoro vždy platící o VOD produkci, tedy "co nemá dvě hodiny, není film". Klasická zápletka strašidelného domu je převrácená o 180 stupňů tím, že duch je hodný, s novými majiteli má přátelské vztahy a taky se z něj, možná trochu omylem, stane virál. To samo o sobě skýtá možnosti pro spousty nápadů, ale tady žel vyloženě bije do očí, jak málo se jich nakonec dostalo do finální verze. A jelikož jen samotný příběh na takovou stopáž nestačil, máme zde úplně zbytečnou dějovou linii s jakýmsi vládním experimentem, pak taky nějakou tu teen lovestory, laciné citové vydírání a jelikož to vzniklo pro Netflix, nechybí spousta pseudo-psychologických prokreslení charakterů na úrovni průměrné, "dospěle" se tvářící Marvelovky a kritika stereotypizace menšin, která se bůhvíproč nemůže projevit koherentně, omezit se jen na pár plochých hesel vykřičených zničehonic do tmy (a jednoho podivného vtipu) a jedny stereotypy nahradit druhými, které asi mají být automaticky ok. To vše je uplácené do filmu pro celou rodinu, který oproti Landonovým best of dílům, kterými pro mě jsou oba díly Všechno nejhorší, neobsahuje nic sofistikovanějšího nebo důmyslného a namísto toho je zde nenáročný, jednoduchý humor. Naštěstí ne ten, který považuji za nejnižší, ale to je rozdíl ve stylu trapné a naprosto nevtipné komedie. A záhada původu ducha Ernesta je přesným příkladem toho, že tady vyloženě chyběla kreativita. Až mě zaráží, že za tím opravdu stojí Landon a že v tom je jeho rukopis pořád poznat, ale co už. Snad se v budoucnu dočkám něčeho, kde se nebude muset omezovat... nebo kde se potvrdí, že se nevyčerpal. Tohle je hlavně zoufale nenápaditá unylost, ve které se sice stále sem tam něco povede, ale nestojí za to to v tom hledat. 2*

Je to film PRO DĚCKA! To především. Cílovka je 8-12 let a míra infantility a pohádkové zkratkovitosti tomu odpovídá. Jak to mám sakra hodnotit? Pro mě je to za jednu, pro desetiletého za pět. Takže dávám tři. Na podívání v rámci rodinného kina určitě super, ale fakt to není nic, u čeho by si dospělý chlap chtěl večer po šichtě otevřít pivo.