Malevil (1981)

MOŽNÉ SPOILERY Nepřijde mi to špatné, jenom popravdě moc nechápu, jaký byl tvůrčí záměr a možná to ani radši vědět nechci, jelikož zvláštní režijní volby a změny stylů mě na tom svojí "nepochopitelností" bavily snad nejvíce. Pochválil bych určitě to, že zatímco většina jiných postapo filmů (především západních) vám o situaci svého fikčního světa řekne okamžitě, tak vMaleviluse apokalypsa prostě stane, pár lidí náhodou přežije a dlouhou dobu je jediným známým bodem právě stejnojmenné sídlo. Teprve až v druhé polovině se dostáváme za jeho hranice a zjišťujeme, co se stalo na větší ploše světa a co to přináší za nové objevy. Je to model vhodný spíše pro seriály (viz. třebaJericho) a nebýt poslední scény, tak bych to snad i označil jako pilotní dvojepizodu k nikdy nerealizovanému seriálu, jak se zde tak dbá na stále větší rozšiřování fikčního světa. Celý film je přitom spojen motivem objevitelství, jelikož přeživší se věnují především zjišťování stavu půdy, ovzduší, vody... A spolu s tím se do toho propisují i jejich zvláštní charaktery, kdy to vypadá, že jim apokalypsa jen vzala úsměv z tváře, ale zároveň se v ní dokázali rychle zorientovat a znovu budovat zničený svět aspoň na svém území. Žádné větší deprese, žádná úzkost z toho, že se nedá s nikým spojit, vlastně se rázem všichni přizpůsobují. Což je divné, nesedlo mi to, ale zároveň je to další vymykající se prvek. Mezi další takové bych připočítal i občasnou nečekanou (a nedůvěryhodnou) pohodovost a v druhé polovině nedostatečně načrtnuté fungování druhé přeživší komunity. Samotné změny ladění jsou pak kategoriemi samy o sobě - začne to jako nějaký zbloudilý, o pár dekád dopředu posunutý heritage, pokračuje jako tichá postapo depka, která se stává filmem zemědělským, pak je z toho něco jako (byť hodně vzdáleně) slow cinemaMad Max, který se stále více překlápí do inspirace westernem a končí se vcelku dost americky. Je to zvláštní, jak se to všechno střídá, ale zároveň tomu nechci přijít na kloub, jelikož jsem si celkem jistý, že by vysvětlení bylo mnohem jednoduší, než doufám a u mě by to pak ztratilo na atraktivitě, jelikož právě tohle mě vytrhávalo z občasné nudy bezobsažné působících scén. Je to zážitek dostatečně zvláštní, abych si ho ještě dlouho pamatoval, ale zároveň ne moc v dobrém smyslu; povedeně nepovedený, nepovedeně povedený. Dalo by se tomu teoreticky leccos vyčítat, ale něco do sebe to pořád má... nebo aspoň teď. 3*

Nečudujem sa, že sa autor knihy od tohto filmu dištancuje. Teraz dlabem na spojléry, ale prečo sa sakra nemohli držať originálu keď bol reálne sfilmovateľný? Aký malo význam nechať Emanuela zostarnúť o 20 rokov a urobiť z ťahúňa celého filmu motajúcu sa mlčanlivú figúru? Prečo je vynechaných toľko dôležitých postáv? Ako sa mohlo z mestečka La Roque stať blbý tunel? Prečo Fulberta vykreslili pomaly ako nácka, keď mal byť farárom ktorého temná stránka sa vykresľuje postupne? Kam zmizli prepady banditov? Prečo Evelyna prišla hneď na začiatku a prečo dofrasa bola slepá? Prečo sa horda ožiarených desivých kráčajúcich kostlivcov hltajúcich klasy obilia zmenila na skupinku priemerných bezdomovcov? Čo všetky dialógy v rámci komunity hradu ohľadom plánovania budúcnosti? Ešte aj tú vranu museli nahradiť pískaním, asi kvôli rozpočtu. Vrtuľníky na konci boli už iba poslednou kvapkou. Málokedy píšem komentáre ale takéto  filmové sklamanie po prečítaní skvelej knihy som od francúzov naozaj nečakala.

Předloha je jedna z nejlepších postkatastrofických scifi vůbec (znám jich myslím dost, abych to mohl říci) a tady je zkurvená až pámbu brání. Jsou posunuté postavy a vztahy mezi nimí, místy zbytečně a místy proti smyslu knihy, nejhůře asi Emanuel a Evelyna. . Redukce je jistě nutná, pokud z toho chcete udělat celovečerák (podle mne by to byl ideální několikadílný seriál),  Nahrazení La Roque vlakem mi přijde zbytečné, ale dobře, nápad sám je funkční. Proč není Fulbert falešný kněz taky nevím, nějaká forma náboženství je v postkatatrofické situaci myslím  přirozená.  Absolutní znásilnění je závěr filmu, nehodlám spoilovat, ale nechápu, jak je to možné. Připomíná mi to jednu verzi Pokladu na ostrově, kde Silver a jeho banda postřílejí Trelawnyho a ostatní a odjedou s pokladem. Dobře, jsou lidé, kterým nevadí, když se knižní předloha zkurví. Ale tohle není dobré ani jako film samo o o sobě, hrozné dějové skoky, silně pochybuji, že se dá film pochopit. Art to ale taky není,  takový slepenec, vleče se to, herci nic moc, i když někteří jsou opravdu velcí herci (Eduard Linkers mne potěšil, ale spíše tím, že tam vůbec je). Psychologický traktát o hledání smyslu lidské existence jsem taky tak nějak nenašel, jakkoli některé pseudointelektuálské francouzské kritiky právě toto vyzdvihují. Brrrrrrrr

Takže pro mě velké zklamání. Nedivím se Merlemu, který odmítl být s tímto filmem spojován. Dalo se čekat, že román se nepodaří bezezbytku převést na filmové plátno. Bohužel očekávání se splnilo. Scénáristi se  inspirovali románem jen v základní situaci. Takže jedna hvězda za základní myšlenku a druhá za výkony zejména Trintignanta, Serraulta a Villereta. Doporučuji přečtení románu.

Postapokalyptické putování hrstky přeživších postav krajinou po výbuchu nepostrádá ve výsledku jistou osobitost, ale na můj vkus postrádalo hutnější atmosféru. Veškeré reálie na zemské pevnině, které mají znázorňovat krajinu po katastrofě, působí maximálně věrohodně, navzdory velmi pomalému tempu mě dokázaly ve vybraných pasážích pohltit a upoutat pozornost, ale současně to pohlcení provázel i nezájem o další osudy postav. Jakoby tvůrci spoléhali výhradně na námět a neřešili, jak dál onu divočinu nasnímat, aby ještě lépe na diváka zapůsobila, vtáhla ho plně do dění a nezůstalo pak jen u pouhého nahlížení do příběhu z dálky. Velmi povrchní zůstala psychologie postav, ty mi zůstávaly bez výjimky lhostejné a nepomohlo ani, že v jedné z hlavních rolí hrál můj oblíbenec Michel Serrault a že i zbytek obsazení je napráskán zvučnými jmény, dokonce i s československým hercem Eduardem Linkersem... jenže k čemu vlastně? Nečekaná účast Roberta Dhéryho – výhradně autorského komika, který se tímhle v poslední fázi kariéry vrátil po 7 letech pauzy(!!) na plátna kin, zůstává jen dovršením bizarního rozměru celého počinu. Když pak po dvou hodinách přiletěly záchranné helikoptéry, pocítil jsem v první řadě vysvobození nikoliv pro utrápené postavy, jako především pro mě a radoval se z konce zcela jinak, než možná tvůrci původně zamýšleli...„Podařilo se nám přežít. Toť vše.“45%