MacGyver: Ztracený poklad Atlantidy (1994)

Druhý (z dvoch) televíznych celovečerákov s MacGyverom (oba 1994), čo bol definitívny koniec Richarda Deana Andersona v ikonickej úlohe sympatického dobráckeho vynálezcu z donútenia (ak nepočítam reklamný kraťas z r. 2012). Ja som ako prvého videl MacGyvera: Cestu do skazy a to bola taká bieda, že som pravdupovediac na MacGyvera: Stratený poklad Atlantídy nemal chuť napriek tomu, že na seriáli som v deväťdesiatkach vyrastal. Našťastie je to relatívne o dosť lepšie. Hlavne sa tu dostáva k slovu MacGyverova vedecká vynaliezavosť a jednak to disponuje sympatickým dobrodružným, miestami až jemne fantasy fílingom. Samozrejme každému hneď príde na um starý dobrý Indiana Jones. Podobnosť o to náruživejšie bije do očí vďaka tomu, že MacGyverov pomocník vyzerá ako (lacnejší) John Rhys-Davies a vo finále akoby to šlo doslova cez kopirák. Ale nevadilo mi to, pretože to bolo vrátane sympatickej a morálne povznášajúcej myšlienky – kým v Poslednej križiackej výprave bol zlosyn šokovaný z toho, že legendárnym artefaktom nebol zlatom vybíjaný drahý lukratívny pohár, ale lacná čaša chudobných na pitie, tu je záporák znechutený z toho, že skutočným pokladom Atlantídy nie sú kopce zlata a striebra nevyčísliteľnej hodnoty, ale „len“ znalosti. To bolo za mňa veľmi pekné. Presne TO bol TEN MacGyver, akého sme mali v 90. rokoch radi: čestný, skromný, rád pomáhal slabším a nevinným, nebol namyslený ani arogantný a viac ako moc a peniaze ho zaujímali vedomosti a pracovanie na sebe.

Mýtus o Atlantidě je v lidské imaginaci stále živý, jak dokládá nejen tento film, ale i sen, jehož záznam přikládám. Kdyby se jeho námět rozpracoval do podoby scénáře, mohl by vzniknout pěkný film (cesta archeoložky pralesem za bílými indiány – potomky Atlanťanů, její pobyt mezi nimi atd.). Jenomže v barrandovských ateliérech amazonský prales nepostaví a i kdyby, nechtěl bych riskovat, že by film režírovala třeba Toulová. Snad uživatele pobaví aspoň stručná verze příběhu, jak ji vyprodukovalo mé nevědomí. - - - Sen o strašidelném domě (v noci ze 7. na 8. dubna 2025) - - - Po mnoha letech se ozvala moje někdejší přítelkyně Andrea z Vídně. Sděluje mi, že ve Vídni je na prodej velký dům s pořádným kusem pozemku a že se zná s majitelkou, která by celou nemovitost prodala za zlomek tržní ceny. Má pro to své důvody. Andrea však nemá k dispozici celou částku. Nechtěl bych jí na ten dům přispět a stát se spolumajitelem? Nikdo jiný než já ostatně nepřichází v úvahu. „Napiš, kdy přijedeš do Vídně, bydlet můžeš u mě. Všechno si prohlédneš a všechno Ti vysvětlím.“ No tak dobře, pomyslím si a navrhnu termín.      Jsem u Andrey doma. Pamatuji ji jako dvacetiletou slečnu, teď je jí asi o pět let víc. Andrea začne vyprávět: „Jak si možná vzpomeneš, vystudovala jsem archeologii no a pak ještě pár dalších oborů...“ Stručně shrnuto: Andrea prováděla archeologický průzkum v jedné jihoamerické lokalitě. Vykopala několik sošek zvláštního stylu a jednu kovovou tabulku, kde byl neznámým písmem vyrytý nějaký text. Začala pátrat po původu předmětů a po jistých obtížích pronikla až k pralesním indiánům světlé barvy pleti, jimž se ostatní kmeny vyhýbaly. Někteří naštěstí mluvili španělsky, takže se s nimi mohla dorozumět. Ukázala jim fotografie sošek a originál tabulky. Náčelník svolal pohlaváry kmene a všem tabulku přečetl. Pak Andreu informoval, že lidé jeho kmene jsou potomky atlantských kolonistů. Dodnes nezapomněli atlantské písmo, kult ani magii. Doručitelce tabulky je podle proroctví souzeno stát se velekněžkou atlantského kultu. Andrea s indiány nějaký čas pobyla, naučila se atlantskému jazyku a nechala se zasvětit do jejich nauk. Pak se vrátila do Vídně se svými nálezy a s doprovodem několika služebníků a služebnic, které velekněžka mít musí.      Ve Vídni vyhledala profesora ve výslužbě, který se svého času v akademických kruzích znemožnil tvrzením, že v Egyptě našel artefakty pocházející z Atlantidy. „Ta tabulka je zhotovená z orichalku, proto není zkorodovaná,“ zaradoval se profesor a ukázal kolegyni své atlantské nálezy z Egypta, z nichž většinu vědecké obci zatajil. Slovo dalo slovo a oba s podporou indiánů začali praktikovat atlantské rituály, především rituál sloužící k revitalizaci organismu. Andrea omládla, profesor však bohužel nestihl proces dokončit, protože do půl roku zemřel. Jeho vdova si přeje, aby kult v rámci uchování manželovy památky pokračoval, a proto nabídla dům velekněžce tak lacino s podmínkou, že jí bude umožněno v něm dožít a že jej indiánští sluhové budou udržovat v dobrém stavu.      Jsme u domu, který stojí na asi půlhektarovém zatravněném pozemku sem tam porostlém stromy. Původně to snad byla zemědělská usedlost, později přestavěná na obytné sídlo. Andrea má klíče a odemkne dveře, které se nacházejí ve vstupních vratech, jimiž by mohl projet i senem naložený žebřiňák. Ocitneme se v širokém průjezdu. Andrea vysvětluje: „Po schodech vlevo se jde do pokojů majitelky, která o nás ví, ale nebudeme ji rušit. Po schodech vpravo se jde do profesorovy pracovny, knihovny a obytných pokojů, schody dolů vedou do sklepení, které slouží zčásti jako muzeum, hlavně však jako chrám a magická oratoř, já tomu říkám bunkr. K domu patří ještě přístavek, kde bydlí služebnictvo. Ale nejdřív by sis měl prohlédnout pozemek.“ Vyjdeme druhou stranou průjezdu na trávník a Andrea ukáže prstem na zem. Vedou tam zrezivělé železniční koleje, které mizí ve zdi domu. „Vedou přes celý pozemek až k chodníku a z přední strany to samé, u vchodu jsem ti je zapomněla ukázat. Bohužel po nich v noci jezdí vlaky. Nejsou sice viditelné ani hmatatelné, ale přeslechnout je nelze, protože dělají kravál, až se celý barák třese. Proto lidé říkají, že v domě straší.“      Andrea mě vede k několika stromům obklopeným keři. Staneme tam a já spatřím profesorovu hrobku. Vdova si prý zařídila výjimku a dostala povolení pohřbít manžela na zahradě. „Nechtěl bys mě na té náhrobní desce ojet?“ zeptá se Andrea, „kolem jsou keře, nikdo nás neuvidí.“ Jak mi jen mohlo vypadnout z hlavy, že toto děvče disponuje mimořádně bohatou kolekcí sexuálních úchylek? Odpovím jí, že je na to moc zima a že mě bolí záda.

Keď to zoberiem ako nostalgickú spomienku, tak som sa aj bavil. Typická mekgajvrovka, kde sa stále niečo deje...keď ich neprenasledujú zločinci, tak im hrozia smrťou historické pasce. Keď im nehrozia smrťou historické pasce, tak im hrozí smrťou príroda. Typické pre túto dekádu akčných filmov je aj to, že záporné postavy sa väčšinou rozhodnú zabiť MacGyvera väčšinou až vtedy, keď už je neskoro, t.j. keď už je MacGyver preč. Smiešne je, ako mechanické hádanky, staré stovky až tisícky rokov, bez problémov fungujú. V EÚ je štandardná záruka 2 roky, a veľa výrobkov, nevydrží ani toľko. Neviem si predstaviť, z čoho by mohli byť všetky tie kolieska a mechanika, aby vydržali tisíc rokov. Vo filme sú desiatky chýb, ale to sa dá prepáčiť. Bežné záporné postavy sú ako vždy vyplašené a vystresované, čo nahráva do karát improvizátorovi Gyverovi. Čo mi trochu vadilo, bolo to, že aj významný generál vyzerá ako oplašený bezdomovec....mohli dať aspoň niektorým záporným postavám trochu vážnosti, bolo by to napínavejšie. Scény sú tiež, ako z iného sveta, nikde ani náznak pohybu bežných ľudí, a preto MacGyver vždy všetko objaví ako prvý. Ale nechcem tu rozoberať chyby filmu, s ohľadom na to, že je to jeden z posledných návratov MacGyvera. Podľa mňa celkom dôstojný návrat.

Být mi 10, tak by to bylo fakt žůžo dobrodrůžo, ale když to tak po letech v letech vidím, je to naivní až na půdu. A naprosto nejotravnější je profesor Atikus, jehož jediný štěstí je, že MacGyver je takovej trpělivej, chápavej a mírumilovnej borec. Tahat se s ním kdokoliv jinej, už ve druhý scéně by se válel s rozmlácenou lebkou ve škarpě. Debil vousatej. No pro děcka to je epická šou s velmi nezávadným až hipísáckým obsahem, ale nám starším klukům to zpracování přijde trochu moc zjednodušené, prostě pohádka, jejíž dobrodružství jde na úkor některých kvalit seriálu. A to je (naprosto) zbytečná škoda.

No seriálu ten blbý účes a zakasaná mikina do nohavíc sedí viac, lebo len 45 minút. Vyše dvoch hodín video – rozpočtu, kulís, deja, efektov, myšlienok – je dosť. Ten trpký spôsob prevedenia nápadu dať seriálového hrdinu do celovečeráku vadí každou minútou, pretože tempo, málo nápadov...Všetko zároveň asexuálne, absencia zlej strany. Maca mám rád a je to kult, ale dať ho hľadať poklad je zrejme mimo. Indy a Lara sú od fachu, Mac je záloha, CIA, krytie, vieš ako tá myšička. Čo ?? Mňa sa to teda netýka!!