Lumière & spol. (1995)

Veľmi ťažké na hodnotenie. 52 sekúnd je skrátka málo. Občas režiséri snímajú len nič-nehovoriace zábery; hodnotil som preto hlavne poďla atmosféry a sem-tam zdelenej myšlienky. Krajšie fotograficky ako filmovo. Najlepšie segmenty: Girod, Lynch a Costa-Gavras. Priemer hodnotení mi vyšiel na 3,4. - - - - - Gabriel Axel - 3*, Claude Miller - 2,5*, Jacques Rivette - 2,5*, Michael Haneke - 4*, Feenando Trueba - 2*, Merzak Allouache - 2*, Raymond Depardon - 3*, Wim Wenders - 2,5*, Jaco Van Dormael - 2*, Nadine Trintignant - 4*, Regis Wargnier - 2,5*, Hugh Hudson - 3,5*, Zhang Yimou - 3,5*, Liv Ullmann - 2*, Vicente Aranda - 3*, Lucian Pintilie - 3,5*, John Boorman - 3*, Claude Lelouch - 3,5*, Abbas Kiarostami - 3,5*, Lasse Hallström - 3*, Costa-Gavras - 4.5*, Kiju Yoshida - 3*, Idrissa Ouedrogo - 4*, Gaston Kabore - 2*, Youssed Chaihne - 4*, Helma Sanders - 3,5*, Francis Girod - 5*, Cedric Klapisch - 4*, Alain Corneau - 4,5*, Merchant / Ivory - 3,5*, Jerry Schatzberg - 4*, Spike Lee - 3,5*, Andrej Konchalovsky -  4*, Peter Greenway - 4*, Bigas Luna - 4*, Arthur Penn - 4*, David Lynch - 5*, Theo Angelopoulos - 3,5*.

Jde určitě o velmi pěkný experimentální počin a nápad s cílem vytvořit k 100. výročí existence filmu mozaiku krátkých půlminutových snímků natočených prastarým kinematografem bratří Lumiérů, v režii slavných i méně proslulých režisérů z různých koutů světa... Výběr režisérů byl skutečně zajímavý a pestrý, jen mě trochu zamrzelo, že tvůrci, kteří sáhli i do exotické Afriky, naopak z neznámého důvodu totálně odignorovali všechny státy bývalého východního bloku, ačkoliv to vznikalo několik let po pádu železné opony (z Československa bych si např. Menzela nebo Švankmajera zde docela uměl představit). Potěšilo vidět známé režiséry v akci, ač musím říct, že dokumentární forma se spoustou reportáží mi ne úplně sedla a asi bych měl z toho větší umělecký zážitek, kdyby ty jednotlivé krátké filmy běžely po sobě bez výraznějšího přerušování a dokumentární část by se celá přesunula na úvod, příp. udělal by se z ní samostatný titul vedle výsledního počinu. Samotné „filmečky“ mě zaujaly logicky některé víc, některé míň, ale s ohledem na to, kolik renomovaných režisérů je tu zastoupeno, jsem čekal víc nápaditých příspěvků a na můj vkus často převažovaly spíše ty průměrné, na jaké člověk snadno brzy zapomene. Rozhodně ale nezapomenu na záběr, který natočilClaude Lelouch– ten se svého oblíbeného tématu vztahu muže a ženy na pozadí dějin dokázal osobitě chopit i v případě tak krátké sekvence a nechal na pozadí dlouhého polibku projíždět zástup kameramanů s filmovými přístrojemi napříč léty. Navíc Lelouch v tom velmi pěknu obsáhl ideu pocty kinematografie a jejího vývoje, která z celého tohoto počinu měla jít. Pobavila mě scénka od Claude Millera s holčičkou a váhou nebo nápad od Merzaka Allouache se záběrem na dvojici, co si prohlíží kinematograf v akci, taky se mi hodně líbil záběr Gabriela Axela, zaujal mě i Francis Girord. Haneke je pak spolu s Lelouchem a ještě Lynchem tím, jehož styl a rukopis spolehlivě poznáte i v pouhé půlminutové sekvenci a zase se nám těmi svými „fragmenty chronologie náhody“ z televizních zpráv snažil něco říct. :o) Totálně mě zhnusil svým fekálním výtvorem Arthur Penn a částečně mě nepotěšili Lynch a Corneau, kteří porušili zadání natočit krátký černobílý snímek na jeden záběr, kdežto Lynch zde využil několik střihů včetně trikových prvků a Corneau si do svého výtvoru přidal barevní efekty. *** Tož jak jsem řekl na začátku: nepochybně pěkný i originální počin, naplněný účastí řady jedinečných režisérů. Ale jak se postupně ukázalo, zdaleka nenaplněn tolika jedinečnými snímky, abych měl dát důvod víc, než 3 hvězdičky.[60%]

Nevím, jak to jako celek ohodnotit. Já tyhle filmové antologie rád a tenhle nápad mi přišel skvělý, ale bůhvíjak zajímavě to teda nedopadlo. Nejvíc mě zaujal Lelouch (protože se mu povedlo to, o co se tu někteří dost snažili a nepovedlo se jim to) a Ouedraogo (protože jako asi jediný připomněl, o čem ty první filmy byly především), ale líbili se mi i příspěvky od Zhanga (dobrý nápad), Wenders (kterého jsem asi pochopil jinak než ostatní uživatelé), Kiarostami (kvůli nápadu), Ullman (taky kvůli nápadu), remake Příjezdu vlaku na nádraží, u kterého jsem si zapomněl zapsat, kdo ho natočil, Šahín, Sanders-Brahms a Greenaway. Pak tam ale byly špatné segmenty, třeba ten od Ivoryho, Končalovského nebo Angelopoulose (který měl dobrý nápad, ale naprosto ho nevyužil) a pak ta čtveřice nejhorších - Costa-Gravas (odfláknuté a bez nápadu), Hudson (ještě víc odfláknuté a ještě víc bez nápadu), Lee (který se sice naštěstí nevěnuje politice, ale úplně to odflákl a je to úplně bez nápadu) a pak asi ten nejhorší ze všech (kterého jsem si bohužel taky zapomněl zapsat, ale byl to Francouz, asi Miller?), který je o tom, jak nějaký plešoun (vědomě, nevědomě?) pije chcanky tlusté černošky (to mělo něco symbolizovat? a co?). A ten zbytek mě nijak nezaujal, protože byl prostě průměrný. A v téhle kategorii bych zmínil snad jen Lynche, jehož segment už jsem kdysi viděl a můj názor na něj se nezměnil a Hanekeho, který se tak moc snažil něco říct (a v takhle krátké stopáži to poselství nemůže působit jinak než naivně), až úplně zapomněl na to, o čem tenhle projekt měl vůbec být. Ačkoli by možná patřil i k těm horším. Jako celek asi dám průměrné hodnocení, přece jenom, těch průměrných segmentů bylo nejvíc a ty nejlepší nejsou bůhvíjak silné, abych kvůli nim zvedal hodnocení. Každopádně pro všechny povídky platí jedna věc - a to ta, že jsou skvěle natočené. A nejlíp ta Greenawayova. 3*

Lumière & spol.jsou něžnou oslavou stoletého výročí vynálezu kinematografu, předchůdce kamery. Bratři Auguste a LouisLumièrovézaujímají výchozí a oslavovanou pozici, jejich kinematograf zase úplný střed soustředěného zájmu. Oslava jubilea často svádí k budování pomníků, naštěstí většina přispěvatelů odpověděla poezií, či bezstarostnou radostí života a nezatíženi vesele švitoří. A poezie filmu sluší, Dán GabrielAxelnabídl lehké múzické osvěžení kodaňského parku s poezií o umění a o filmu. Francouz RaymondDepardonpřišel s jemnou estetikou kontrastů, Němec WimWenderszas s obhledem nad Berlínem a Francouzka NadineTrintignants letním pohybem, a to v samém srdci Paříže, před Louvrem. Francouz RégisWargniervzdává hold filmu a Mitterrandovi, ten francouzský romantický básník ClaudeLelouchvzývá lásku ve velkolepé oslavě filmu, Peršan AbbasKiarostamivytvořil filmovou poezii každodennosti a Švéd LasseHallströmněžní v evokaci prvního filmového představení. Řecký partyzán Costa-Gavrassi pohrává s prostorem a vzbuzeným zájmem o kameru, Němka HelmaSanders-Brahmszas složila k oslavě filmu báseň pro vrchního osvětlovače Cocheta. Francouz FrancisGirodnabízí hříčku s prostorem a divákem, další Francouz CédricKlapischuctívá film zachytáváním vznešenosti lidského bytí, jiný Francouz, AlainCorneau, pak laská film hrátkami pohybu a barev v tanečním reji. Amík JamesIvoryspolu s Indem IsmailemMerchantemv opojení poezie pařížského všedního dne líbají život, skutečné noty lyriky života dodává ruský filmař AndrejKončalovskijv estetickém objevování života. Angličan PeterGreenawaystylově (autorsky) kouzlí s formou, pozicí i tvarem, Španěl BigasLunasložil poetickou poklonu přírodě a životu, zejména pak plodnosti a filmu a Řek TheodorosAngelopoulospřivedl velkým řeckým duchem povzbuzeného Odyssea k objevnému setkání při svém pověstném návratu domů, na Ithaku. Radost ze života, co více si přát? Francouz ClaudeMillernevinně, ale anekdoticky škádlí letní den a malé děvčátko, další Francouz JacquesRivetteje plný groteskového a životního veselí, Číňan ČchangJimouskotačí s rozdíly historie a moderní doby na čínském symbolu, Čínské zdi a Španěl VicenteArandapřinesl tu kontroverznější vzpomínku na španělský, či snad lépe řečeno katalánský, temperament života, avšak jsme ve slávě Barcelony. Rumun LucianPintiliesložil k poctě filmu frašku, tj. rozruch po rumunsku, Burkiňan IdrissaOuedraogobezelstně juchá kanadským žertíkem v grotesce, Egypťan JúsufŠahínse s ironickou rozverností prodírá zákazem faraona s anekdotickou poznámkou o první cenzuře a Amík JerrySchatzbergrozjímá v poezii ušmudlané všednosti newyorské. Amík SpikeLeese chlubí svou nesmrtelností, další Amík ArthurPennv jihoafrickém Johannesburgu uvádí bolest nové doby a Němec MichaelHanekepřispěl koláží jednoho vídeňského dne, devatenáctého března, tj. právě onoho datumu kulatého výročí. Francouz PatriceLecontepřináší srovnání příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat v poctě proslaveného prvního veřejného promítání prvního filmového výtvoru, Alžířan MerzakAllouachepřispěchal s rozverným objevem kamery po alžírsku, Angličan JohnBoormanto zvědavé objevení kamery situuje do procesu filmové výroby a Burkiňan GastonKaborésložil zas poklonu filmu na africké zvyklosti. Amík DavidLynchvytvořil stylovou oslavu filmu, tedy po svém vlastním způsobu a s nezaměnitelným rukopisem, Španěl FernandoTruebazvolil naléhavé politické prohlášení a Švédka LivUllmannse klaní bohu kamery, jménem Sven Nykvist, Belgičan Jacovan Dormaelse vyznal z lásky, ta mu přináší radost ze života, Angličan HughHudsonjedním a Japonec JošišigeJošidadruhým střípkem spojili stoleté oslavy vzniku potenciálu filmu s jiným, půlstoletým výročím hrůz lidského zmaru v Hirošimě. FilmLumière & spol.je lehkým osvěžením, převažuje v něm poezie, raduje se nad krásou života i samotným filmovým tvořením. Příjemné, oslavné, přesto lehké a zábavné filmové zpestření.

Tohle mohli vymyslet jedině francouzi. Snažil jsem se být trpělivej a čekal jsem, jestli se tam objeví něco zajímavýho. V podstatě ne. Je mi jasnej důvod, proč dali Davida Lynche až na konec - protože třeba já bych to tak dlouho jinak nevydržel. A radno říct, že i když byla ta lynchovina blbost, byla aspoň stylově natočená, s klasicky temnou atmoškou a hudbou Angela Badalamentiho. Jediný další, co mě zaujalo, byl Yimou Zhang s příspěvkem na velké čínské zdi. Ale aby bylo jasno: já za sebe v tom nevidím žádnou uměleckou ani jinou hodnotu. Už jen ten výběr režisérů, kteří byli všichni úplně stejně osobnostně šedí, vážní jak hovno, artově intelektuální a podle mě zaměnitelní a s blbejma kecama, mi jasně řekl: tohle je nuda jak cyp. Takže nápad s Lumiérovic kinematografem, navíc omezen asi 50 sekundami a dalšími stupidními pravidly, mě nijak nezaujal. Ale i kdyby zaujal, tak to hlavní je největší průser - že ty jednotlivé kusy byly totální shit, většinou úplně o ničem. Jen tupé záběry někam, někdy i do nikam, většinou se tam nic nestane a když se stane, jakoby se nestalo. Prostě a jednoduše, tohle zas někdo smrknul sopel do trávy a myslel si, že to je umění...