Loops (1940)

Podobně jako u většiny McLarenových hříček s abstraktními tvary, metamorfujícími a splývajícími mezi sebou, ba svým nepředvídatelným stykem zakládajícími prostor jsem si maně vzpomněl Goethovy básně Píseň a tvar ze Západovýchodního dívánu o mezích a možnostech básnického slova proti uměnám plastickým: „zato nám je rozkoší / sahat do Eufratu, / těkat v živlu nestálém, / plynulost mít v hmatu. // Tak-li muka pohasnou, / píseň počne zníti: / básník čistou rukou svou vodu ve tvar chytí.“ Jako by i pohyblivé obrázky kanadského experimentátora připomínaly nepřestajně tekoucí vodu a pointující obraz nanejvýš mokré ruce.

Experiment, kde je film tvořen kresbou na celuloidový pás pomocí obyčejného pera a inkoustu (což mimochodem je řečeno přímo ve filmu a zabírá to alespoň čtvrtinu stopáže), což je jistě zajímavý postup s velmi zajímavým výsledkem, ale například filmový bratříčekDotstvořený stejným způsobem je o řád lepší, díky funkčnější rytmice.https://www.youtube.com/watch?v=6JvOqeEtFRY

Jsem první člověk, co to hodnotí, tak to se mi ještě nestalo. Jinak k samotnému komentáři, barevná hříčka, kdy McLaren vybarvoval přímo filmový pás je zatím jen slabá ukázka toho, co mělo v jeho kariéře přijít. K Oscarovým Neighbours nebo Chairy Tale (podle mě lepší než Neighbours) to má zatím daleko.

Ale tak jo, zajímavé to je a McLaren si s tím opět celkem vyhrál, ale přece jenom, jeho film Dots ze stejného roku mi přijde mnohem podařenější. Přesto i Loops má něco do sebe a je to zajímavý experiment. 3*