Dumbo (1941)

[2,5*]"What kind of water is this, anyhow?"Klasická disneyovka zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá podľa mňa za tými špičkovými dosť výrazne pokrivkáva. Môj zdržanlivý postoj k nej je zrejme daný aj tým, že som ju ako dieťa nevidel, na rozdiel od vynikajúcich dielSnow White and the Seven Dwarfs (1937), čiCinderella (1950), ktoré som si zamiloval na celý život. "Dumbo" je síce celkom milé, ale až príliš detské dielko s poslabším príbehom a nezaujímavými postavami (otravné klebetné slonice). Výrazne z neho vyčnieva jediná scéna hýriaca nápaditosťou (obrazovou i hudobnou), ktorá akoby do nej ani nepatrila - halucinačná scéna po vypití "čudnej vody". Takou zaujímavosťou je, že černošskí robotníci tu sú zobrazení bez tvárí, ako anonymné postavy (to by dnes určite neprešlo)."Oh, those pink elephants!"

Mne sa ponúkajú dva pohľady na pôvodnú rozprávku z roku 1941. Ten prvý je genialita animácie. Keď sa na to dívate a uvedomíte si rok výroby, tak mnohí animátori takú úroveň dnes nedosahujú ani náhodou. Tu nie je čo vytknúť, práve naopak. 5 hviezdičiek jak oči. A potom je tu druhý pohľad. V Dumbovi sa vlastne dívame na otrocký život zvierat v zajatí cirkusu. Malé stiesnené vagóny, reťaze na nohách, biče, nezmyselné namáhavé čísla pre pobavenie idiotov. Hej a potom je tu ešte šikana a ponižovanie z dôvodu inakosti. Týmto by Disney dnes teda nezaujal. Asi budem nespravodlivý zato, že kvôli tomu znížim hodnotenie, ale mne sa proste téma absolútne nepáčila. Iste bola tu aj čistá a nezištná materinská láska, alebo úprimné kamarátstvo dvoch “lúzrov”. Ale len slabá náplasť na to všetko zlé. Dám teda celkové štyri.

Animovaný příběh slůněte s velkýma ušima, ke kterému jsou všichni krutí, protože vypadá jinak. Chvilkami se až svíral žaludek ze všech nespravedlností nebo tekly slzy nad osudem Dumbovy maminky. Takové emoce na tak malé ploše jsou dílem skvělého příběhu a syrovosti, s níž je předkládán. Překvapivě děti to vezmou v pohodě, jen na to nezapomenou.

Slůně Dumbo patří rozhodně k těm nejroztomilejším hrdinům ze všech animovaných pohádek od Walt Disneye, ale ten scénář respektive příběh je tedy jedna velká deprese. Jako malé děcko jsem vlastně vnímal jen fakt, že tam vystupují zvířatka a hlavně sloni, které mám odjakživa rád a to mi stačilo ke štěstí. Ještě, že dneska už existuje spousta dalších pohádek, které bych doporučil vašim dětem pustit raději na úkor této.

Dnes už ne tak komplexní témata. Ale na danou dobu se přísluší dívat s respektem, že se Disney takovými stinnými stránkami lidskosti nebáli zabývat a zaobalili to do dojemného příběhu slůněte, které umí se svýma velkýma ušima létat. Stopáž je přiměřená i dnes a funguje dobře. Nedokážu si vlastně ani představit delší akty, není pořádně nadále kde těžit, o tom mě už přesvědčil remake T. Burtona. Nemám k Dumbovi takový vztah, abych jej mohl adorovat. Nejvíce mi u této pohádky chybí lepší písničky, které jsou neoddělitelnou a ikonickou součástí Disney klasik.