Líbej mě až k smrti (1955)

Jedno velké, špatné a nabubřelé nic. Nevadí mi, že hlavní hrdina je sexistické macho, ale dialogy zabíjely stejně spolehlivě, jako ta atomovka, či co to bylo v krabici. Přitom začalo to tak slibně, ale pak se to začalo hemžit mrtvolami, naprosto průhlednými zabijáky a nic nevysvětlujícím koncem. Mám ráda Noir Ar filmy, ale toto mne tady rozhodně nenadchlo.

Neohrožený detektiv si jde umanutě za svým cílem a snaží se za každou cenu vyřešit případ, který mu vlastně ani neříká pane, ale zkrátka se jen snaží odhalit jak to skutečně bylo. Řekl bych že se jedná o ikonického zástupce své doby. Charismatický chlápek se silným pravým hákem, krásné ženy, které mu často podléhají a špinavci, které je potřeba potrestat. Případ je to značně spletitý a minimálně druhou projekci to časem bude potřebovat. 75%

Už od úvodných titulkov Aldrich poukazuje na to, že toto nebude typický film noir. A Aldrich svoj prísľub dodrží. Kiss Me Deadly je unikátny a svojský počin. Paranoja studenej vojny a hrozba atómového vyhladenia zabalená do noirovej štruktúry. Aldrich dokáže vytvoriť paranoidnú atmosféru hneď od začiatku - expresionizmus, naklonená perspektíva - pridávajú na zvláštnosti. Čo ešte viac umocňuje nevšednosť sú lokácie a postavy. Mesto ako nočný labyrint, stiesnený byt s chlapíkom čo spieva operu, zlovestná vila na pláži, podivné stretnutie vo vile s bazénom, automechanik atď. Všadeprítomný pocit, že hlavný "hrdina" je neustále sledovaný, keď sa snaží navigovať mysteriózny svet do ktorého sa dostal. Náš hrdina - Mike - v podstate pasák pre svoju asistentku, ktorá mu pomáha v jeho rozvodovom biznise. Nesympatický, sebecký, slizký, násilný sadista, ktorý prejavuje známky stupidity. Zapletie sa do tejto konšpirácie nie preto, že bol pritom ako bola žena umučená k smrti a skoro ho zabili, ale preto aby z toho mohol vyžmýkať nejaké peniaze. Aldrichova nihilistická, temná, neúprosne brutálna, cynická vízia vedie k najapokalyptickejšiemu noiru a k jednému z najlepších noirov, aké som kedy videl. V roku 1955 to mohol byť thriller zajtrajška, teraz je to thriller dneška.

Kombinacia noirovej detektivky a filmu Dotyk Meduzy s Linom Venturom. Aspoň tak mi to pripadá. Pochybný detektív zoberie stopárku, ktorá mu nechá záhadný odkaz a potom sa jej stane nehoda. Detektív sa snaží zistiť, čo za tým stojí. A ako v správnej noirovej detektívke, dostane pekných párkrát po papuli, niekoľkokrát mu usilujú o život, ale dopátra sa ku ťažkému koncu. Za mňa pohoda, akurát nechápem pohnútky hlavného hrdinu, pretože jeho logické lapsusy sú občas neznesiteľné. Rovnako som akosi nezachytil, ako sa tam objavovali a mizli určití protagonisti, ako došiel na určité stopy. Možno som mal dávať viac pozor, ale aj keď som to dal naspäť, zmätok pretrvával. Ale celkovo to bol zaujímavý film. Koniec srandovný, tiež mi to evokovalo Dobyvateľov stratenej archy, ako tu spomenul jeden užívateľ.

Mike Hammer. Bože, já jsem trochu snob na co nejvíc cheesy/troll jména, ale tohle mě dostalo. Klasické ultimátum k (hrdinovi) přichází hned během pár minut, kdy mu do cesty vletí žena a on se málem zabije (vlastně ne, nebojte, Mike za celý film působí jakoby snad nemohl být v opravdovém nebezpečí), když strhne volant... femme fatale staví Mikea před volbu, že ji buď opustí na zastávce a zapomene na ni... a nebo ji poveze dál a zapamatuje si ji. Logicky, volba je učiněna, když policie prohledává auta s popisem, který na ženu sedí a ona stiskne Mikeovu ruku a on jí pomůže, čímž Meeker možná vyčerpal svoje dobré skutky pro film. Jeden z Aldrichových early filmů kariéry, který vyniká hlavně tím, že je 4/5 stopáže víceméně přesně to, co od něj očekáváte, že bude. Ralph Meeker je drsňák své doby, v noiru jak trám... sledujete padesátky a zamotáváte se do příběhu, kde se (hrdina) snaží pátrat a zjišťovat a zároveň se vystavuje nebezpečí, jak se zamotává hlouběji, Mike je navíc z té sorty lidí, která se s ničím nesere, když není po jejich, prostě si vás podá, jakoby mu všichni podkuřovali a i záporáci, kteří jdou proti němu nakonec končí zpráskaní jak psi. Film končí až v žánru mysteriózna, čímž v závěru trochu vybočuje ze sterilní žánrovky. Zároveň ale, jako celek, nic atypického, co bych už v noiru nebo neo-noiru neviděl. U skříňky jsem si říkal, jestli snad tohle není odkaz, který byl v Pulp fiction (Se7en: "What's in the box?"). Líbí se mi ale, že hrdina se na konci ocitá v situaci, kdy chápe, že si ukousl příliš velké sousto, že se snažil flexovat s něčím, co bylo nad jeho síly. Úplný závěr je pak jak vystřižený z Exorcisty, nebo snad prvního Indiana Jonese. 7/10