Apač (1954)

Druhý Aldrichův western z roku 1954. Nechybí tu znovu Bronson v menší roli a v té hlavní je opět Lancaster. Oproti mexické jízdě Vera Cruz je tohle ale trochu nuda. Sledujeme posledního Apače, který se odmítá vzdát a žít v rezervaci a tak vede partyzánskou válku proti bělochům. Čas, žena po boku a možnost narození potomka ho přivádí spíše na cestu farmáře. Mám rád indiánské příběhy, ale tohle je docela pomalé, silně naivní a Lancaster se prostě na indiána nehodí a ani vzdáleně jako indián nevypadá. Nicméně koukat se na to dá a pár dobrých přestřelek tu nechybí.

V dřevních dobách americké kinematografie se objevovali v rolích černochů bílí herci natření krémem na boty. V době natáčení Aldrichova snímku tohle naštěstí už dávno neplatilo, ale pro americké studio bylo nepředstavitelné, že by role rudochů mohlo svěřit Indiánům. Takže hlavní roli si střihl krásně modrooký Lancaster a jeho partnerku někdejší královna krásy a ideální prototyp bílé krásky do módních časopisů. Nemůžu si pomoct, ale jakkoliv se Apač snaží být v rámci své doby a ideových východisek pokrokový a snaží se představit hlavního hrdinu a jeho etnikum v tom lepším světle, spadá film dokonale do období 50. let a konflikt střetávání domorodé kultury s tou rychle se šířící euroamerickou civilizací chce řešit osvětou původního obyvatelstva a jeho přizpůsobením dovednostem a schopnostem bílého muže. Film vyznívá naivně, schématicky a některé dialogy opravdu šustí papírem. Možná je to jenom můj problém, protože Lancastera mám spojeného s úplně jiným typem postav, ale toho Indiána jsem mu jednoduše nevěřil. Celkový dojem: 40 %.

B. Lancaster natočil niekoľko westernov, mnohé z nich som videl, ale Apač mi unikal. Vzhľadom na názov som čakal o dosť akčnejší film, ale nakoniec to tvorcovia neprehnali a zaujímavý príbeh dostal prednosť. Lancasterove modré oči na tmavej pleti svietili jak led diódy o polnoci, ale inak Apača zahral dobre. Jeho útek i cesta za poznaním ma nenudili a love story, ktorá na to spočiatku vôbec nevyzerala v závere prepukla naplno. Apač v podaní B. Lancastera je práve tým rozdielovým mužom v období zániku indiánskych kmeňov v podobe akej ich poznáme. Apač je posledný bojovník a zároveň prvý indián, ktorý si vypestoval vlastnú úrodu. 80%.

Lancasterov Apač má hrdosť Winnetoua, odolnosť Ramba a schopnosť milovať ako, proste ako niekto, koho môže hrať napríklad Lancaster. Film je akosi podivným spôsobom roztekaný, minimálne dokým sa nám zaľúbený párik neusadí a dosť hrozná hudba nám dáva najavo, ako sa kto práve cíti. Nie je to vyslovene zlé, svojim spôsobom sa mi to aj páčilo, ale mám dojem, že s týmto filmom nemohol byť úplne spokojný ani sám slávny režisér a že skôr vyzerá podľa predstáv štúdia o nenáročnom poučnom filme pre masy.

Nezávisle na ostatních hodnotitelích tři hvězdičky - a vidím, že jsem se docela strefil. Ono tohoto filmu není zcela jasné,kdo je kladný a kdo záporný hrdina, zato je však velice čitelné, že se celým filmem vine myšlenka, která se vine myšlením Američanů (tedy nepůvodních obyvatel Ameriky), že oni jsou od toho, aby světu přinášeli civilizaci a jakýkoliv jiný druh civilizace je barbarství, které je nutno vymýtit. Nikoliv sprostá genocida indiánského obyvatelstva, nýbrž snaha dovést Indiány na cestu civilizace bílého muže. Nakonec ke smíru dojde ve chvíli, kdy se bílý muž zaraduje, že Indiáni zahrabali definitivně válečnou sekyru a stali se z nich usedlí zemědělci... Anebo naopak - kdy rudý muž najde tu správnou životní filozofii... Samozřejmě, v 19. století jinou než ve století jedenadvacátém. K výkonům herců se nemohu vyjadřovat, v podstatě žádný (včetně Lancastera) ničím nezaujal. Dívat se ale na to dalo. Jednou.