Leonor (1975)

Po zhliadnutí prvých troch celovečerných filmov Juana Luisa Buñuela sú mi jasné dve veci: po prvé, je evidentné, že sa v sedemdesiatkach pokúšal nájsť svoj vlastný hlas – vyskúšal si solídny pokus o horor (Au rendez-vous de la mortjoyeuse), potom trochu koketoval so surrealizmom (La Femme aux bottes rouges), aby nakoniec natočil historickú mysterióznu drámu (Leonor) – a po druhé, fascinácia tajomným a nadprirodzeným bude zrejme jedným z kľúčových prvkov jeho poetiky. Juan Buñuel ale bohužiaľ ako režisér mysterióznych filmov stroskotáva pri budovaní napätia, čo je aj problém snímky Leonor, ktorá navyše pôsobí dosť nevyvážene – príbeh má slabé vyvrcholenie, chýba mu postupne budovaná a hutná atmosféra a postavy sú jednorozmerné (to sa týka najmä samotnej Leonor, ktorú divák pozná len v stave po "vzkriesení"; navyše Liv Ullmannovej táto úloha veľmi nesadla). V rámci narácie chýba prechodu do viac mysterióznejšej časti príbehu prirodzená a nenápadná plynulosť. Akoby to bol odrazu iný film, čo sa následne prejaví aj v hudbe. Do momentu tohto zlomu bola ťažiskom Morriconeho hudby (zrejme) milostná téma striedavo prednášaná v drevách, alebo v podobe vokalízy. V momente zlomu je však nahradená motívom v sláčikoch s použitím glissanda a disonantných intervalov. Milostná téma sa potom opäť vracia v úplnom závere. Námet, ktorý si Juan Buñuel vybral pre svoj tretí celovečerný film by lepšie zvládol adaptovať skôr Mario Bava niekedy v šesťdesiatkach.

Ač mi to úplně na Luise nesedělo, že to není přímo od velkého mistra jsem se dozvěděl až teď :) Ach jaká potupa. Nicméně i tak musím říct, že film byl zajímavý, otevíral zajímavé otázky a přes podivínskou zmatečnost se dobral slušného konce. Problémem jsou zejména dlouhé pasáže bez dostatečně vysvětleného kontextu, které dosti komplikují udržení pozornosti a působí nezajímavě, až nudně. Dobrá práce s oživením mrtvé postavy. Syrové násilí. *** Ve zkratce: Stříbro zlatem nenahradíš.

Žiadne fantasy a žiadny horror.Historická ľúbostná dráma,to áno.Ak sa tento film bude posudzovať ako historický film,tak to môže byť aj za štyri.Bunuel predsa netočil žiadne somariny.Síce je tam všadeprítomný upírsky element,detí miznú a kto to ma na svedomí je hneď jasné.Trocha tento príbeh pripomína Edgara Allana Poea.Zo žánru horror je tam len žena,ktorá sa po desiatich rokoch znovu vráti medzi živých.Pekná hudba od Morriconeho,známe tváre ako Ornella Muti a Liv Ullman.Nejaké to upálenie čarodejnice,morová nákaza.No ako som už spomenul,k horroru to ma veľmi ďaleko.

Symbolicky poňatá balada o láske a smrti. Buňuel si zvolil puristicky štylizované prostredie stredoveku, ktoré má romantické momenty, ale predovšetkým umelecky dokresľuje tragický dopad na všetky postavy drámy. Vynikajúci výber hercov veľmi presne charakterizuje povahy a ich neodvratne konflikty. Režisér ako profesionálny šachista takticky posúva figúrky na ploche príbehu tak, aby nás nepozorovane dostal až do konečného šach-matu. Jednoducho ďalšia Buňuelovska parádna skoro až divadelná "hra o život":-) 90% Skvele opísal a presne zaradil MIMIC

Zdá se, že některým předpisatelům unikla skutečnost, že režisérem tohoto filmu není geniální Španěl, ale jeho téměř stejnojmenný syn. Na kvalitě díla se tato skutečnost nemohla neodrazit; plně to platí i pro Bunuelovu volbu jimi zmiňované literární předlohy. Španělská strohost, polaritně vyhrocované konflikty děje i vztahů mezi postavami propůjčují celkové atmosféře LEONOR až odcizené rysy. V takto pojaté poetice se viditelně zužuje prostor pro herecké protagonisty. Až k nepoznání je tu projev Michela Piccoliho, hodně se ztrácí i tehdy začínající Ornella Muti. Jediná, která se viditelně vymyká místy až uspávajícímu ději, je v nezvyklé úloze něžného upíra (?) Liv Ullmannová, pro kterou se tu narodila postava spíše rozšiřující než prohlubující její vynikající filmové a vůbec herecké umění. Abychom více a spíše pochopili úroveň, dosaženou Bunuelem juniorem, musíme si v aměti evokovat současnou tvorbu pozdního Passoliniho, mj. např. DEKAMERON, ale i staršího OIDIPA KRÁLE. LEONOR však zůstává i tak mimořádně zajímavým vhledem do duchovního dnes již historického světa pyrenejského dominantního státu.