Legenda o opilém Mistrovi (1994)

Akční bojová komedie s Jackiem Chanem o tom, že opilec si může ze svého alkoholismu vytvořit nový bojový styl, tvořený opileckými manýry.DĚJ:Čína, začátek 20. století.Wong Fei-hungcestuje se svým otcem WongKei-yingema sluhouTsoemzpátky domů do Kantonu. Po cestě potkáFu Wen-čiho, který je bývalým nejlepším kandidátem na vojenské zkoušky v éře dynastie Čching. Wong se chce vyhnout placení cla za ženšen, a tak si s Fuem vymění krabice, pak si chce vzít zpátky tu svou, ale Fu a Wong se spolu pohádají a opět si je oymlem vymění. Wong tak získá císařskou pečeť a oba mají problém. Pečeť se snaží propašovat z Číny britský konzul společně s dalšími artefakty. Wong bude mít doma nepříjemnosti, protože vymění ženšen za kořen z otcovy oblíbené bonsaje, a nevlastní matkaLingto ještě více zkomplikuje. Konzulovi nohsledi jdou po Wongovi a chtějí jeho tašku, a tak se Wong na popud své matky opije a zmlátí je opileckým boxem. Je z toho další průser a přísný otec vyhodí svého syna z domu. Objeví se také skupina Axe Gang, která přepadne Fu a Wonga v restauraci a Wong se musí postarat o to, aby zůstala pečeť v Číně a aby si ji neodvezli cizáci. Wong a jeho přítel Tsang se tak musí vloupat do britského konzulátu, ale nejde to úplně dobře. Konzul má svého hlavního vymahačeJohna, a ten se umí moc dobře bít. Vlastní také fabriku na výrobu oceli a k dělníkům se chová dost krutě – musí makat přesčasy zadarmo, jinak je John zbije. Silná pěst dělnické třídy, stejně jako žáci bojové školy, se budou Wongovi a Tsangovi hodit…ZHODNOCENÍ:Klasicky rychlá, svižná a vtipná jízda v plné režii Jackeho Chana, který se ani tentokrát nebál nebezpečných kaskadérských kousků, při kterých mu šlo o život – mohl být probodnut nožem nebo upálen na žhavých uhlících. Hlavními tématy jsou otcovská autorita, ke které patří také pro mě nepochopitelné vykání otci, ochrana čínského kulturního dědictví před cizáky a také boj vykořisťovaných dělníků za lepší pracovní podmínky. Tento typ filmů není úplně mým šálkem kávy, ale přesto se hodí se na něj občas podívat a uvědomit si, jak jsem líný a pomalý a oproti čínským kung-fu bojovníkům připomíná můj pohyb ploužící se lemru. Už vůbec se nebavím o tom, že Wong před boji vypil extrémní množství alkoholu, během boje si dal pořádný driják, a přesto měl rychlé postřehy. Pobavil jsem se jako vždycky a nechávám 4*.

Bláznivá komedie s naprosto šíleným smyslem pro humor, což je jasné pozitivum, a dokonale propracovanou akcí, takže i občasné nelogičnosti se dají bez problému přehlédnout. Navíc tu funguje i určitá gradace, jelikož mi finále přišlo vlastně i docela silné (emocemi i hudbou). Ze začátku mi Legenda přijde taková "rozmarná" a jen "pouze" zábavná, ale to se v průběhu změní ještě k lepšímu. Ale samozřejmě nutno konstatovat, že se nejedná o nic komplikovanějšího nežli lehký příběh jako podklad pro Jackieho kousky a jeho občas až přílišné přehrávání. Ale za ten šílený humor... pobavené 4/5!

Máme tu absolutní vrchol Jackieho kariéry, kde se náš hrdina rozhodne, že nejlepším způsobem, jak bojovat proti britskému imperialismu a krádežím národních pokladů, je vypít tolik rýžového vína, že by i průměrný námořník v Gdaňsku upadl do terminálního kómatu. Je to film, který nám ukazuje, že cirhóza jater není nemoc, ale legitimní bojový upgrade, a že pokud do sebe kopnete láhev průmyslového lihu, stanete se nezastavitelnou mlátičkou, co se pohybuje jako rozbitý fyzikální engine z raných devadesátek, který se zapomněl řídit pravidly gravitace. Sledujeme Wong Fei-hunga, jak se snaží vybalancovat svou úctu k otci s neodolatelnou touhou být totálně na plech, zatímco předvádí kousky, které popírají anatomii i zdravý rozum, a to všechno bez jediného kousku CGI nebo bezpečnostních prvků, které by nebyly k smíchu každému pojišťovacímu agentovi na planetě. Finále v továrně je pak čistý masochistický orgasmus, kde Jackie padá do žhavého uhlí a pije hořlaviny, aby mohl zmlátit chlápka, jehož nohy se pohybují rychleji než větrák na vašem přetaktovaném procesoru, což je v mých očích naprosto adekvátní cena za záchranu historie. Je to brutální, je to neuvěřitelně vtipné a připomíná nám to dobu, kdy kaskadéři skutečně riskovali trvalou invaliditu pro naše pobavení, místo aby jen smutně stáli před zeleným plátnem a čekali, až jim v postprodukci přidají i schopnost zavázat si tkaničky, takže pokud chcete vidět, jak vypadá skutečné mistrovství poháněné čistým etanolem, tohle je ten největší banger v historii kung-fu kinematografie.

Tak Jackie také sleduje filmy svých konkurentů. Když si Jet střihnul Wong Fei Hunga v Once upon a Time in China, tak Jackie se rozhodl dát si ho v pokračování Drunken Mastera. Dokonce si najal i slavného režiséra mnoha kung fu klasik, který se však nedočkal konce natáčení a Jackie si to dodělal sám. Neznám okolnosti, ale Legend of Drunken Master místy působí jinak, než jiné Jackieho filmy. Neříkám, že vážněji, ale místy jsou poměrně dramatické momenty, které Jackie jako scénárista a režisér do svých filmů moc nedává. Na druhou stranu ve filmu je spousta humoru o který se stará především postava Jackieho mámy, která je jedním z kladů tohoto filmu. A pak je tu samozřejmě akce. A jaká. Jackie evidentně chtěl natočit něco, o čem bude mluvit a dal si na ní záležet. Je jí hodně, je pestrá,  neopakuje se a je fenomenální. Suveréně nejlepší ze všech Jackieho dobových filmů. Ať už je to jeho typický opilý styl při souboji na tržišti, hromadná bitka se sekyrkovým gangem, nebo finále v ocelárně, tak pořád je to absolutní špička a nejen v Jackieho filmografii. Především finále, kde Jackie nakráčí nastylizovaný s vějířem jako Jet v jeho opusu. Nejlepší je, že Jackie neopisuje, ale zůstává pořád svůj. Možná nejlepší akční scéna v Jackieho filmografii a jeden z milníků hongkongské akce. PS: Vyhozený Lau Kar-leung va stejném roce režíroval Drunken Mastera III bez Jackieho. Neviděl jsem, ale ohlasy nejsou nejlepší.

Film založený na extrémně zajímavém konceptu toho, že když se v určitých případech vzdáme jedné věci, tak tím můžeme získat jinou, třeba mnohem lepší. Může to být neintuitivní a nebezpečné a proto se do toho člověku většinou nechce. Pěkně o tom mluví Alan Watts (backwards law). Zde konkrétně jde o to, že při zkompromitování / potlačení určitých vlastností jako stability, střídmosti a rozumného jednání alkoholem protagonista získá téměř nadlidské bojové schopnosti. Šlo by přirovnat ke Švejkovi, který (možná předstíranou) hloupostí proklouzává byrokratickým a nelidským systémem.