Le Témoin (1978)

Alberto Sordi v pro něj netypické vážné, až tragické roli (a je vynikající, narozdíl od Philippe Noireta, který mě nijak zvláště nezaujal). Režisér Mocky uvedl v jednom interview, že Sordiho roli měl původně hrát Jean Gabin, ale net krátce před natáčením zemřel.

Popravdě ani pár hodin po dokoukání moc nevím, co si o tom myslet. Jaký jsem vůbec měl mít vztah k hlavní dvojici? Humor skrze ni prezentovaný jakoby vypadl z klasické italské komedie (kterým jsem nikdy nepřišel moc na chuť) a jejich charakter je plný též typicky italského "přehnaného" temperamentu a krimi zápletka, na které vše stojí, je vcelku prostá, ale vztah mezi typem zločinu a za ním stojícími protagonisty je naopak šílený. Oba jsou vlastně pedofilní, jeden značně víc, ale přesto mají oba působit jako komické postavy, které si spolu s tím mají budovat u diváků nějakou dávku sympatií navzdory tomu, jaké jsou a čím trpí. Možná je to provokace diváků, snad i záměrná, ale jak už jsem otrlejší a zvyklejší na mnohem rozporuplnější filmové provokace, tak mě samotný efekt nechává spíš chladným, v rámci příběhu mi to přijde leda tak poněkud natvrdlé a poselstvím poněkud mdlé. Ačkoli zase na druhou stranu by se o tom dalo napsat vtipné srovnání s (u nás ještě víc neznámými) MockyhoŠarlatovými baletkami, kde se naopak režisér sám obsadil do role obřího bojovníka proti pedofilii a samotný film pojal skoro až jako exploitation. Jinak jsem se dokázal sem tam zasmát, sem tam ocenit řemeslnou stránku a sem tam se jen kochat kompozicí záběrů. Popravdě mě hodně bavil komisař, která nemít svého pomocníka, tak mu nikdy nic, byť naprosto zjevného, nedojde. Teoreticky se mi to hodně líbilo, problém je ale v tom, že se mi líbilo vše kromě hlavního dua. A to zde má, očividně, velkou roli. SPOILER Ale aspoň jsem mohl být rád, že oba dopadli špatně, byť jeden nevinný částečně byl a chladný závěr pak působí až jako obžaloba trestu smrti. Ačkoli mě to, že jsem dospěl k této úvaze, dovedlo k jiné a to té, že obžalobi trestu smrti je jednoduché vyvolat, ačkoli se v některých státech jednalo nebo stále jedná o běžnou praxi s běžným takto chladným postupem. A tím pádem bych asi neměl za každým takto zobrazeným hledat víc, než skutečně může být, protože tady to na mě tak jednoznačně nepůsobilo. KONEC SPOILERU Takže to pro mě ve výsledku je další z řady filmů, kterým nedokážu dát vyšší hodnocení než čisté nebo lepší tří hvězdy, byť by měly potenciál na vyšší. Tohle byl aspoň jeden z těch lepších případů, ale stejně se výš nepřehoupnu. Lepší 3*(05.08.2025)

I tak může vypadat "chlapské přátelství", zvláště když ho zbavíme mýtů a ironicky připustíme, že když jde o svobodu a postavení, jde všechno stranou. Philippe Noiret, pragmatický a vypočítavý bankéř, se rozhodně nemíní vzdát svého pohodlného života kvůli takové "malichernosti", jakou je vražda. A tady se přítel může hodit... Dokonalá je ale herecká kreace Alberta Sordiho a jeho dobrosrdečný a poněkud naivní malíř, který na svou loajalitu těžce doplatí.(05.09.2024)

„Jediný způsob, jak uniknout smrti, je stát se věčným.“Tak svérázné a úderné... Již od prvního pohledu nelze přehlédnout, jak si režisér spolu s charakterizací postav netradičně vyhrál též v dobové výpravě: Ač se dějSvědkaodehrává v tehdejší současnosti, nejednou mě provázel pocit, jako bychom se v klíčových interiérech propadli ze 70. let o několik desítek let zpátky, ať už je to bankéřův vlastní příbytek i honosná kancelář v historickém stylu, do níž vkráčí pan Maurisson v černém plášti s buřinkou, nebo chrám coby pracovna malíře Bertiho v kostýmu s baretkou. Smutný příběh dvou přátel, kteřé pojila jedna těžká úchylka, totiž že milovali malé holčičky, rozehrává hodně vážná témata pedofilie, justičního omylu a trestu smrti, ale zároveň nejeden zásadní konfrontační dialog zde odplyne v doprovodu rozverné hudby či dokonce v průběhu groteskně pojatého močení hlavní dvojice uprostřed cesty.Jean-Pierre Mockyse zase neobtěžuje zasazením do nějakého žánru či doby, neopouští ho humor ani bolavý cynismus a už vůbec se netrápí nad tím, nakolik s jeho pojetím již tak kontroverzního námětu bude souznit divák. Zcela mu postačí, že to, co rozehrál a natočil, šťastlivý divák hned nevytěsní z paměti a mě fascinuje, jak přes všechny podivné a hořce komické scény (jako třeba myslivecký lov) se tu v jádru ve vybraných okamžicích prohloubuje silné drama a žádná scéna nebo postava tu nejsou vyloženě zbytečné, jak vše do sebe u finálních vyšetřováních zapadne. Zásluhu na silném, barvitém zážitku mají rozhodně výteční Philippe Noiret a Alberto Sordi v ústředních rolích a dneska jsem si vychutnal i svérázně laxního komisaře Rolanda Dubillarda v columbovském baloňáčku. Dokopal jsem se k další repríze díky uvedení (konečně!) krásně zrestaurované verze a přidávám další hvězdičku. Pro mě je to důkaz, že skvělý film nemusí být vždy o rovněž skvělém dojmu z prvního zhlédnutí, ale i celkovém zásahu a opakovaném zážitku i přes prvotní rozladění... no a dnes mě to přes dřívější pachuť nějak opakovaně zasáhlo.[90%](08.10.2023)

Drsné drama o složitosti vztahů, konec šílený..(22.04.2024)