Late Night (2019)

Holčičí filmy pro holky a o holkách mám rád. A nejen proto, že jich je pořád dost málo. Zlepšuje se to. Scénář je velmi prostý a po okraj naplněný zkratkami a klišé z různých romantických komedií, dobrých i špatných. Jenže to nevadí. Naopak. Hrdinky nastupují do děje na absolutně opačných pólech, aby se nakonec sešly uprostřed a rovnováha byla nastolena. Moc mě to bavilo!

Nebudu lhát: Nebýt Emy Thompson, ani mě nenapadne na ten film kliknout. Ale téma mě chytlo, nejen protože jako 50+ bílá profesionálka čelím podobným emocím i situacím. Dynamika skupiny je ale úžasná, když jsou všichni otevřeni změně. Můžete se tak velmi pěkně zbavit debilních fórů i sexistických narážek. Stačí zůstat autentický, upřímný primárně sám k sobě, držet si své hranice a občas překročit svůj stín. A tak můžeme překonat nejen sami sebe, ale také mezigenerační rozdíly. Život proudí námi všemi a má sílu hory přenášet-)

Počujem kritiky, ako je to vraj otrepané a formulaické. Poprvé, áno ako každý iný film vo svojom žánre sa pridŕža formulky. Čo však žánrový film robí dobrým je jeho prevedie a Late Night je super najmä vďaka Emme Thomson. Podruhé, nie - narozdiel od stoviek filmov, hrdinkou tohto filmu je trojrozmerne napísaná žena a navyše vyše 50-rocna žena. Mnohí tento fakt bagatelizujú ako woke hollywoodstinu, ale predpokladám, že sú to zväčša muži, ktorí súhlasia s jednou z mužských postáv v tom, aké to majú vraj bieli vzdelaní muži ťažké...

Čekal jsem variaci na Ďáběl nosí Pradu, a ač si to ze zmiňovaného filmu často něco bere, tak mu nesahá po kotníky. To, že je krajně nesympatická hlavní postava a herečka je sice subjektivní, ale jak se koukám do komentářů, nikoliv ojedinělý názor, to je jedna věc. Co mi vadí daleko víc je, že nikdy  nejde do hloubky, vždy jen klouže po povrchu, jak co se týče vykreslení charakterů, tak vlastně i celé zápletky, které ke konci sází jedno klišé za druhým, které to celé definitivně shodí. Konečná pointa je opravdu nejdna z nejpitomějších co jsem za poslední dobu viděl. A ten sluníčkářský konec je opravdu k zblití. Jedna hvězda za Emmu Thompson, druhá za Emmu Thompson.

Indické ženy to natřely všemu americkému, bílému a mužskému. Nečekal jsem žádnou úžasnou záležitost, takže jsem byl zpočátku mile překvapen několika hláškami, u nichž jsem se mohl pobaveně pochechtávat. S tím, jak děj progresivně postupoval, se dobrý humor postupně úplně vytratil, aby udělal místo feministické agitce a boji proti privilegovaným, bílým utlačovatelům. A já musím tentokrát s tímto myšlenkovým proudem souhlasit; za všechno mohou Britové. Kdyby seděli doma na zadku a necourali díky své námořní nadvládě po všech světových zapadákovech, mohli všichni domorodí obyvatelé těchto končin žít dodnes ve svém tehdejším blahobytu a nemuseli by se mě dnes marně snažit dojmout intenzivním slzením nad svým hrozným osudem. A jestli je vám líto všech, kdo dnes trpí v bývalých britských koloniích, zkuste nenakupovat zboží firem, které využívají téměř (no, téměř...) nevolnické práce. Abych to tedy shrnul; naprostou většinu stopáže tvořila feministická a woke agitka, děj byl slabý a předvídatelný a Emma Thompson s Johnem Lithgowem herecky jasně vyčnívali. Je zbytečné, abych psal cokoliv navíc, kolega Marze už vše dokonale vystihl dávno přede mnou. / Poučení: Myslím, že komik v chemické továrně nemusí svádět tvrdý boj s konkurencí.