Lajka (2017)

Rád bych hned na úvod řekl, že se skutečným příběhem Lajky to má společnýho maximálně psa a raketu. Místo tragického příběhu studené války, sledujeme nic nedělání bandy infantilních zvířátek na planetě úchylných emzáků. Nechci vědět, co tvůrci dělali za nekalosti při tvorbě této šílenosti. Je to nafouklé nic, natahované otřesnými písněmi, nazpívanými lidmi se stejným pěveckým nadáním, kterým oplývám já. I přes malou stopáž se film vleče, protože nemá co vyprávět. V případě, že chcete sledovat sovětského kosmonauta, který je při vykonávání své potřeby spolknutý mluvící černou dírou nebo případně jak je později osaháván již zmiňovaným úchylným emzákem, je tento film přesně pro vás. V opačném případě se jako lepší alternativa jeví výhled z okna.0%

Škoda, přeškoda, že autor chtěl spíš moralizovat, než udělat dobrý film. Ohavné figurky bych přežil, ale když začal ten mimozemšťan pocukávat penisem a zálibně osahával Jurije, tak jsem si trochu ublinkl do pusy. Mohl to být docela dobrý, nezávislý sci-fi film. Mohl, ale není. Je to jen o něco menší ohavnost, než Kozí příběh. Tohle jsem aspoň vydržel koukat do konce.

První třetina,  kdy Lajku připravují a posílají do vesmíru je senzační. Pak doputuje s hromadou zvířat na nějakou pološílenou planetu plnou úchylných zvířátek. A tím se to zvrhne v nějaký psychedelický polozvrácený veganský apel a už to nemělo smysl skoro koukat. O Lajce tam bylo prd, bylo to ujeté a postrádalo to logiku. Chvílemi jsem nevěděl,  jestli si druhou půlku filmu nezaplatila nějaká ultralevicová nezisková bandička rostlinojedů spolu s nějakou ligou milovníků porna. Nevím, no. Kdyby to byl krátkometráž jen o Lajce, dám plný počet. Bohužel to nejde. Budu hodnotit takto 30%  za první třetinu, která byla super,  10% za Lajčinu píseň 0% za zbytek.

Na tohle jsem náhodou narazila v televizi, tak si říkám, odkdy můj muž sleduje pohádky? Rozhodla jsem se sledovat film s ním. První polovina je hodně dobrá. Když už musela Lajka zemřít, zaslouží si, že aspoň o ní byl natočen film. Tady z ní udělali matku štěňátek. To je trochu problém, není jasné, pro koho je film určen. Pro dospělé asi ne, je to až moc infantilní. Děti zase nepochopí většinu narážek na komunismus nebo imperialismus. Ve filmu padlo plno zajímavých hlášek, líbí se mi satira na pokrytectví komunistů, kteří samozřejmě jsou pro sdílení věcí, jen když je to pro ně samotné výhodné. Kdyby oni sami zbohatli, asi by se jim nelíbilo, kdyby přišli komunisti a všechno jim sebrali. Nebo satiru na americkou „svobodu“, která reálně platí jen pro ty bohaté. Je smutné, že jako lidstvo nespolupracujeme a místo toho se mezi ostatními národy neustále trumfujeme, kdo je vyspělejší, bohatší a lepší stát. Chudoba je považována za velký problém, hlavně že se vyhazovaly peníze na lety do vesmíru. Běžný člověk je šikanován, aby nejezdil autem a nepoužíval brčka, zatímco vyvolení létají do vesmíru, protože na to se asi žádné zdroje nespálí, že. Bohužel ve druhé polovině se z filmu vyklubala veganská agitka. Film se veze na klasické moderní vlně „lidé jsou největší pohroma planety!“.  Zvířata byla tak nesympatická, až jsem si přála, aby je ti lidé konečně upekli a snědli. A ty úchylné písně, no to byl velký trapas. Nechci ale jít s hodnocením níž, protože oceňuji satiru společnosti a připomenutí památky Lajky a dalších zvířat vyslaných do vesmíru.

Lajka není, jak by běžný divák čekal, příběh o psovi, kterého sověti poslali do vesmíru. Je o psovi, který sice do vesmíru vyslán byl, ale též o opici, o Juriji Gagarinovi a nově objevené planetě, kam všechny dopraví černá díra. Lajka je pozoruhodný pes. Je chytrá. Dovede si otevřít dveře vězení a zase je za sebou zavřít. To je pozoruhodné, když si uvědomíme, že místo, aby se štěňaty utekla někam pryč, zůstane v raketě ač neví kam letí a kdy a jestli vůbec se vrátí. Na novou planetu doputuje nejen ona se svými potomky, ale též jiná zvířata. A později i slavný kosmonaut. Hned zpočátku zaujme, že zatímco opičák se cpe banány, Lajka nemá hlad. Ani její štěňátka nemají. V Rusku si ale na hlad stěžovali celkem dost. Přitom se jim nezdá dobrý nápad lovit, takže když to ruský příslušník zkouší, je odsouzen. Pak jako další přijde americký kosmonaut. A ti dva se spojí. Jasný důkaz, že když mocným jde o moc, umí spolupracovat. Lajka působí jako alegorie ruské a americké hlouposti a nadutosti. Zatímco rusák zkouší na zvířata svou ideologii, Američan zase v klidu zabírá území a ještě se ohání tím, že to dokáže dělat demokraticky. To jsou taky jediné dvě věci, které se dají na filmu chválit. Tvůrci zcela správně poukazují na mnohaletý trend obou velmocí. Jenže celkově je děj spíše nudný a nezáživný, jednotlivé texty písní by dal dohromady i školáček a hudba nepůsobí originálně a zapamatovatelně. Animace vesmíru i planety či Ruského města by docela ušly, ale postavy? Všechny vypadají jako z ústavu a jednotvárně. Moc se od sebe neliší. Jestli se někdo ptá, zda by se měl na Lajku podívat, tak odpověď zní, že vám nic neujde, když to neuděláte.