Krise (1939)

O tomhle dokumentu by se dal napsat stoh elaborátů v souvislosti s historickými událostmi, které popisuje. A mnozí se do něčeho podobného již pustili pode mnou. Faktem je, že si stojím za tím, že nebýt atentátu na následníka císařského trůnu, nikdy by se neobjevil Hitler jako kancléř a tím pádem by nejspíš nebyla ani II. sv. v. Bohužel se ale dějiny ubírají směrem, kterým chtějí samy a nikoho se neptají. Já bych tedy vypíchl z filmu ty věci, které mě zaujaly. Jednou z těch prvních byl fakt, že Beneš a tehdejší vláda dovolila, aby se v pohraničí šikovala Sudetoněmecká strana. Nikdy neměli mít možnost zúčastnit se voleb. Čechoslováci se ale rozhodli, že demokracie tohle zakázat nemůže. Bohužel z toho vznikaly první problémy. Teprve po židovském pogromu vláda konečně zasáhla. Ovšem bylo již pozdě. Rok 1938 se pak stal černou kaňkou dějin. Událost, kterou nelze nikdy zapomenout. Tehdejší spojenci nás prodali Adolfovi a podepsali náš ortel nazvaný  Mnichovská dohoda. A jsou to tytéž země, které nás dnes ujišťují o spojenectví. Ale kdo by jim to věřil, že? Protože „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.“ George Santayana. Posledním hřebíčkem do rakve bylo rozhodnutí prezidenta Edvarda Beneše, že se Československo vzdá bez boje. A to přesto, že vojáci i lid byli připraveni naši zem bránit. Vnitřní jed byl tak silný, že otrávil vědomí a krev mnohých, kteří se pak zachovali stejně jako Emanuel Moravec. Nejspíš bychom nevyhráli, nejspíš bychom ztratili mnoho mužů, ale nevzdali bychom se. Měli jsme bojovat. Třeby by nám pak spojenci na pomoc přispěchali, když by viděli, jak houževnatě se bráníme. Minimálně by Němci nevstupovali do naší země vítěšzoslavně a s takovým samolibým úsměvem, minimálně bychom jim to pořádně osladili. Nejhorší na tom celém faktu je, že nás tyto události ovlivnili po celý zbytek století. A dnes po nás tytéž státy žádají, abychom pomáhali a vyžadují poslušnost skrze EU. Ti, kteří nás prodali Německu a posléze i SSSR v rámci porcování medvěda po válce.

Fascinující dobový dokument z předmnichovského Československa. Natáčen byl na jaře a v létě roku 1938, vyprodukován v zimě a uveden v březnu 1939 před obsazením Československa. Perfektně dokázal trefit hřebíček na hlavičku i bez historického odstupu. Zachovává si hodnotu historického pramene. Přitom paradoxně zprostředkovává události komplexněji a objektivněji než dokumenty pozdější. Zůstala zde linka německých antifašistů, která se v české vlastivědě nehodila po válce ani Benešovi, ani bolševikům. Události roku 1939 plně validovaly teze tohoto dokumentu o Československu, že NBR zařadila tento hodinový dokument mezi 10 nejlepších filmů roku. Když po vstupu USA do války Frank Capra připravoval sérii Why We Fight, stačilo mu parafrázovat počin Herberta Klina, Hanuše Burgera a kameramana Alexandera Hackenschmieda; nemusel na jejich příběhu moc měnit a z dokumentu si vybral do svého snímku řadu cenných autentických záběrů. Pro českého diváka jsou cenné záběry přibližující dobovou atmosféru: prakticky ze všech relevantních úhlů pohledu. Mrazivá je scéna prodeje plynových masek a osvěty před chemickými zbraněmi – z vlastivědy vypadla, ale pro lidi, kteří zažili první světovou válku, byla tohle představa války další (osvěta ukazující kůži popálenou fosforem nabyla opět na aktuálnosti po ruské invazi na Ukrajinu ve 20. letech 21. století). Dokument obsahuje unikátní ukázku V+W z Osvobozeného divadla a z letního dětského tábora. Pro zájemce studující propagandu a informační válku může být přínosné zjištění, že stejně jako dnes, tak i ve 30. letech byly zdroje informací, které zájemcům uměly přinést exaktní informace o dění ve světě (příklady: světový tisk v pražských trafikách; Jan Werich mluvící o válce ve Španělsku a v Číně). A také fakt, že i tehdy existovaly různé názorové proudy, které šly proti sobě a jeden byl zcela mylný: v USA se vysílal takový dokument v roce 1939 a zároveň ještě v roce 1941 Charles Lindbergh řečnil pro národovecky-fašistickou organizaci, že je potřeba jednat s Německem o ústupcích a míru. Všechny doby přinášely podobné falešné proroky. Tento dokumentární film by si zasloužil 5* i v době uvedení. Tím, že mu historie dala ve všem za pravdu a že je v mnoha ohledech aktuální i dnes, se toto hodnocení dá jenom podtrhnout.

Unikátní dokument o nacismu, předválečném Československu a tím, co stálo před vypuknutím 2. světové války. Unikátní je v tom, že veškeré záběry jsou dobové, právě tím, že byl natáčen v té době, v roce 1939. Točili jej Američané a vůbec tam nedali nic o sobě, nýbrž celý film věnovali Československu. Po tolika desetiletích nabral svoji historickou hodnotu. Škoda jen, že je dnes doslova neznámý. [399. hodnocení, 32. komentář, 85%]

Cenné dobové záběry natočené Američany. Doprovodná pochodová hudba je tedy šílená. Překvapilo mě, kolik je ve srovnání s dneškem na Karlově mostě málo lidí. Půl miliónu sudetských Němců během války padlo na ruské frontě. V dokumentu zazní, že bylo 922 německých propagandistických útoku v rádiu za měsíc na ČSR na příkaz Goebbelse. Jen mě napadlo, kdyby jsme po válce 2,5 miliónu Němců nevyhnaly, jaké by teď s nimi byly problémy v souvislosti s vyhrožováním německé kancléřky naší zemi vysokou pokutou za odmítnutí povinných kvót pro nastěhování nového afrického nebo muslimského arabského obyvatelstva. Na Benešovi , generálu Syrovým a dalším je vidět při mobilizaci odhodlání. Píseň v závěru Voskovce a Wericha na shromáždění s českými dětmi má svou sílu. Ty obličeje dětí se mi zdají milejší, než dnešní generace sociálních sítí.

Hodně zajímavý a povedený dokument. Ukázal problém na konci 30 letech mezi Československem a Německem i za mořem, kde si myslím o tom neměli ani ponětí. Osobně se mi dokument hodně líbil a byly tam i velmi zajímavé scény. Samozřejmě v některých částech se chyby najdou, ale jsou to zanedbatelné detaily a na celý snímek to žádný vliv nemá. Kdybych měl dokument shrnout, tak se mi hodně líbil a určitě ho doporučuji i ostatním.