Král útěků (2020)

Polsko v současnosti servíruje jednu detektivku za druhou, až na pár výjimek se jim daří udržet přijatelnou kvalitativní úroveň, takže naKrále útěkůjsem byl moc zvědavý, jelikož námět sliboval opravdu zajímavou podívanou. Snímek hned od začátku navodí příjemnou retro atmosféru, líbil se mi netradiční kamerový film a celkové vizuální pojetí. S příběhem už je to ale horší. Nepochopil jsem, proč se zde věnuje tak málo času samotným útěkům, když je to vlastně to, co by mělo zabrat drtivou většinu stopáže a o čem by film měl reálně být. Akčních scén je jako šafránu, tempo je spíše uspávací, není zde ani jedna postava, která by dokázala nějakým způsobem zaujmout. Zpomalovací sekvence jsou naprosto zbytečné a působí spíše parodicky, než aby akčním scénám nijak zásadně pomohly. Svým způsobem vlastně degradují i to málo akčních scén, které ve filmu jsou. Když to srovnám v jinými, typově podobnými polskými snímky,Král útěkůz toho vyjde jako ničím výjimečná, téměř průměrná gangterka. 4/10

Stylovost z toho stříkala po hektolitrech. Těch zpomalených na efekt záběrů tam bylo až ponechutnu. Také těch útěků nezažijeme ani zdaleka 29 (to mě vadilo asi nejvíc). Co jsem taky moc nenesl dobře bylo to “umělecké ohýbání reality” oprotiskutečnému životu“Najmra”. Ale i tak to bylo lepší než cokoliv co jsem za posledních 10 let vyděl z ČR.

Zdislaw Najmrodzki okrádal bohaté ve svůj vlastní prospěch a když byl veřejnou bezpečností chycen, vždy jim utekl. Polská legenda v polském filmu v naprosto úchvatném retrovizuálu. Příběh obyčejného zlodějíčka proslaveného právě hlavně coby notorického útěkáře, však není pojat jako dramaticky napínavý krimifilm, ale jako zábavná retrospektiva připomínající mimo jiné také osmdesátky v celé své kráse. A polští tvůrci za vizuální stránku skutečně uznání zaslouží. Prostředí, móda, speciální filtr vytvářející pobledlé barvy filmového obrazu. Je to film zábavnou formou oslavující zločince, ale když to vezmeme kolem a kolem, tak třeba slovenského Jánošíka také nezavrhujeme. Jak je již mnoho let v módě, i tady se použila romance, avšak nijak přepálená. Jedná se o součást osudu Najmrodzkiho, neboť až láska ho začne nutit svůj život změnit. Dějství je založeno na skutečné postavě, která působila v 70. a 80. letech. Utekl celkem dvacet devětkrát. Je známý i tím, že kromě vykrádání luxusních obchodů kradl také auta patřící v komunistické době k nedostatkovým zbožím. Doba mu v tomto prostě  přála. Pokud mezi nedostatkové zboží patřil i toaletní papír, oproti ostatním byl jeho život skutečně v luxusu. Snímek po divácké stránce přinese kromě nostalgické takříc gangsterské zábavy také něco jako pocit zadostiučinění sociálnímu a ekonomickému aspektu komunismu v osmdesátých letech, který ostatně známe i u nás v Česku.

další polské retro o dalším polském podvodníkovi, který se rozhodl si za komančů žít po svém. Tentokrát to není žádné velké drama a je to v prvé řadě svižně natočená zábava, které se dají v klidu odpustit i nedostatky.Hlavní "hrdina" je sice zloděj a podvodník, ale Dawid Ogrodnik má charisma a propůjčuje Zdiškovi kouzlo, díky kterému mu prostě nejde nefandit. Na nějakou hloubku postav tu tentokrát můžeme zapomenout, ale nijak extra to nevadí a jako jednohubka funguje Najmro víc než slušně...70%

Líbilo se mi to víc, než Jak jsem se zamilovala do gangstera. Srovnávám to, protože jsou to oba polský životopisný filmy o darebácích, natočený zhruba ve stejné době. Najmra tak neheroizovali, i když mi jeho příběh přišel celkově zajímavější. A za tu jistou střídmost jsem fakt vděčnej, protože dělat ze zlodějů aut národní hrdiny, to pro ten národ není nejlepší vizitka. Ani filmařsky to nejsou žádné klenoty, byť se je z toho možná snažili všemožně udělat. Je to plný filtrů, zpomalovaček, rastrů a já nevím, čeho všeho ještě, ale působí to samoúčelně a místy doslova rušivě. Co se polským tvůrcům rozhodně nedá upřít, je sebevědomí. Viděl jsem hodně výborných polských filmů na to, abych jim na něj neupíral právo. O Najmra ho ale opírat nemůžou, toho do kategorie must see at least one more time určitě nezařadím, jednou mi to bohatě stačilo.