Krakatoa, na východ od Jávy (1969)

Vizuální opulence na širokoúhlém 70mm formátu (Super Panavision 70) a dobově ohromující triky, které akademikům stály i za oscarovou nominaci. To je lákavá výkladní skříň, za níž se však skrývá filmařská prázdnota. Snímek sice dokáže uhranout destrukcemi grandiózních rozměrů, ale jako celistvé dílo fatálně selhává. Nabízí totiž dechberoucí atrakci, ale absolutně žádný smysluplný děj. Po slibném, byť řemeslně zcela průměrném úvodu se narativ propadá do spirály laciného melodramatu. Jedna patetická scéna střídá druhou, postrádají jakoukoli dramatickou hodnotu a odvádějí pozornost od hlavního motivu. Korunu všemu nasazuje chaotický střih, který místy hraničí s ryzím amatérismem. Katastrofické sekvence jsou neúměrně natahované a ztrácejí tempo, zatímco jiné, potenciálně zajímavé momenty vyšumí do ztracena během pár vteřin. Výsledek působí jako hysterický produkt hollywoodského rychlovýrobníku. Jako by studio zoufale spěchalo s blockbusterem, který v jednom hrnci smíchá námořní dobrodružství, lovce pokladů, vybuchující sopku a hromadnou evakuaci. Na logiku se nečekalo, scénář se splácal na koleni, jen aby se mohlo začít točit. V tomto scenáristickém vakuu neměli šanci ani herci. Přitom ambiciózní ansámbl plný různorodých charakterů měl solidní potenciál. Bohužel zůstal zcela nevyužit. Ani zub času tomuto kousku z konce šedesátých let nepomohl. Nostalgie sice dovoluje ocenit tehdejší poctivou trikovou školu, byť jsou miniaturní modely dnes už snadno rozpoznatelné, ale zároveň odhaluje krutou pravdu. Byla to tehdy trestuhodně zbytečná práce.

První hodinu klidně vynechte. Mihnou se tam pouze: mužný, námořnický vous Maximiliana Schella, několik domorodých krasavic, jedna velice průměrná blondýna a jedna ztepilá bruneta s pěkně upravenými vlasy. To je málo na tak dlouhou dobu. Pak už je to lepší - vcelku zajímavá, ale na dnešní dobu již dosti vyčichlá akce a jeden pěkný výbuch s následnou tsunami na závěr...

Filmu chvíľu trvá, než sa dostane do prevádzkovej teploty, ale po tom už fičí, tak ako sa na správny dobrodružný film patrí. Viacero poprepájaných liniek vytvára dramaticko-katastrofickú atmosféru, ktorú si snaží držať až do konca, aj vďaka na tú dobu zaujímavými efektami. Nie všetko mu vychádza, chýbajú nejaké tie hviezdy v hl. roliach, aj stopáž mohla byť o pol hodinu kratšia. A ako čítam, nie som sám, komu tento námet pripomínal dobrodružné verneovky. To je aspoň pre mňa hlavná devíza snímku.

Veľmi zvláštny film o ničom a o všetkom. Tvorcovia nejak nemali jasno, akým smerom sa má film uberať. Namiesto toho sa v prvej polovici staneme svedkami multižánrovej prehliadky a potom v druhej polovici sa film hraje na niečo, na čo ani nemá. Dobre ozvučená slučka výbuchu sopky už bola ku koncu veľmi otravná. A navyše je to až príliš televízne a tvorcovsky lacné na to, že bol film natočený na 70mm (!) formát.

,,KRAKATOA JE SUD S PRACHOM A CELÝ REŤAZEC OSTROVOV JE ZÁPALNÁ ŠNÚRA." __ Tradičná hollywoodska schéma. Prvá hodina slúži na zoznamovanie s postavami, rysujú sa charaktery, no keďže to ale vlastne nikam nevedie, je to zbytočné a tým pádom aj značne nudné. Ďalšia hodina sa začína veľmi štýlovým príchodom na ostrov Krakatoa (žltý opar) a nasleduje priam verneovské dobrodružstvo - potápanie sa za vrakom s pokladom, let balóna takmer do krátera sopky, vzbura väzňov a samozrejme obrovská explózia a boj o záchranu. Sopke pritom začne harašiť tak 3/4 hodinu pred koncom a aj napriek dnes už samozrejme skôr pousmiatia hodných niektorých trikov sa ponúka celkom príjemné prestavenie. Čiže, prvá polovica za 2*, druhá za 4*, to sa rovná poctivé 3*. (33. hodnotenie, 2. komentár k filmu)