Koleje osudu (2013)

O utrpení a odpustení. Japonsko vs Veľká Británia, chvíľu to bolo 1:0, nakoniec sa to ale obrátilo a svojím skutočným príbehom dáva Eric Lomax svedectvo, ako sa dá prekonať i to najhoršie. Film nie je silný na násilné situácie, ktoré tu mohli byť zobrazované plnou hrsťou, ani bitie palicou mi pankreas nezdvihlo, ale sleduje hlavný cieľ dať divákovi hlavnú myšlienku a posolstvo, ktoré si má zapamätať. Je naozaj zaujímavé, kým boli Japonci len pred nedávnom a kým sú dnes. Ideológia dokáže zatemniť aj tie najgeniálnejšie mozgy.

Vojna je peklo a ludia v nej zažili hrôzy, s ktorým sa snažia vysporiadať aj po veľa rokoch. Hlavný hrdina trpiaci postraumatickou stresovou poruchou využije šancu konfrontovať svojho mucitela a ako povedal - nie je to tragédia co sa stalo, ale zločin. Scéna odpustenia je vrchol filmu a plakala som ako malé decko. Spielberg by z tohto námetu urobil ešte väčší doják.

Hodně drsný film. Podle skutečného příběhu, autobiografie hlavního hrdiny Erika Lomaxe. Netypická role Colina Firtha. Chvílemi jsem si myslel, že to nedokoukám, ne, že by to bylo slabé, to spíše můj žaludek. Strašný, co lidi můžou dělat s lidma  ... co všechno se dá vydržet. Já nic, já jen tlumočník.

Silný příběh člověka, který zažil hrůzy války v jejich nejhorší podobě a doslova na vlastní kůži a ani po mnoha letech se nemůže zbavit traumat z těchto prožitků. Hlavním motivem filmu je ale otázka zloby, pomsty a nakonec odpuštění a usmíření. Přítomnost dvojice skvělých herců (a téma příběhu) slibovala výborný zážitek, avšak významější prostor k hereckému projevu měl pouze Colin Firth a pojal svoji úlohu přesně jak měl a v podstatě minimalisticky - jako zádumčivý, ustaraný, chladný muž. Nicole Kidman spíš jen hezky přihrávala. Ke škodě věci, cesta příběhem k zásadnímu vyústění a naplnění jeho hlavní podstaty byla docela upachtěná, upracovaná, bez jiskry a nápadu. A dlouhá. Od chvíle, kdy přišel zlom v podobě zjištění našeho hrdiny, že člověk, který mu tolik ubližoval, je stále naživu, dostal příběh ty správné grády (hlavně emotivní) a dospěl do neobyčejně silného závěru. Jsem přesvědčen, že z námětu šlo vytěžit víc. Moje hodnocení je na hraně tří a čtyř hvězdiček. 65 %.

Naprosto precizně rozjeté drama muže, který si za války prošel soukromým peklem. Po boku Stellana se nechtěl Colin nechat zahanbit a dokopal s k zatím nejlepšímu životnímu výkonu. A pak přijde rána mezi oči i pod pás a divák leží knockoutován ve výkalech patosu a kanou na něj japonské slzy. Proč? Proč někdo natočí skvělý film a pak si ho sàm pohřbí nesmyslným, nelogickým, ale o to patetičtějším závěrem?