Každému jeho nebe (1981)

Režisér promarnil šanci využít velice originální námět a přiblížit divákovi meziválečnou kulturní scénu z trochu jiného pohledu. Zůstal někde v půli cesty, ukázal jenom něco a někoho, jako by měl strach vykreslit tuto dobu pro diváka přitažlivěji.

Osud české divadelní a kabaretní legendy Xeny Longenové představuje fascinující životní drama, které bylo nejen výzvou pro tvůrce filmu, ale především pro herečku Jaroslavu Obermaierovou, jež se zhostila hlavní role s mimořádným nasazením. Její výkon je ukázkou herecké preciznosti a citlivosti, která je názornou ukázkou herectví především pro dnešní mladou generaci herců, často sužovanou hereckou zkostnatělostí. Obermaierová dokázala věrně vykreslit psychickou křehkost i vnitřní sílu umělkyně, která čelila osobním i společenským zápasům své doby. Film vznikl v době normalizace, kdy bylo přistupováno k životopisným snímkům s jistou opatrností a omezováním dramatických výstupů. Výsledkem je dílo, které se sice vyhýbá ideologickým střetům a třídnímu boji, ale zároveň trpí určitou povrchností a fádností typickou pro tehdejší tvorbu. Přesto však z filmu vyzařuje atmosféra doby, a to nejen soukromé zlomky z Xenyina života, ale i úryvky z jejích divadelních rolí, hlavně z kontroverzní hry „Tonka Šibenice“. Tyto momenty dodávají filmu hloubku a ukazují, že umění bylo pro Longenovou nejen profesí, ale i životní vášní. Samotný její osud je natolik bohatý a komplikovaný, že by si zasloužil podrobnější zpracování formou seriálu. Film v některých momentech trpí zkratkami a vynecháním důležitých souvislostí, což může divákovi ztížit plné pochopení životních zlomů a motivací hlavních postav. Přesto je ale tato filmová pocta Xeny Longenové záslužná a měla by být více připomínána. V porovnání se současnými životopisnými snímky, které často vsází na efektní dramatizaci a hollywoodský lesk, působí tento film autentičtěji a i přes své slabiny velmi solidně. Je škoda, že scénář nevyužil celý potenciál Obermaierové a nepředstavil ji v ještě výraznějších výkonech, které by více odhalily složitost a hloubku Xeny Longenové jako ženy i umělkyně. I tak ale film zůstává cenným příspěvkem do české kinematografie a připomínkou života ženy, která se navzdory osudu svobodně a vášnivě pohybovala na hranici umění i osobního trápení. Tento film rozhodně stojí za pozornost každého milovníka divadla i filmu, který chce nahlédnout do zákulisí české kulturní historie a osudu jedné z jejích výrazných osobností.(07.01.2026)

Domácí kulturní scéna měla v meziválečném období několik pozoruhodných osobností. Bezesporu k nim patřila i Xena Longenová (vlastním jménem Polyxena Marková), mimořádně talentovaná charakterní herečka. Její osud se rozhodl převést do podoby životopisného filmu režisér Karel Steklý, který si napsal i námět a scénář. Ať byly původní záměry jakékoli, vyšla z toho nakonec prapodivně neživotná mozaika. Mizerně nastylizovaná atmosféra dvacátých let, kterým kralovaly kabarety a pražská bohéma, je pouze vedlejším doplňkem k frázovitému zobrazení nevyrovnaného manželství Xeny a bouřliváka Emila Artura Longena. Film se zabývá ve zcela patetické rovině jen triumfálním výkonem Xeny Longenové v divadelní adaptaci Kischovy povídky Tonka Šibenice a nesmyslně vynechává scény jako Rokoko a Divadlo Vlasty Buriana, které sehrály v životě obou manželů velký význam (Burian zde umožnil Xeně žádané uplatnění a Longen se záhy stal dvorním dodavatelem nových her-frašek). Scénář, výprava, hudba i herecké výkony pohřbily celý projekt do normalizačního hrobu. V případě Jaroslavy Obermaierové je to škoda, protože se jí tu rýsovala opravdu velká příležitost. Tak výjimečné téma a tak odbytá realizace. Vždyť Karel Steklý v tom měl bohatou praxi.(12.10.2009)

Jestliže se tímhle kdy Jaroslava Obermaierová pyšnila, potvrdila se tím její tragická kariéra. Byla zjevně stejné povahy jako "kaledoskopické" zobrazení doby, které bylo tak časné pro výlety do 1. republiky v 70. a 80. letech. Nemá smysl více rozebírat tak povrchní, vylhanou záležitost, jež dala do chodu nemohoucnost většiny z tvůrčího týmu.(03.10.2009)

Priserna normalizacna konina za 5 %(07.12.2013)