Jsem číslo čtyři (2011)

Som číslo štyrije adaptáciou prvého dielu série Lorien Legacies, ktorá v čase uvedenia filmu patrila medzi populárne young-adult sci‑fi tituly. Príbeh sleduje mladého mimozemšťana ukrývajúceho sa na Zemi, ktorý postupne objavuje svoje schopnosti a zároveň čelí hrozbe prenasledovateľov z inej planéty. Film kombinuje prvky tínedžerskej drámy, akcie a ľahkej sci‑fi mytológie.
Z hľadiska adaptácie ide o pomerne verné, aj keď zjednodušené spracovanie predlohy. Kto pozná knihu, všimne si, že film sa sústreďuje najmä na akčnú líniu a vzťahové momenty, zatiaľ čo širší svet a mytológia Lorienu zostávajú skôr naznačené. (Knihu som čítal približne päť rokov predtým, než som film videl prvýkrát, takže rozdiely medzi médiami sú citeľné najmä v rozsahu a hĺbke.)
Herecké výkony sú funkčné, vizuálne efekty na svoju dobu solídne a tempo filmu je svižné, hoci miestami predvídateľné. Som číslo štyri pôsobí ako typická young-adult adaptácia svojej éry — nenáročná, priamočiara a zameraná na mladšie publikum, ale s dostatočnou dávkou akcie a atmosféry, aby udržala pozornosť.
Ako samostatný film funguje dobre, no je zjavné, že bol koncipovaný ako začiatok série, ktorá sa napokon nikdy nedočkala pokračovania. Pre diváka, ktorý má rád ľahké sci‑fi s tínedžerským nádychom, je to stále príjemná jednohubka.

Príbeh:John Smith nie je obyčajný tínedžer. Je jedným z deviatich mimozemšťanov, ktorí utiekli z planéty Lorien na Zem, aby sa ukryli pred vražednými Mogadoriánmi. Tí ich musia zabíjať v presnom poradí a prví traja sú už po smrti. John je číslo štyri. Neustále sa sťahuje, mení identitu, až kým nezakotví v malom mestečku v Ohiu. Tam sa prvýkrát zamiluje, objaví v sebe nové superschopnosti (ako svietiace dlane) a musí sa rozhodnúť, či bude ďalej utekať, alebo sa konečne postaví na odpor.Herecké obsadenie:V hlavnej úlohe sa predstavil Alex Pettyfer, ktorý mal byť vtedy novým idolom dievčenských izieb.Prevedenie:Réžia D.J. Carusa (Disturbia) je tu trestuhodne nevýrazná. Celé to vyzerá skôr ako pilotný diel nejakého drahšieho seriálu pre mládež než poriadne sci-fi. Akcie je málo, a keď už príde, je utopená v priemerných digitálnych efektoch.Pocity:Teenagerské sci-fi, ktoré nudí skoro po celú stopáž. Má to „boywondera“, ktorý je síce nesympatický a dosť toporný, ale keď dievčatám nevadil „patizón“ v Twilighte, tak tento im určite tiež neprekážal. Za mňa je to však čistá nuda a predvídateľnosť. Celý film čakáš na niečo veľké, čo nakoniec nepríde, a ešte to aj okato smrdí snahou o rozbehnutie série, ktorá našťastie nikdy nepokračovala.Pridaná hodnota:Film, ktorý je taký zabudnuteľný, že aj keby ste boli číslo päť, asi by vám to bolo jedno. 👽🔦✨51%

Mladý mimozemšťan John (Alex Pettyfer), skrývající se na Zemi před smrtícími lovci, balancuje mezi normálním životem středoškoláka a osudem galaktického válečníka.
 
Film startuje slibně – honba za čísly, tajemství, schopnosti a nebezpečí. Bohužel, slibná premisa rychle sklouzává do stereotypů. Hlavní dějová linka je příliš přímočará a zápletka s lovem mimozemských teenagerů postrádá větší napětí. Přestože akční scény s mimozemskými schopnostmi jsou dobře natočené, často působí spíš jako okázalé vizuální cvičení než něco, co vás vtáhne do příběhu.
 
Romantická linka mezi Johnem a jeho spolužačkou Sarah (Dianna Agron) je nudně předvídatelná a chemie mezi herci vázne. Vedlejší postavy jako Sam (Callan McAuliffe) nebo záhadná Číslo Šest (Teresa Palmer) by mohly být mnohem zajímavější, ale film je spíš ignoruje, aby se soustředil na Johnovo “hledání sebe sama”.
 
Hlavní problém filmu spočívá v jeho nevyužitém potenciálu. Svět mimozemšťanů, jejich minulost a válka mezi nimi je sotva naznačena, což zanechává pocit prázdna. Místo hlubšího rozvinutí mytologie jsme svědky spousty klišé – od šikanujícího středoškolského fotbalisty až po epický, ale prázdný finální souboj.

Mladý mimozemšťan John je na planetě Zemi na útěku před krutými nepřáteli (rovněž mimozemskými), kteří zničili jeho planetu a nyní postupně zabíjejí poslední přeživší. Tři z nich jsou již mrtví a teď je na řadě John - číslo čtyři... Příběhově jednoduchá, dobře natočená jednohubka, která projde hlavou a nezanechá stopu. Žádnou stopu ve mne nezanechali ani herci. Jako prostředek k relaxaci a vypnutí hlavy to docela ujde, avšak na silnější filmový zážitek je to málo. 50 %.

Jsem číslo čtyři je možná dle úspěšného románu, ale jak se tak dívám, další díly se asi nechystají. Ono zrovna není proč. Nevím jak kniha, ale film s ničím extra novým nepřichází. Sami by to měli vědět, neboť se jednotlivě podíleli na různých seriálech typu Smallville, Buffy, přemožitelka upírů apod. Pokaždé je to stejné. Student/ka, jsou tajní bojovníci proti něčemu. Zde máme tedy ufouny. A opět jeden, následně dva, po kterých někdo jde, oni se spojí a jdou zachránit svět. K tomu pár běžných efektů, sem tam nějaký ten výbuch. Ani průběh děje není ničím překvapivý a už vůbec ne napínavý. Naopak mi to v mnohém připomíná Supermana. Zkrátka běžná sci-fi, která je lehce zapomenutelná.