Johnny Guitar (1954)

poměrně netypický western, který sice má v názvu jméno jedné z mužských postav, ale prim v něm hrají dvě ženy, přičemž víc prostoru si pro sebe krade specifická a osobitá Joan Crawford. Nemám tyhle staré westerny zrovna nakoukané, nicméně mi nepřijde že by se podobnými motivy, kde se do popředí dere feminismus, zrovna hemžily a v padesátých letech to (asi) nebyla úplně běžná podívaná. Dnes, sedmdesát let od premiéry, to už sice nikoho moc nepřekvapí, ale rozhodně u tohoto kousku chápu jeho místo mezi stovkou nejlepších westernů spíš než u V pravé poledne...65%

Navzdory mužskému jménu v názvu filmu jsou hlavními postavami dvě ženy… dvě přímo pekelné ženy. Také z toho důvodu se dá říct, že je to netradiční western, který nemusí sednout každému. Druhým odklonem od klasické šablony je to, že zde není moc akce, soubojů, či přestřelek. Napětí místo toho navozují a dále stupňují dialogy, samotné postavy, jejich pohledy z očí do očí a velmi intenzivní emoce. Pro mě to ale nejsou výtky, spíš je to originální osvěžení. Pozorovat Joan Crawfordovou a Mercedes McCambridgovou, jak se z duše nenávidí a chtějí za každou cenu zničit, bylo divácky perfektní. Obě herečky zastínily zbytek dobrého mužského osazenstva, urvaly si hlavní pozornost pro sebe a nutno dodat, že to rozhodně nebylo jejich půvabem. Jejich intenzivní střety jsem si užíval, ty jejich pohledy by propálily hrudník nepřítele spolehlivěji než kulka. :-) V kombinaci s výtečnou kamerou, hudbou a celkovou atmosférou, šlo o velmi napínavý western hodný čtyř hvězd.

Stejně jako v případěHigh Noon(doporučuji - v kontextu současné války na Ukrajině a Chcimírů ten film nabývá nových rozměrů) neboBroken Arrowje i Johnny Guitar příkladem westernu se zápletkou označenou jakopřechodové téma/transition theme(dle dělení do 4 typů podle Willa Wrighta). Hrdina zde, spíše než se záporákem, bojuje se společností, která se s klasickým záporákem přeneseně identifikuje. To samozřejmě odpovídá době svého vzniku (mccarthismus), kde lidé přestávali věřit establishmentu i začali bezprostředně pociťovat zblbnutí mas, což reflektovala popkultura. Já mám tento typ zápletky rád, protože mi přijde zajímavější a může vést myšlenky diváků k podstatným tématům. Přesto se mi ale tento film nelíbil. Začátek působil slibně: Jeatypické, abyprotagonistkouwesternu bylažena(fakt nevím, proč se to jmenuje Johnny Guitar). Na začátku jsou karty zajímavě rozdány a dialogy šlapou. Načrtla se zkurvená psychologie záporačky, která je velmi dobře zahraná - ale později už není více rozpracovaná a mnoho hloubky navíc se jí nedostane. Po úvodu se však začne rozvíjet trapná romantická linka a v druhé půlce některé klíčové scény působí vyloženě debilně (jak odvedou protagonistku od piana).Akční pasážezávěru jsou kvůli své teatrální vyumělkovanosti dnes už nekoukatelné (žádná krev, spíše křečovitá teatrální póza než škubnutí - standard kvalitních přestřelek plnohodnotně nastavil až filmWild Bunchz roku 1969). Ke konci mě to už úplně ztratilo. Postavy mi byly fuk, a tak mi bylo i jedno, jak to s nimi skončí. Johnny Guitar se naHigh Noonvůbec nechytá, ale je dokoncetematickyamyšlenkově slabšínežBroken Arrow, který se mi rovněž takřka nelíbil - měl ale solidní vyznění (ačkoliv nepříliš dobře zpracované) o míru a obětech, který si mír žádá. Zde hrdinové bojují se společností, která mnoho hloubky nemá - jde jen o žárlivost jedné ženy, která manipuluje občany tak, že jim hraje na jejich lakomství. Tvrdí totiž, že pokud se protagonistky filmu nezbaví, tak na ono území přivede po železnici stovky cizinců, kteří usedlíky vytlačí nebo jim otráví jejich pohodlný život. Toť vše. Víc se to nerozvádí. Nakonec mi ten film nepřišel vyloženě protivnej nebo nudnej (jako třebaShaneneboKřivák) - pouze bezpředmětnej, plytkej a zbytečnej (zhruba jakoWinchester 73).

[2,5*]"I'mgoingtokillyou." "Iknow.IfIdon'tkillyoufirst."Nemám rád tie nahlúple westerny, inak veľmi rozšírené, kde ide hlavne o to, že si chlapi musia neustále dokazovať, kto má najväčšie gule. A už vôbec nechápem, o čo ide vo westerne, v ktorom takéto postavy hrajú ženy (tie majú akože najväčšie čo?). A ešte k tomu sú tie ženy doslova zúfalé (herecky toporné, výzorom odpudivé) a postavy, ktoré hrajú, strašne trápne. Film je plný hlúpych dialógov a nepríjemne teatrálnych prejavov - Joan Crawford je ako vykopávka z nemej éry, silne mi pripomína Normu Desmond zoSunset Boulevard (1950)a o príšernej Mercedes McCambridge radšej taktne pomlčím. Herecky to držia nad vodou Sterling Hayden a Ernest Borgnine, tí ale veľa priestoru nemajú. Skoro všetci sa vo filme chovajú ako úplní idioti a zápletka je tiež prihlúpla: tá chce toho, ten zasa tamtú, tá ale chce tamtoho, len o tom ešte nevie a tá prvá preto chce všetkých obesiť. Tá akože psychologicko-dramatická prvá časť zlyháva na celej čiare, druhá, akčná časť je o poznanie lepšia, ale stále nie nejako výnimočná (dookola samé výbuchy, jazda na koni tam a sem, do oči bijúce nezmysly: ženská, čo drží zbraň ako varechu, nevie trafiť nehybný cieľ asi na 3 metre, keď naň mieri, zato trafí bežiaci cieľ medzi oči asi na 20 metrov, len tak periférne, bez mierenia. Záver je inak celkom napínavý, aj keď tá celková pointa vyznieva dosť stupídne (ohrdnutá ženská v čele lynčujúceho davu). Malé bezvýznamné plus za motívy, ktoré použil Sergio Leone vo filmeVtedy na západe (1968)(železnica, ktorá má viesť cez dané územie, hudobný nástroj). Z nejakého mne ťažko pochopiteľného dôvodu zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete."Boys who play with guns have to be ready to die like men."

Prapodivný western, jehož kouzlo pro mě spočívá jen a pouze ve sledování Joan Crawford. Nevim jak to ta ženská dělala, ale jen co se objeví na plátně, tak sleduju každý její pohyb a nedokážu z ní spustit oči. Proto asi měla tolik fanoušků a obdivovatelů, přitáhla si je jako magnet. Vyzařuje z ní schopnost předat něco ze sebe dál a dokonale u toho zaujmout své okolí. Proto s tolika kolegy a režiséry nevycházela, proto ji diváci milovali. Jak se říká - milovala kameru a kamera milovala jí. Co se týče filmu, neviděl jsem podivnější westren, sám bych ho do této kategorie asi ani nezařadil, i když do ní samozřejmě patří. Občas je velmi přínosné vidět něco, co se vymyká zajetým kolejím. Zvláště ve filmu. I samotná Joan působí ve westernu trochu nepatřičně. O to více je to zajímavější. Stejně na mě působil i Sterling Hayden, akorát na něj tedy nebyl zdaleka tak hezký pohled. Zdál se mi takový nakyslý. A to už ani nemluvim o Mercedes McCambridge se svým lynč amokem, ta mě přímo vytáčela a vůbec mi nepřišla vynikající.Spoiler: Na konci jsem pocítil velké zadostiučinění, když to koupila a valila sudy do rokle ;-) Zvláště za vypálení salónu, ten za nic nemohl.Konec spoileru. Celkem příjemné a netradiční pokoukání. Ale rozhodně v původním znění, dabing byl děsný.