Jak krtek ke kalhotkám přišel (1957)

Úplně první Krtek si pořídil kalhoty. Zajímavé je, že nikdy potom, alespoň co mě paměť (ne)slouží, už na sobě tyto kalhotky neměl a to po nich tak toužil. Také zde můžeme slyšet jeho hlas, což je unikát vzhledem k tomu, že ani on ani jiná zvířátka už hlas používali pouze k zvukům. Takže se milé děti usaďte a podívejte se, jak se vyrábějí průmyslové kalhoty...

95%. Pan Zdeněk Miler. Mistr dětských snů, zde animátor písně práce a distributor miloučkých vztahů obecně. I krteček pracovní závazek na ...-desátá léta dobře zvládal. *** Holt, nejen týmová práce, a hezké vzpomínky mne po tolika letech dostaly až sem. Není to vůbec špatné...si jen tak odkouknout...do dětství...Děkuji Mistře. Na Vaši památku.

V dobe kedy toto vyšlo ešte ani moji rodičia neboli na svete, takže ťažko sa mi to hodnotí, nemám na to nijaké spomienky. Ale myslím si, že na to, v akom roku to vyšlo, je to určite nadpriemerné. Najviac sa mi páči, že okrem toho, že je to milé, je to aj poučné a určite hodnotnejšie ako mnohé rozprávky pre malé deti čo teraz bývajú v TV.

Zatímco jedinci, co nemají to štěstí jako já a svým výzorem i intelektem připomínají hlavonožce, zde prudí, pohazují větami ,,jak si krtek sešil tangáče, jak krt stříkal rakem gaťky, hmyzožer end tesilky, kterak má dáma uschovat krkta pod lacláče poté, co pomočí len" a podobně, já k instruktážnímu videu o dělbě práce v socialistické společnosti doplním jen jediné. Nemám toho zjeba rád. Již jako jiskru jasnou mi jeho zjevné zaostávání v rozumovém vývoji lezlo na nervy a věkem se to nikterak nelepší. V reálu s idioimbecily vcelku soucítím, málokdy jde o jejich volbu, pominu-li zasloužilé čichače toulenu, ovšem tato unylá zvěřena, která se navíc stala nevoleným symbolem Zemanovo-čínského přátelství, je vskutku otravnost sama. Dvě za to, že dílo je vcelku krátké.

Přestože tato roztomilá ukázka manufakturní výroby může svým názvem evokovat laickému diváku název náhodného německého filmu pro dospělé s negrem v hlavní roli jde naopak o oscarový film našich nejmladších generací. Jako osoba s velikými znalostmi v oboru literatury si sice lehce rýpnu, že kniha je o mnoho lepší, nejde však o nějaký výrazný přešlap jako třeba v případě podobných klasik jako Obraz Doriana Graye či různých adaptací Bídníků, kde mnohdy film nedosahuje kvalit psaného textu, zde to ale nehrozí a stejně jako kniha, tak i její animovaná adaptace patří do Spielbergova nebe :D