Já jsem Sartana (1969)

Druhy diel Sartanovej pentalogie uz netocil Parolini, a musel som si zvykat na rezisersky styl Dzuliana Karnimea /karamboly/, ktory mi je ako reziser dost ukradnuty. Ako rezisersky je to zrucna rutina, ale nic vynimocne sa nekona, len lahky nadpriemer. Gianni Garko ako Sartana je tu stale a je hlavnym tahunom filmu. Ako u Sartanu nechybaju westernove atributy, prestrelky - dejova linia je jednoducha, da sa povedta ze ide o jednoduchy nasilny dej, ale odsypa a hlavne divak sa nenudi a vie, ze je to stara poctiva filmarina bez CGI bordelu. Sal Borgese /Kdo najde pritele, najde poklad/ je aj tu, o nejakej gradacii napatia sa neda uvazovat ani omylom. Proste zas nieco pre klasickeho laika -nedouka a nieco, kde vystudovane filmove teoretiky - elitari budu trpiet. To je dobre, ba este budem taka svina, ze otvorene si z ich filmoveho utrpenia delam prdel, permanentne : 76 %

Změna na postu režiséra přináší srozumitelnější příběh, nikoliv však méně spletitý. Postav je znovu jak nasráno a o Sartanovi jsem se zase hovno dozvěděl. Vzhledem k tomu ale, že je to minimálně vynikajicí pistolník, výborný hráč pokeru, slušný vrhač nožů a asi i hrobař, zřejmě se poptám v Liptákově. S omluvou za mírně fekální komentář za čtyři.

Pozor, Sartana tu má dvojníka. Hledá ho celý film, až na konci nevíte, kdo je s kým a proč. Aby se v tom vyznal detektiv Hercule Poirot. Při první přestřelce to dunělo jako při Stalingradu. Tucet chlapů střílí na jednoho, postupně klesají k zemi a tomu jednomu se nic nestane. Jak to ti hrdinové dělají, do Prčic. Nemyslíte, že to s těma kapesními hodinkami ve westernech už přehánějí? No, zdá se, že v té době to byla móda. Co jsem se naučil... Jak se dá mučit ruletou. V rámci žánru za 3.

Carnimeo se sice napoprvé snaží některé stylotvorné prvky od Paroliniho okopírovat (karty, pistolka), občas dokonce ho předehnat (záběry padajících těl), na druhou stranu se snaží i odlišit, už třeba příběhem, v němž jedinkrát v celé sérii není Sartana nezaujatý, naopak od začátku je vtažen do celé věci tím, že je na něj připravena past. Garko tak není už tím trestajícím duchem, ale hrdinou, který má tentokrát v celé věci osobní zájem. Což také znamená, že je skoro celou dobu na scéně, což je jenom dobře. Záporáků je dokonce ještě víc, než v prvním díle, ale žádný není tak silný protihráč jako William Berger nebo Fernando Sancho. José Torres a Gordon Mitchell mají jako lovci odměn jen malé výstupy (na druhé objevení Mitchella si musíme dokonce celý film počkat), co se týče ostatních, intriky už byly spleteny před začátkem, a film se víc soustředí na Sartanovo vyšetřování. Zajímavější jsou kladné role - Frank Wolff je možná zbytečný, ale jeho buranský zlodějíček působí v kontrastu s uhlazeným elegánem Sartanou zajímavě. Třešničkou na dortu je pak skvělá komická role Klause Kinského, který si svého smolařského gamblera vyloženě užívá.

Přijde mi to lepší než první díl, ani humor nevadí.