Infiltrátor (2016)

Ano, těží to z opravdového příběhu, ale buddhožel i tady je to na úkor filmového příběhu. Všechno tu trvá tak nějak nepřijatelně a toporně dlouho a bez  profilace postav. Brian Canston exceluje v seriálu Perníkový táta (2008), kde děj v každé sérii graduje, ale tady je to tak nějak bez filmového tempa.

Ač epicky dlouhý, dějově spíše komorní snímek, jehož jednotlivé epizody více než by objasňovaly a rozšiřovaly tok informací, spíše poukazují na prostředí a konflikty, kterým museli hrdinové čelit. A vzhledem k tomu, že lze myslím bez obav věřit sdělením o sumách, které boj s drogami stojí daňové poplatníky, nezbývá než ztotožnit se s názorem vyřčeným ve filmu Imigranti, že by možná bylo lepší a rozhodně levnější problém legalizovat. K drogám se dnes běžně dostanou i děti ze základních škol a z toho usuzuji, že policejní boj neudělal od 80. let, o nichž tento snímek vypráví, příliš velký pokrok. Jen nás to stálo miliony na úplatcích a šarádách. Bohužel staré myšlení, na kterém si dnes tak zakládáme, změníme jen velmi těžko. Škoda. K filmu samotnému snad jen toto: ocenil jsem nejen řemeslnou práci, ale i soundtrack.

Perníkový tátase snaží dostat kokainové taťky? Proč ne, to může stát za to! Dlouho jsem uvažovala, zda mi vadí ta určitá rozvláčnost, táhlost, poklidnost (s občasnými výbušnějšími, akčnějšími scénami), se kterou je příběh podáván. A asi jsem se rozhodla, že vlastně nevadí. Ano, stopáž by mohla být kratší, trochu té akce navíc by se asi také dalo přimíchat. Něco mi ale říká, že ač jsme z jiných mafiánských a drogových snímků zvyklí na vysoké tempo, spoustu krve, násilí a podvědomě to stejné očekáváme od každého dalšího z těchto filmů, tak reálnější obraz daného světa (a světa těch, kteří se do něj snaží infiltrovat) kreslí spíše tento film. Ono než dojde k těm krvavým akčním scénám, je asi v praxi třeba spousta kecání bez násilí, vyjednávání malých a menších dohod, drobných krůčků, budování vztahů, důvěry, příprav k větším akcím; asi je ten mafiánský svět vlastně místy docela nuda. S pocitem, že právě toto má zřejmě film co nejvěrněji zprostředkovávat a že se mu to poměrně daří, mu celkem ráda právě ty zdlouhavější nudnější pasáže i to, že není vždy úplně lehké se ve všech těch přípravách a rozhovorech orientovat (kdo, co, s kým), odpustím. Moc se mi také líbil hudební podkres úvodu a závěrečných titulků. A odnáším si z Infiltrátora dva, pro případnou kariéru protidrogové agentky zřejmě stěžejní, poznatky - dobře si rozmysli, děláš-li pro DEA či podobné spolky, jestli si budeš pořizovat rodinu. Dávej bacha, až se budeš infiltrovat, aby se ti tvé nové já a nový život příliš nezalíbily, mohlo by být pak docela náročné vracet se zpět ke starým známým pořádkům. 75 %.

Cranstonovi se zastesklo po letech v drogové branži formou fenomenálního Breaking Bad a musel zkrátka do toho temného podsvětí zahučet ještě jednou, tentokrát do skutečného příběhu motajícího se kolem člověka, který se v tomto "oboru" stal kultem. Samotný Infiltrátor samosebou nesahá po kotníky ani výše zmíněnému seriálu, ani třeba Narcos, které je tomuto filmu nejblíž. Jako poněkud odsýpající krimidrama ale poslouží na pohodu. [viděno na Netflixu 7.5.2022]

Tak fajn, máme nejakú kostru a teraz to preboha dajme nejakým schopnejším ľuďom, ktorí z toho urobia poriadny film. Linka s tetou bola totálne zbytočná, dialógy postrádali akúkoľvek dynamiku a napätie a to postupné približovanie sa hlavného agenta ku hlave chobotnice bolo vzhľadom na fakt, že špiónstvo je jednou z najnebezpečnejších profesií na svete, úplne bez šťavy. Napínavejšie by už bolo pozorovanie rybára s nahodenou udicou na Domaši. Fakt, že sa jedná o scenáristov prvý a k dnešnému dňu aj posledný počin, je tak vzhľadom na výsledok absolútne neprekvapujúce. A Bryan Cranston síce má drsniacky zvráskavenú tvár, ale hral s ňou akoby mu za to nazaplatili.