Iluze cestuje tramvají (1954)

Nikdy nezastaví.

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1953.

Jeden z těch průměrnějších Buňuelových filmů. Zaujme především "unesenou" tramvají a vtipným starým "estébákem".

Tak,kubánskoukomedii z černobílé éry jsem již jednu viděl, alemexickouaž dosud ne. Možná, že jsem v obou případech mírně nadhodnotil, ale mě tohle objevování filmů různých žánrů z „netradičních“ zemí baví a tohle je určitě jeden z případů, kdy jsem mile překvapen. V mozaice veselých příhod z poválečné mexické metropoly to od počátku dost žije, postavy v odlehčených drobnokresbách z různých sociálních vrstev přispívají vzájemnými dialogy a situacemi, do nichž se připletly, k nejednomu humornému momentu. Trošku slabší částí v první třetině bylo pro mě ochotnické divadlo, ale od chvíle, kdy se dění překlopí do jednotné linky s trampoty během jízd ukradenou tramvají, je z toho souvisle pohodový staromilský kousek, dobře rozvíjející svůj nápad. Luise Buñuela si více cením za jeho pozdější francouzské filmy, ale zde mě pan režisér snad poprvé dokázal výrazněji oslovit i svou starší mexickou tvorbou z 50. let. Ačkoliv si i zde propašoval ty své oblíbené motivy s kritikou buržoazie a postřehů, jak„s velkou bolestí vnímáme nespravedlnost světa“, současně ukázal, že mu vůbec není cizí stvořit téměř čistou filmovou veselohru, která dnes už zpětně dýchá oním kouzlem pamětnických komedií a navíc se v rámci téhle kategorie vyhýbá (navzdory přítomnosti romantické linky) tradičním klišé.[75%](16.08.2022)

Spíš je to na silné tři, zas tak geniální to nebylo, ale tu slabou čtvrtou hvězdu tomu nakonec moc rád dám za tu závěrečnou pointu, která podle mě dost dobře shrnula, o co celou dobu vlastně šlo. Už i tady se ale objevuje Bunuelovo nejtypičtější téma - kritika a ukázka povrchnosti bohatých - ale je spíš na pozadí, v koláži příběhů obyvatel Mexico City odhalujících tehdejší život v Mexiku. Doslova to ale jenom koláž rozhodně není, vše je spojeně jednotnou dějovou linkou o dvou pracovních dopravního podniku, kteří kvůli konci tramvaje s číslem 133 zároveň přišli o práci a tak přiopilí o rozlučkové noci tu tramvaji ukradnou a vydají se s ní na poslední cestu městem, při které právě na různé lidi a situace s nimi spojené narážejí. Oproti Bunuelově pozdní tvorbě to sice jen šlape na půl plynu vším co to chce říct, ale líp to funguje díky tomu, že je to celé laděné spíše pohodově s občasnou komediální scénou (které sice nejsou třeskutě vtipné, ale sem tam jsem se u něčeho příjemně pousmál). Některé scény se mi skutečně líbily a ačkoli to není nic geniálního, i tak to podle mě na slabé čtyři je. Slabé 4*(30.10.2021)