I Am Not a Serial Killer (2016)

Za mňa až nečakane pôsobivý, malý indie horor, ktorý ťaží z netradičného hlavného hrdinu, sociopata (ktorý je navyše veľmi dobre zahraný), tajomnej atmosféry a dobre vykresleného prostredia malého mestečka, zapadákova. Povaha hlavného hrdinu pri rozmýšľaní nad tým kto je vrah zamotá mozog pri danom námete viac než je zvykom, no a potom je tu ešte nemenej záhadný a musím podotknúť, že výborne hrajúci veterán Christopher Lloyd. Ako celok je to pomalšie, vo veľa ohľadoch minimalistické, mierne artové, ale i tak mi to prekvapivo celé sadlo, vrátane nekonvenčného konca a záverečného odhalenia. Nie je to nič zásadné, čo by fanúšik hororu musel vidieť (nevojde sa mi to ani do top 10 za rok 2016), ale tento netradičný výlet mimo mainstream, priniesol občas i výlet mimo moju komfortnú zónu. 60% a silnejšie 3*

Myslím, že tajomstvo ako si užiť tento ťažko zaraditeľný snímok ( aj keď plagát mierne spoileruje ), je proste sa nastaviť na to, že ani vlastne neviete, na čo sa najbližšie minúty budete pozerať. Vždy ma bavili snímky a to všetkých žánrov, ktoré sa točili okolo Vianoc. Vedel som si tak vychutnať tieto sviatky viac, ako v skutočnosti a preto znamená tento fakt pre mňa u tohto filmu pridanú hodnotu.

❝𝐈'𝐯𝐞 𝐛𝐞𝐞𝐧 𝐜𝐥𝐢𝐧𝐢𝐜𝐚𝐥𝐥𝐲 𝐝𝐢𝐚𝐠𝐧𝐨𝐬𝐞𝐝 𝐰𝐢𝐭𝐡 𝐬𝐨𝐜𝐢𝐨𝐩𝐚𝐭𝐡𝐲, 𝐑𝐨𝐛. 𝐓𝐨 𝐦𝐞, 𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐚𝐧 𝐨𝐛𝐣𝐞𝐜𝐭. 𝐘𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰, 𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐚 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠. 𝐘𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭 𝐚𝐬 𝐢𝐦𝐩𝐨𝐫𝐭𝐚𝐧𝐭 𝐭𝐨 𝐦𝐞 𝐚𝐬 𝐚 𝐜𝐚𝐫𝐝𝐛𝐨𝐚𝐫𝐝 𝐛𝐨𝐱. 𝐀𝐧𝐝... 𝐭𝐡𝐞 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭 𝐜𝐚𝐫𝐝𝐛𝐨𝐚𝐫𝐝 𝐛𝐨𝐱𝐞𝐬... 𝐢𝐬 𝐭𝐡𝐚𝐭... 𝐲𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰 𝐭𝐡𝐞𝐲'𝐫𝐞 𝐭𝐨𝐭𝐚𝐥𝐥𝐲 𝐛𝐨𝐫𝐢𝐧𝐠 𝐨𝐧 𝐭𝐡𝐞 𝐨𝐮𝐭𝐬𝐢𝐝𝐞, 𝐫𝐢𝐠𝐡𝐭? 𝐁𝐮𝐭... 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐢𝐦𝐞𝐬, 𝐢𝐟 𝐲𝐨𝐮 𝐜𝐮𝐭 '𝐞𝐦 𝐨𝐩𝐞𝐧 𝐭𝐡𝐞𝐫𝐞'𝐥𝐥 𝐛𝐞 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐢𝐧𝐭𝐞𝐫𝐞𝐬𝐭𝐢𝐧𝐠 𝐢𝐧𝐬𝐢𝐝𝐞. 𝐘𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰, 𝐚𝐧𝐝 𝐬𝐨, 𝐰𝐡𝐢𝐥𝐞 𝐲𝐨𝐮'𝐫𝐞 𝐬𝐚𝐲𝐢𝐧𝐠 𝐚𝐥𝐥 𝐭𝐡𝐞𝐬𝐞 𝐛𝐨𝐫𝐢𝐧𝐠 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠𝐬 𝐭𝐨 𝐦𝐞 𝐈'𝐦 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐤𝐢𝐧𝐠 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭 𝐰𝐡𝐚𝐭 𝐢𝐭'𝐝 𝐛𝐞 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐭𝐨 𝐜𝐮𝐭 𝐲𝐨𝐮 𝐨𝐩𝐞𝐧. 𝐁𝐮𝐭 𝐈 𝐝𝐨𝐧'𝐭 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚... 𝐈 𝐝𝐨𝐧'𝐭 𝐰𝐚𝐧𝐧𝐚 𝐛𝐞 𝐭𝐡𝐚𝐭 𝐩𝐞𝐫𝐬𝐨𝐧. 𝐀𝐧𝐝 𝐬𝐨, 𝐈 𝐡𝐚𝐯𝐞 𝐚 𝐫𝐮𝐥𝐞 𝐭𝐡𝐚𝐭 𝐚𝐧𝐲𝐭𝐢𝐦𝐞 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐛𝐨𝐝𝐲 𝐬𝐚𝐲𝐬 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐭𝐨 𝐦𝐞 𝐰𝐡𝐞𝐫𝐞 𝐈 𝐭𝐡𝐢𝐧𝐤 𝐚𝐛𝐨𝐮𝐭, 𝐲𝐨𝐮 𝐤𝐧𝐨𝐰, 𝐜𝐮𝐭𝐭𝐢𝐧' '𝐞𝐦. 𝐈 𝐣𝐮𝐬𝐭 𝐬𝐦𝐢𝐥𝐞 𝐚𝐧𝐝 𝐈 𝐬𝐚𝐲 𝐬𝐨𝐦𝐞𝐭𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐧𝐢𝐜𝐞. 𝐒𝐨 𝐭𝐡𝐚𝐭'𝐬 𝐰𝐡𝐲 𝐈 𝐬𝐚𝐲 𝐭𝐨 𝐲𝐨𝐮, 𝐑𝐨𝐛 𝐀𝐧𝐝𝐞𝐫𝐬, 𝐨𝐟 𝟐𝟑𝟐, 𝐂𝐚𝐫𝐧𝐚𝐭𝐢𝐨𝐧 𝐒𝐭𝐫𝐞𝐞𝐭. 𝐘𝐨𝐮 𝐚𝐫𝐞 𝐚 𝐫𝐞𝐚𝐥𝐥𝐲 𝐠𝐫𝐞𝐚𝐭 𝐠𝐮𝐲.❞

„Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?“ William Blake
„Když chci někoho zabít, rozpárat ho, tak se usmívám, říkám pěkné věci. To mi pomáhá." John je magor, který nejraději pomáhá matce v márnici balzamovat mrtvoly. Je fascinován lidským tělem, jeho orgány a také masovými vrahy. O sobě si myslí, že má všechny znaky předurčující ho k dráze vraha, co se nespokojí s jednou obětí. Jeho posedlost smrtí a vražděním ho zavede až na stopu skutečného vraha. A jak už to bývá, pod svícnem je tma, a tudíž vrah není pro Johna zcela neznámý. Zastavit ho se ale ukáže jako nadlidský úkol, byť se jedná o starce, co vypadá, že zmáknout ho by nemělo být těžké. Otevřená těla, vybrané vnitřnosti, vybírání vnitřností mrtvolám i těm, co mrtvolami teprve budou a stupňující se napětí. Tedy zpočátku spíše průměrný příběh začne nabírat obrátky až s postupným odhalováním tajemství. Přesah do fantastického příběhu mne zaujal, proto hodnocení zvednu. Klobouk dolů před Lloydem, který je vitální i v relativně vysokém věku (nemluvě o kreaci v nejnovějším snímku Nobody). A na závěr...Spirit in the Sky....

Prvá polovica je brutálne atmosferická, krásne minimalistická, nenormálne dobre nasnímaná a priam až hypnoticky ozvučená vec. Škoda, že sa to v tej druhej zvrhlo a celý ten filmovo-hororový potenciál bol doslova zfúknutý zo stola. Hodnotím so zmiešanými pocitmi, znova si to však už tak skoro nepozriem... 60 %!!