Hrozba (1978)

Československé drama odehrávající se v prostředí ostravského těžkého průmyslu, kde je vyměněn ze zdravotních důvodů dlouholetý šéf provozu Budil a nahrazen mladým ambiciózním inženýrem (V. Durdík). V roli stárnoucího inženýra Budila, který má problém vyjít schody a vypadá poněkud sešle, ale vehementně se brání přeřazení na jinou pozici, se objevil V. Menšík. Budil nedokáže pochopit, že v jeho věku má sice dostatek zkušeností, jak jednat s lidmi, avšak nejnovější technické poznatky už nedokáže zpracovat, což se ukázalo v kritickém okamžiku, kdy došlo k přísunu vzduchu do plynového potrubí, a hrozil kolosální výbuch. Mladý inženýr ihned analyzoval situaci a dokázal svými výpočty hrozbu exploze eliminovat. Kromě scén v ostravském průmyslovém komplexu, kde se často mluvilo odbornou terminologií, děj odbočuje do soukromých životů jednotlivých postav. V tomto ohledu vynikal inženýr Landa v podání L. Freje, který se strachoval o svou dceru ze svého rozpadlého manželství, která utrpěla vážné zranění po autonehodě. Dále byly zobrazeny také rodinné problémy inženýra Budila, kterému se také rozpadalo manželství s M. Dvorskou, jež navázala vztah s J. Ornestem, představitelem nejvyššího vedení plynárny. Další výrazná postava, jejíž soukromé problémy částečně zasahovaly do jeho pracovních povinností, byl důležitý dispečer J. Wohanka. V zajímavé roli technika se objevil P. Zedníček, jenž spěchal na večerní hokejový zápas, avšak vypuknuvší požár plynu mu jeho plány překazil. Snímek byl natočen jako obvyklá normalizační úlitba režimu režiséra Z. Sirového za jeho filmy natočené v 60. letech, zejména jeho slavná Smuteční slavnost se vysoce postaveným pánům ve straně nemohla líbit. V dalších rolích se ukázal D. Blaškovič jako vedoucí oddělení, který rozhodl o Budilově výměně, M. Sandhaus jako řidič, S. Remunda jako podnikový ekonom či J. Rozsíval coby dlouholetý pracovník na huti a otec nastupujícího mladého inženýra. Domnívám se, že se panu Sirovému podařilo kromě uklidnění rozzlobených stranických filmových kritiků natočit zajímavý snímek z málo známého prostředí, které však mělo od státního režimu vysokou prioritu. Dramatická zápletka v podobě nekontrolované přeměny plynu v třaskavou směs byla zdařilá, zlidštění hlavních postav a poukázání na jejich všední soukromé starosti bylo vhodné a Hrozbu hodnotím průměrně.

filmy, které takto účelově vznikly dnes mohou působit zvláštně, nudně nebo prostě "nefilmově". Člověk na to dnes nekouká pro nějakou potřebu velké kinematografie, ale tato dramata často nabídla filmové herce v různých rolích, které normálně ve filmech nevidíme. Máme tu unaveného Menšíka co by starého inženýra v u plynojemu a nebo jeho nadřízeného Freje. Oba tito pánové zde mají takové složité role mužů ve složitých životních situacích. Myslím, že tady bylo těch malých a velkých dramat najednou moc, zdraví, smrt, rozvody a havárie na plynojemu. Dnes tenhle film může působit zvláštně o čem všem se vlastně dalo točit, ale mně se i přesto tyhle filmy moc líbí a mají své kouzlo i po letech. I když jsou bezesporu v kategorii tendenční oslavy práce lidí ve výrobě.

Oficiální text distributora psal asi také někdo, kdo se po Sametové revoluci potřeboval "očistit". V celém filmu se vůbec nemluví o nějakém socialismu, plnění plánu či nutnosti "společnými silami vybudovat komunismus". Ono se tam ani moc nesoudruhuje a myslím, že výstižná je pasáž - "Co by to udělalo, kdyby to bouchlo? - Kde bydlíte? - U divadla - Tak to máte smůlu - Až takový je to průser?" Hlavní hrdinové musí kromě Hrozby řešit i své osobní problémy a nic z toho není násilné, ani vycucané z prstu. Jasně - Skleněné peklo, Zemětřesení nebo Dobrodružství Poseidonu to není, ale všemu, co se děje na plátně nebo obrazovce můžete věřit.
Dovolím si ještě jeden osobní postřeh. A to přechod od idylické úvodní pasáže k titulkové části. V tu chvíli vizuální a hudební složka hodně připomíná Vernovo Ocelové město.

V socialistické společnosti se žádné katastrofy neodehrávají, jen se odvrací jejich hrozba.1) Věcný charakter snímku mě mile překvapil. Sice jde spíš o televizní inscenaci (pořád se tu jen mluví), ale příběh je věrohodný a socialistický patos nějak chybí. Vlastně by se něco podobného asi mohlo natočit i dnes._____

2) Výborný 49letý Vladimír Menšík (nemocný vedoucí provozu Budil) decentně hraje. Ještě jsem zaznamenal 32letého Jiřího Wohanku (dispečer Jan Pernica) a
29letého Vladimíra Durdíka ml. (nový vedoucí Kašík).

V sedmdesátých letech vznikly u nás krátce po sobě dva filmy, které mají pro mně, jako pro rodiče, naprosto zdrcující dopad v oblasti rodičovského pohledu. Ukazují masakroidní pocity rodičů po ztrátě svého dítěte nebo v jeho kritickém ohrožení. A v kombinaci s hudebními velikány své doby v oblasti filmové hudby získává snímek další rozměr. První film je Den pro mou lásku (Petr Hapka), druhou je právě Hrozba (Luboš Fišer). Jen první čtyři minuty snímku bez jediného slova jsou naprosto vypovídající. A v kontextu dalšího vývoje filmu, mimochodem na svou dobu poměrně hodně dramatického, získávájí výraznou rovinu. Plusové body za výkon Ladislava Freje.