Hello Mary Lou: Prom Night II (1987)

Dost nečekaný upgrade oproti lehce podprůměrnéjedničce. Prom Night II totiž přidává vraždy, kreativitu a celé je to trochu nadlehčené, až to připomíná sérii Noční můra z Elm Street, jak je tu už mnohokrát zmíněno. Vzniká tak spousta zábavy doprovázené hromadou dost slušných efektů a já jsem ani neměl čas se začít nudit. Opravdu skvělé osmdesátkové béčko. 70 %

See you later, alligator. Tento film nepatrí do rodiny trilerových slasherov zvaných Hon na vraha. Už len tým, že ide o ozajstný horor, v ktorom upálená hviezdička plesu sa vracia zo záhrobia, a nie o tuctový slasher. A tiež tu nejde ani o vraha, ale o pomstu. Niektoré scény sú celkom vydarené - napr. zalizujúci sa oživnutý drevený kôn v detskej izbe je výborný. Vraždy s pomocou posadnutej hlavnej hrdinky sú tiež celkom ok. Rovnako sa občas vydarí aj atmosféra - so zameraním na slovko "občas", pretože na strašidelnejšie dielko to má väčšinou slabšie grády. Škoda aj nevyužitého potenciálu s charizmatickým Ironsidom, ktorý v postave riaditeľa školy pôsobí 'ťuknuto'. Stačí si ho porovnať v o 5 rokov staršom trileriNávštěvní hodiny, kde ukazuje svoje kvality.

Snímek se vyznačuje především tím, že s předchozím nemá pranic společného. S původním názvem „The Haunting of Hamilton High“ se mělo jednat o snímek samostatný, ale jelikož byl právě k předchozímu „Prom Night“ (1980) tematicky podobný, byl k němu přidán. Jelikož je však příběh jiný a je s jinou zápornou postavou, tvůrci se tento fakt rozhodli zohlednit už v samotném názvu. Kapitolou samo o sobě je také fakt, že se jedná o poctu hororovým režisérům a jejich nejslavnější filmové tvorby, mezi kterými nechybí ani literární král hororu Stephen King. Na paškál se tedy vzaly i dnes hodně známé motivy s hororových počinů, jako jsou například „Poltergeist“ (1980), „Přichází satan“ (1976) či „Noční můra v Elm Street“ (1984). Diváci zkrátka během sledování mohou hádat, co odkud je. Hned úvodní scéna plně připomene zfilmovaný počin výše zmíněného Stephena Kinga „Carrie“ (1976) a svým způsobem se toho drží po celý dějový vývoj, až hlavně po scénou finálovou. Takže se tu ztělesňuje vše hororově zábavné ze sedmdesátých a osmdesátých let. Pozná někdo třeba scénu ze slavné předělávky Johna Carpentera „The Thing“ (1982)? Mysteriózní atmosféra postupně ovládá koncept děje a vytváří sice předvídatelné dramatické chvilky, ale vlivem oné pocty hororovým režisérům naprosto s úctou k žánru. Ne, tohle se v žádném případě nebere vážně. Pouhá mysteriózní zábava s dobrou mysteriózní atmosférou, kdy se nezapomnělo ani na oko nemravy. Takže i když jsou poslepovány jen citace, paradoxně se jedná o jeden z těch lepších počinů osmdesátých let. Inu, pocta je pocta, a tak to podle toho také musí vypadat.

Sjedničkouto má společný akorát prostředí filmu a motiv dávné tragédie. Jinak je to úplně něco jiného. Zatímco v jedničce řádí lidský vrah, tady máme nadpřirozeno. Hodně se to podobalo současné čtvrté sérii Stranger Things, aby taky ne, když se obě díla inspirují Kingem a Noční můrou z Elm Street. I tak ale tvůrci předvedli, že umí vymyslet několik kreativních zabití. Bohužel některé momenty filmu jsou naopak hodně slabé, moc se mi nelíbilo herecké obsazení a hlavní představitelka je fakt hodně nesympatická. Takže ve výsledku dávám stejné hodnocení jako prvnímu filmu.

Druhý diel tetralógie má všetko, čo si od hororu priať. Najskôr mrkneme do minulosti, kde zas niečo nevyšlo, potom sa v prítomnosti osemdesiatok v krátkosti zoznámime s novými (tiež starými) postavami, aby mohol po polhodine teror vkráčať do diania a po hodine ho ovládnuť úplne. Atmoška hustla každým momentom, nápadité vraždy pribúdali, pozorný divák mohol rátať odkaz za odkazom na zásadné diela, zásadných tvorcov a nejednoznačný záver len všetkému dáva dôkladnú bodku. Skvelé masky, skvelá hudba, dráždivé scény, náznak incestu (nehovoriac o maznaní sa s húpacím koníkom), vykopávanie hrobov, výborná práca s postavami, krv, originalita a rešpekt k žánru, ktorého pravidlá tak pedantne film dodržiava. Po každej stránke lepšie a vyzretejšie než nevybrúsený originál, až sa obávam, že už niet kam postupovať.