Hebi ni piasu (2008)
Sledovat Hebi ni piasu online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Hebi ni piasu
V roce 2003 vyšla prvotina tehdy dvacetileté japonské autorky Hitomi Kanehary „Hadi a náušnice“. Kniha měla obrovský úspěch jak u čtenářů (prodalo se přes milion výtisků), tak i u odborné veřejnosti (Akutagawa Prize). O pět let později byl podle této předlohy natočen stejnojmenný film. Zvláštní spojení dvou slov v názvu zcela vystihuje prostředí, ve kterém se pohybují hlavní hrdinové. Prostřednictvím filmu můžeme proniknout do tajů tetovacího a piercingového salónu a hlavně do životních příběhů tří mladých lidí, kteří se snaží o vyčlenění z konzumního stylu života. Oni do této společnosti prostě nepatří nejen svým vzhledem a názory, ale i jistými odlišnostmi v chování. Jedno ale zůstává stejné – nebezpečí milostného trojúhelníku.
Témata
Obsazení
Trailer
Pokud se trailer nepřehraje, otevřete jej na YouTube ↗.
Podobné filmy jako Hebi ni piasu
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (12)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Téměř přesně se to drží své knižní předlohy, což je podle mého jenom dobře. Snad tedy až na ten konec, který na mě udělal odlišný dojem než v knize. Ve filmu podle mě konec vyzníval o něco pochmurněji, snad to bude chybějícími "slunečními paprsky", o kterých se mluví v knize a které (aspoň z mého pohledu) jako by naznačovaly příslib lepší budoucnosti, ale to je samozřejmě pouze subjektivní dojem. Jinak film určitě oproti běžným japonským filmům překvapí svou syrovostí (možná by se dalo říct i "surovostí"). Tam, kde většina japonských filmů skrývá všechno, co se týká sexu a nějakých větších intimností, tady tento film naopak ukazuje poměrně drsné sadistické sexuální scény (především mezi Yoshitakou Yuriko a Aratou). Je samozřejmě jasné, že tato tématika a tento příběh to zkrátka vyžaduje (neuvidíme zde žádné statické polibky, jaké vidíme ve spoustě jiných japonských filmů). Dále mě téměř jako jakási zvláštní vsuvka pobavily malinké roličky Oguriho a Fujiwary. Málem jsem je nejdřív ani nepoznala, když se tam objevili jako dva jakuzáci se slunečními brýlemi na očích. Příjemná změna, vidět je v něčem takovém, i když skutečně pouze v jediné scéně. :)~(4,1★)~
Zdroj: ČSFD.cz (2013-05-19)Zprvu jsem byl vyděšen. Copak to má být jen o vymatlaných japonských pankáčích a o kurvách někde z Tokia, co netouží po ničem jiném, než mít v těle mnoho kovu, semena a slin a na těle co nejvíce obrazů? Pak se to ale rozjelo do komplikovaného příběhu komplikované japonské mládeže, která má touhy a cíle na hony vzdálené od našich-tedy téměř padesátníků ze střední evropy. Dívatelný a neobvyklý snímek, kde lidi dělají dívatelné (soulože) a neobvyklé věci.
Zdroj: ČSFD.cz (2011-06-02)Drastické a místy syrově zvrácené.
Zdroj: ČSFD.cz (2021-12-22)Zklamání. Co se tvářilo "edgy", nudilo; a i zbytek se táhl.
Zdroj: ČSFD.cz (2014-07-16)Knižní předloha byla perfektní, ale tohle se táhlo jak žvejkačka na rozpáleném parapetu. Vůbec by neškodilo zkrácení stopáže aspoň o půl hodinky, takhle se děj rozplývá v docela solidní nudu.
Zdroj: ČSFD.cz (2012-05-05)