Harry Haft: Boxer z Osvětimi (2021)

Životopisné drama, které chce být chvíli dramatem boxerským, chvíli holokaustovým a na konec psychologickým i vztahovým. Nic z toho nedotáhne do konce a spíš se to tluče, než doplňuje. Ben Foster a Vicky Krieps se sice snaží, ale hrají spíš vedle sebe než spolu, a ani režisér Barry Levinson jim moc nepomáhá (50%).

Nemyslel som si, že nejaký sfilmovaný príbeh z Osviečimu vo mne nevyvolá ani kúsok emócií, ako sa to podarilo tomuto filmu. Tých scén z koncentráku je tu síce menšina, ale vidíme v nich len boxerské zápasy a naozajstné hrôzy tábora neuvidíme takmer vôbec. A teda hlavná linka odohrávajúca sa po vojne v USA je fakt nuda a nechápem, čo sa na tom niekomu zdalo hodné sfilmovania. Sú tisícky zaujímavejších životných príbehov, ktoré nikdy nikto nesfilmuje. Hlavným pozitívom filmu tak je Ben Foster, ktorý je naozaj presvedčivý.Príbeh 3/5, Vizuál 3/5, Herci 3/5, Emócie 3/5-Videné na TV 42'' vo FHD s CZ dabingom

O život bojující jepičí váha spojující vůni vítězství s vůní smrti, nateklý zuřící býk nesoucí si svá traumata a oteklý býk na pláži v Georgii, který se vedle smíření možná zbaví i svého Mazzika. Foster, který se během natáčení první fáze stačil zúčastnit i konkurzu na roli Smrtky na Staroměstském orloji, dělá, co může, ale Levinsonovy stehy mezi těmi třemi kusy látky nedrží. Tu látku, předáváním zkušenosti drahou a prošívanou fatalismem typu volby, ale nelze vinit za to, že krejčí není schopen překročit svůj profesní stín. Emoce nechť si do toho dodá divák sám..

Jako hodně silný a složitý příběh. Zažít bych tu dobu nechtěl, ale jako film jsem zhltnul snadno a jen tak z hlavy nevypadne. Udivuje mne jak rozdílně dokáží hlavního hrdinu udělat - v koncentráku vychrtlej na kost, po válce vypadá jako spokojenej strejda. Celkově to bylo velice hezky udělané. A i zajímavé dialogy ,,Najít Boha v Synagoze je snadné, ale kde byl když 2 hodiny staré dítě mé sestry hodili vojáci na korbu náklaďáku? Dýchalo jen 2 hodiny, jakého hříchu se dopustilo?"

Jakmile se jakýkoliv film týká tématu Osvětimi, respektive spíš jakéhokoliv koncentračního tábora, tak jde naprostá většina takových počinů s emocemi až na dřeň, a ani Harry Haft není výjimkou, a je pravda, že právě momenty z tohoto prostředí a z té doby patří k tomu jednoznačně nejsilnějšímu, co celá tato podívaná nabízí. Harry Haft se ovšem odehrává převážně ve dvou časových rovinách, v závěru se to pak přesune ještě i do třetí, a to do pokročilého věku ústředního hrdiny, no a jakmile prostě děj opustí dění v Osvětimi, tak to přestává být už taková sláva a spíš se jen čeká, kdy se to retrospektivně vrátí zase zpět. Proč to každopádně až tak nefunguje mimo Osvětim si ale nedokážu moc vysvětlit, snad za to může ne zrovna dvakrát sympatická postava Harryho Hafta v jinak velmi zdařilém podání Bena Fostera, možná za to může i ten kontrast emocí, kdy mimo válečné dny prostě nejsou ani trochu působivé, filmu pak navíc příliš ani nepřidali jednotlivé boxerské zápasy, které jsou vlastně jen tak mimochodem jen dva, což jsem čekal o dost větší dávku, i ty ale byli nicméně zpracovány takovým spíš nepřesvědčivým a nezábavným způsobem, který to též moc neoživil. Co se jinak týče atmosféry, výpravy a vizuální podoby filmu, celé mi to krapet připadlo, že to má snad až takový televiznější look, a za menší negativum by se dal považovat i kolísavý spád, kdy tomu prostě chybělo cokoliv intenzivnějšího, či dech beroucího, takhle je to prostě silné jen opravdu chvílemi, což na zábavnosti úplně nepřidá. Nicméně ve výsledku se i tak jedná o poměrně poutavou podívanou, co jistě dokáže emočně s nejedním divákem zacloumat, jen prostě ale to celkové zpracování není na takové úrovni, aby dokázala skutečně strhnout.