Gonjiam (2018)

Kupodivu mi na tom všem nejvíc sedlo, že se tam dlouho nic neděje a banda influencerů (s termínem "nezávislí filmaři" ze zdejšího obsahu bych hodně brzdil), živící se navštěvováním strašidelných míst, jen zkoumá opuštěnou psychiatrii. Jestli mě na tom něco zaujalo, tak stylistické zpracování, které se snaží co nejvěrněji působit jako skutečné YT duchařské pátrací video. Tady se sice jedná o livestream a jako takový má víc vad než když by šlo jen o kýmsi sestříhané video z celé akce, avšak jak jedna z posledních scén ukáže, on se časem dost pokazil i on. Střídání záběrů z mnoha různých kamer, v místnostech či osobních, má často dobrou vzájemnou návaznost, stejně tak snaha co nejvíc udržet záběry filmu jen skrze kamery, o jejichž existenci ví i postavy. A když už na ně konečně dojde, tak i jumpscary docela ujdou. Jinak je to ale vyloženě klasická duchařina, která sice se svým found footage stylem dokáže pracovat vynalézavěji než některé podobné západní horory, ale zároveň dost ztrácí na scénáři, který jakoby vyloženě děsilo přijít s nějakou propojenější backstory. To tady zoufale chybí, navíc i na ztracený záznam to má příliš sotva opodstatnitelných digitálních kazů, byť těch aspoň předvedli víc, než je běžné. Jsou to sice drobnosti, ale naštěstí se jich sešlo tolik, abych s čistým svědomím mohl přidat slabou třetí hvězdičku vší té výsledné tuctovosti navzdory. Hra na lost media se časem vytratí, tudíž slabý lore nepůsobí jako účel a ačkoli závěr sám o sobě vypadá celkem působivě, hodí se spíš do klasického hororu, přičemž tu byl potenciál na něco víc, ale tvůrci jakoby si to ani neuvědomovali. Slabé 3*

Dávam tomu 4/5 a ak hľadáš horor na večer, ktorý neurazí a vie vystrašiť, Gonjiam určite stojí za pozretie. Gonjiam: Haunted Asylum je kórejský found-footage nadprirodzený horor z roku 2018 (réžia Jung Bum-shik) a stojí na nápade live-streamu z opusteného psychiatrického areálu Gonjiam.
Najviac ma bavilo, že atmosféra sa buduje postupne a lokalita je zvolená výborne, takže ma neprekvapuje, že pri tom ľudia „kričia“. Rámec s tímom, ktorý ide robiť živý prenos do opustenej liečebne, pôsobí najprv uveriteľne a potom sa to pekne zlomí do čistej paranormálnej jazdy. 
Herci boli vierohodní, prostredie ideálne a prízraky strašidelné; pár scén je síce trochu úsmevných, ale nakoniec to zapadne a splní účel. Sú tam drobnosti, ktoré sa dali spraviť lepšie (hlavne v tempe/vysvetľovaní), no ak to nebudeš porovnávať s „top“ horormi a chceš sa odreagovať a báť, odporúčam.

Máme tu jihokorejskou verzi Darwinových cen, kde se parta streamerů s IQ pokojové teploty rozhodne, že nejlepším způsobem, jak si zajistit ad revenue a pozornost na internetu, je vlézt do opuštěného blázince, kde se kdysi děly věci, ze kterých by i personál v gulagu měl noční můry. Celý film je v podstatě dvouhodinová přehlídka toho, jak moc dokáže lidský obličej připomínat deformovanou bramboru, když ho snímáte z deseti centimetrů širokoúhlou čočkou, zatímco se snažíte nepropadnout hysterii z faktu, že vaše honba za lajky skončí tím, že vám nějaká ektoplazmatická entita začne do ucha šeptat ASMR o vaší brzké smrti. Máme tu hlavního organizátora, který sedí v bezpečném stanu a sleduje, jak jeho přátelé páchají rituální sebevraždu skrze naprostou neschopnost, zatímco mu v reálném čase naskakují čísla sledovanosti, což je v podstatě nejpřesnější zobrazení moderní gig economy a twitchového autismu, jaké kdy kinematografie vyprodukovala. Moment, kdy ta jedna holka začne vydávat zvuky jako porouchaný 56k modem, zatímco má oči černé jako duše exekutora, je sice technicky horor, ale sledovat tyhle ubrečené existence, jak se hroutí pod tlakem vlastního obsahu, je v jádru neuvěřitelně vtipná satisfakce pro každého, kdo někdy chtěl vidět influencera v opravdových úzkostech. Je to chaos, digitální šum a lekce z toho, že pokud se snažíte monetizovat prokletá místa, pravděpodobně skončíte jako statistická chyba v přímém přenosu, což je v mých očích naprosto férový obchod a nejlepší komedie roku pro každého, kdo si užívá pohled na lidskou hloupost v HD kvalitě.

S budovaním atmosféry to nemá nič čo spoločné. Iba ak berieme do úvahy zlý signál internetu, búchanie dverami alebo blikajúce svetlá. Až 67 minút trvá, kým sa stane ako-taká akcia. Keby to bol 30 minútový film, bol by to dosť fajn horor. Bohužiaľ za tých 60+ minút som aj zabudol prečo v tej nemocnici vlastne boli. Zaráža ma aj účasť kvalitného herca Wi Ha-joona, ktorý zvyčajne účinkuje v oveľa lepších projektoch. 3,5/10

Moderný Found Footage kúsok z Južnej Kórei potešil. Ide o trendovú formu rozprávania - partia má hororový portál (Horror Times), chodí po strašidelných miestach a streamuje (pritom si pomáha falošnými prvkami) až sa dostane do desivej psychiatrie (majiteľka zabila všetkých pacientov), kde sa to zvrtne. Musím uznať, že posledná polhodina mala naozaj dobrú atmosféru, zimomriavky fungovali a scéna s Charlotte a pacientom bola naozaj luxusná.