Get On Up - Příběh Jamese Browna (2014)

Celým mým životem mě provází hudba. Žiju s ní, dokonce jsem jí měl jako práci. Pan Brown byl údajně jednou z největších osobností pop music. Jenže mě to nějak minulo. A tenhle film, jakkoli je dobrý, mě od pana Browna spíše odradil. Pominu-li jeho hyperegoismus, tak ta hudba.....se prostě nedá poslouchat. Nebo dá, ale ne moc dlouho. Za dvě a čtvrt hodiny hrála podle mě jedna a ta samá skladba pořád a pořád dokola. Občas to jistě mělo energii i styl, ale bylo to prostě pořád a pořád dokola. A pokud to pan Brown prodával tolik let, je to jasný důkaz, že víc než muzikant byl vynikající obchodník.

Výborne natočený portrét Jamesa Browna ako hudobníka, ktorý sa nezaoberá príliš životnými detailami, ktoré "odbije" krátkymi spomienkami počas deja. Ich emocionálna hodnota a citlivé umelecké stvárnenie však poukazujú na osobnú dôležitosť pre hlavného hrdinu. To čo je v centre deja je sám James Brown, jeho osoba a groove. Áno, sú tu ženy, manželky, deti, rodina, priatelia, spoluhráči, spoločnosti, biznis. Ale to sú len kulisy toho čím je krstný otec soulu. Produkcia je perfektná a Chadwick Boseman je v roli Jamesa skvelý.

Hudební čísla a výkon Chadwicka Bosemana jsou skvělé, ale jinak to pro mne byl jen další v řadě hudebních životopisů, lišící se snad jen menším než obvyklým množstvím drog. A když už Brownovy hříchy tvůrci vzpomenou (daňové úniky), mají to za splněné. Podobně scenáristicky odbytý je i jeho osobní život. Za dvě a čtvrt hodiny jsem se toho o kmotrovi soulu moc nedozvěděl. Takže na víc než tři hvězdičky není nárok.

Festivalová Femme Fatale opičiakov na americký spôsob, kde chýbalo v prvom rade umenie.
Navyše keď černoch vyriekne. Poznáš toho negra? V prvej polovici degradujúci dej. Predsa len niečo so Slovenskom ho spája. Narobil deväť detí, ako aj náš politický génius, čo réžia, akosi opomenula.
Keď už bol divák z tohoto tu otrávený, sa to začalo konečne zmysluplne niekam uberať. To už záujem o vývoj poklesol a nepriniesol nič pozitívne pre celkový dojem zo životopisu top amerického synonyma,
keď už fungoval v plnom prúde BB King, Woodstock 1969, Cream, Betales, Led Zeppelín, Pink Floyd a ďalší, ďalší...

Někdo tu psal, že nechápe těch 68% celkového hodnocení, ale já mu rozumím. Muzika, hudební a taneční čísla jsou opravdu na úrovni, to se musí nechat, ale v podstatě táhnou celý film a kvůli nim se na něj dokoukáte. Mnozí z herců jsou v dramatické rovině filmu kvalitativně nic moc, neustálé skoky v čase jsou naprosto zmateně uspořádány a tříští dějovou linku tak, že vám v některých pasážích zejména v první půli snímku připadá, že tady vlastně žádný ucelený příběh ani není - spíš to vypadá jako snůška dramatických miniscének z různých časových období protkaná hudebními klipy. Spousta postav je trestuhodně nevyužitá, neprokreslená, a to má film dvě a čtvrt hodiny. Ale jako muzikant musím přiznat, že i tak to za podívání stálo... 70%