Dybuk (1937)

V současné době posedlé muzikály, kde všichni lítají jako posedlí dybukem, je Dybuk představením, kde ucho - ale ani oko - nepřijdou zkrátka, a kde moc rozumu spíš škodí, než prospívá. Chasidská (ale ani cikánská) kultura se po Heydrichovi už nedokázala vzchopit. A o to víc smutku cítíme, právě když se díváme na tento předčasný vydařený muzikál na scéně, která nám nepřipomene nic podobného, je z jiného světa, či snad zásvětí. A etnografie? Tu můžeme úplně vypustit z hlavy.(18.12.2015)

Pokud se někdo diví, že Dibuk je etnografický film, tak budiž mu sděleno, že autor předlohy An-ski, jež je autorem dramatu Dibuk, byl etnograf. A jako odchovanec kritického realismu samozřejmě v prvé řadě chtěl čtenáře informovat o zvycích z archaických oblastí pásu osídlení. Osobně se domnívám, že snímek je v intencích realismu právě v dobovém kontextu zcela jedinečný, většina jidiš filmů byly jen operety s pěveckými hvězdami, které se pouze stylizovali do starého světa štetlů. Výtvarná stránka plus choreografie čerpá z ruské avantgardy, která sice v sobě měla nějaké prvky expresionismu, ale ne tak vyhraněné jako Němci.(22.02.2013)

Dybuk pro mě byl velkým zklamáním a sám o sobě mi přišel jako obrovské mrhání prostředky, "lidskými zdroji" a časem. Tento nemilosrdně dlouhý film totiž funugje pouze jako jediné - jako jakási zvěčněná kronika židovských zvyků, obyčejů a obřadů, architektury, zpěvů a tanců, které ve většině Evropy (a Polsku zvláště) z povrchu zemského vygumoval německý nacismus. Ano, ve filmu zazní spousta písní, proběhne několik tanců, pohovoří se o mnohých židovských legendách a zvycích, ale to je prostě všechno. Stačí to na jakési studium, ale ne na filmový zážitek. Scény o zaprodávání se ďáblu či posednutí zamilované nevinné dívky duchem mrtvého ctitele bych očekával alespoň trošičku s nějakou atmosférou (a že to v tehdejší době šlo, dokazuje spousta ještě starších snímků - první horrorové pokusy Georgese Méliese, jedno z prvních filmových zpracování Frankensteina z roku 1910 a samozřejmě nejlepší a nejstrašidelnější horror všech dob Nosferatu, eine Symphonie des Grauens). Takhle to prostě vypadá, že posednutí duchem není v podstatě žádný velký problém (na Exorcistu rovnou zapomeňte) a takřka vůbec to není poznat. Prostě brnkačka. Celkově mi to přišlo jednak jako kdybych koukal na židovskou verzi (ne ve smyslu děje!!!!, ale celkového dojmu z obrazu a scén) Pyšné princezny nebo židovské mysteriózní verze Romea a Julie. Mohlo by to fungovat jako historický dokument, ale jako drama, fantasy nebo dokonce horror (jak je film občas nazýván) to prostě nefunguje vůbec.(13.10.2011)

Film je mluven jidiš, český a polský název je DYBUK. Natočen film KNÍŽE A DYBUK o M. Waszyńském:http://wyborcza.pl/7,101707,22340087,michal-waszynski-bohater-dokumentu-ksiaze-i-dybuk-ksiaze.html?disableRedirects=true(09.09.2017)

Skrz naskrz židovský film režiséra Michala Waszinského (vlastním jménem Mojše Wakse), včetně všech herců, v jazyku jidiš s německými titulky. Melodrama, zajímavé především jako etnografický dokument židovského prostředí a myšlení,(12.12.2012)