Dům u bažiny (2021)

Ach jo, další téměř půldruhá hodina ztraceného času. Po zážitcích z obou předchozích dnů jsem si tentokrát pohlídal, aby nešlo ani skrytě o indický počin a aby se stopáž vešla do dvouhodinového limitu. Snímek sice obě tyto podmínky bez problémů splňuje, ale tím také veškeré jeho úspěchy u mě končily. Když se v americkém hororu vydají lidé z města na venkov, je jasné, že jim osud a místní vidláci nechystají nic příjemného. Obvyklou partičku studentů tentokrát vystřídala rodina o pouhých třech členech, což už dopředu omezovalo očekávaný krvavý zážitek a budilo ve mně zájem, o co vlastně půjde. A pak mě to zasáhlo naplno. Scénárista a režisér si zjevně skvěle rozuměli (měl jsem chvílemi téměř pocit, jakoby šlo o jednu osobu), takže si evidentně vzájemně nekecali do práce, a já jsem se tak dočkal nudného příběhu s nudným dějem, do něhož byli obsazeni herci, s jejichž schopnostmi by si vytřel pozadí nejeden ochotník, kteří bez špetky talentu odrecitovávali naučený text zoufalých dialogů. To se fakt nedalo a několikrát jsem musel zmobilizovat veškerou svou vůli, abych nezačal bušit hlavou o stůl ve snaze začít konečně něco cítit. / Poučení: Někdy je člověk na pohled tak nepříjemný, že i krvácení může tento pocit z něj jedině vylepšit.

Prostředí jižanských států s jejich mokřady a krásnými koloniálními domy je absolutně můj šálek kávy, takže jen tohle samo o sobě si zaslouží 1*. Zbytek dávám příjemnému spojení mystična, rodinného dramatu a horrorového žánru. Chtělo to jen trochu lepší scénář a především herce a mohla to být pecka, ale já byl i tak spokojený.

Tu sa na castingu krásne vyhrali. Hnusnejšie obsadenie som nevidel ani v petrohradskom obludáriu zvanomKunstkamera. Matka je akýmsi krížencom smrtky a kólie, ktorej buď nedávali dva týždne jesť, alebo práve vyšla z Buchenwaldu. Malú odpoveď síce dáva jej dcéra, ktorá jej zjavne kradla jedlo priamo z taniera, z čoho matke ostalo oči vypúlené ako po trojhodinovej zápche, a to samozrejme teraz nehovorím, že by tie tri hoďky trčala na diaľnici D1. No a pri mladom záporákovi, evidentne synovi bezzubého vlkodlaka, vlastne aj ten starec s bradou omastenou od škvariek vyzeral ako milý pocestný. 80% filmu inak veľmi dobre, záver pokazený, ponorený do tej bažiny, pričom o horor nejde vôbec, ale o sympatický thriller s odpudivými kreatúrami určite.

- V Ďábla nevěřím. - Ale Ďábel věří ve vás. - Když uděláte něco zlého, pootevřete Ďáblu dveře. A pokud ho navíc pozvete, pak se nesmíte divit.  John podvádí Jessicu se studentkou Vivienne. Jessica nevěru odhalí, avšak nechce rozbít rodinu nejen kvůli čtrnáctileté dceři Anně. Je makléřkou, a tak si vyhlédl jeden nóbl dům pro pracháče, co by se měl za měsíc prodat. Je na samotě, tudíž ideální místo pro společnou dovolenou, co by mohla zahojit rány. John na její podmínky i výlet přistoupí. John je ovšem větší parchant, než by se zdálo. Když přijde na návštěvu mladík Isaac se svým dědou a Jessica je s Johnem pozvou do domu, není už cesty zpět. Poněkud netradiční home invasion je psychologickým thrillerem s přesahem do fantastiky. Je o dobru a zlu a ošklivých lidských vlastnostech...řekněme na rovinu, o sedmi hříších.... Přitom se nejedná o lacinou moralitu, ale v prvním plánu jde o ohrožení rozpadající se rodiny. Johne, ty hajzle! Velmi pěkný vizuál a skvělá hudba. A krev tu vůbec nechyběla, byť nějaké ty kapky a střeva ven se najdou.

Celkom spoko. Taký neškodný low budget akože horor. Postavy hrajú na čo reálne majú, na Oscara to nebude, ale dívať sa ne dá. Príbeh taká klasika, ale našťastie tu bol pokus priniesť niečo nové a trošku to okoreniť aj jedným zvratom, takže za to majú moje sympatie. Na vypnutie mozgu na večer môže byť.