Dům běsů (2023)

První co je potřeba zmínit, je počet spoilerů tady. Čím méně toho budete vědět, tím spíš si film užijete. Takže přestat číst zde. No a pokud vám to nedalo, tak postupně. Je to zajímavě funkční mix otřepaných žánrů: Pro Asii extra typická duchařina, do toho haunted house, kult, trochu folklóru. Naštěstí vyvážený mix. Dobře to buduje atomsféru, nejblíže asi jako Rosemary nebo Hereditary, ale není to to stejné. Styl vyprávění z několika pohledů tomu sluší, postupně to tím nabírá na komplexnosti. A jestli ještě teď čtete, tak i prozradím, že to nemá happy end, což je taky plus.

Popravdě tohle asi bude první thajský film, co jsem viděl a hned jsem trefil velmi kvalitní kousek. O filmu jsem si nic zásadního nezjišťoval a rovnou si ho pustil. A vám doporučuji to samé. Čím více víte o ději a zápletce, tím je větší šance, že se připravíte o moment překvapení. Režisér a scénárista Sophon Sakdaphisit odvedl moc dobrou práci. Režisér nikam nespěchá, pomalu buduje atmosféru a napětí, krásně si připravuje půdu pro lekačky, zvraty a nepříjemné pasáže. Moc se mi líbilo, jak je film vystavěný, jak má natočené některé scény, bavilo mě odhalovat, co se děje a kam to směřuje. Herecky je to odehrané dobře a uvěřitelně. Jediné, co mi výrazněji nesedlo je délka. Tady se mohlo krátit o dvacet minut a tempu filmu by to jen prospělo. Dům běsu je povedený horor, který umí velmi dobře překvapit a zaslouží si vaší pozornost.

Ak vám nikto nevysolí pointu, pričom film samotný sa o to taktiež veľmi nesnaží, tak dostanete efektívnu, trošku prízemnú, ale stále chladnú ducharinu. Sme na ázijskej pôde a preto je na programe dňa nečakať ostrokyslú polievku, ktorá sa v týchto krajinách iba podáva, filmovo je to skôr výnimočný stav. Nič agresívne, nič krvavé, nič gore. Na Hollák zabudnite, nieje to ani francúzska polievka. Horor, ktorý si môžu pozrieť aj hororom nežijúci jedinci, pretože to rozhodne neublíži ani ich intelektu a ani ich psyché. Osobne, na konci pomaly slzičky.

Tak toto bol fakt horor... a nemyslím to ako kompliment. Postavy sú tak nesympatické a do takej mierny hysterické, že po polhodine som mal toho plné zuby. Žiaľ, čakala ma ešte hodina a pol toho istého. Miestami to bolo až parodické: každých pár minút začala hučať „satanská hudba“, do toho postavy vrieskali, kričali, revali alebo sa „len“ hádali, plakali a chytali brutál hysterické záchvaty. Atmosféra je pritom „fajn“ temná a niektoré scény znepokojivé, ale ťahalo sa to ako sopeľ, nezaujímalo ma to, mnohé scény sa odohrávali v tak hustej tme, že som poriadne nevedel, na čo sa dívam. Fakt som myslel, že ma trafí šľak. Hovoriť o tomto, že to vzniklo podľa skutočných udalostí, je fakt nesmierne hlúpe.

Překvapení z Thajska dle skutečných událostí. Nejsilnější stránkou na celém filmu je příběh. Snímek nám během 2 hodin odvypráví děj ze 3 pohledů a všechno krásně ve finále do sebe zapadne. Snímek dokáže překvapit se zajímavými zvraty a diváka narůstající atmosférou nenechá vydechnout. Na filmu musím ocenit, že při své stopáži 2 hodin nenudí a na nic film nečeká. Divák zde nenajde lekačky a taky žádné gore (krev tady je, to ano), místo toho se pracuje s atmosférou a režisérSophon Sakdaphisitpěkně dokáže diváka napínat, minimálně u mě se mu to podařilo. Za mě osobně pěkné překvapení z Thajska.7,5/10