Du li shi dai (1994)

Vzťahový prepletanec z Taipei ukazuje Yangove tradičné majstrovstvo. Všetky postavy sa poznajú alebo sa v určitom bode stretnú a vzťahové hádky a nedorozumenia postupne smerujú k vytúženému uvedomeniu. Je to o jednotlivcoch, ktorý si hľadajú miesto v živote a ktorý sa snažia hlavne spoznať čo chcú a po čom túžia. Je to v kontraste s dobou a spoločnosťou, ktorá vytvára zdanie úspechu, po ktorom musia predsa všetci túžiť. Opak je ale pravdou. Je to láskavé, úsmevne a vo veľa veciach pravdivé. Aj keď možno ťažšie čitateľnejšie pre západného diváka. Dievčatá sú ale krásne a jednotlivé vyústenia mikropríbehov zase uspokojivé. Nie najlepší Yang, ale stále sa jedná o vysoký nadpriemer. Hoci komédiou by som to úplne nenazval.(17.02.2026)

Yangův dramaticky nejpřístupnější film, v podstatě konverzační vztahová komedie, je zároveň jeho tematicky nejodtažitějším, což ale dobře reflektuje odcizené postavy, které se ztrácejí v bludišti vlastních identit – osobní, pracovní, umělecké. Obzvlášť korporátní sféru Yang špízuje jako obvykle s nejvyšší mírou preciznosti, popisující Taiwan jako zemi zapomínající na tradice ve prospěch rozbujelého kapitalismu, přičemž stejným dílem nakládá i umělcům, kteří se ve světle pokroku nedokážou smířit s úpadkem vlastního významu. Po všech stránkách sytý film, ale možná poprvé jsem měl u Yanga dojem, že bychom si zasloužili i chvíle ticha mezi nekonečným proudem afektovaných hádek a výkřiků. Když už náhodou nastane, nezbývá než obdivovat skvělou práci s prostorem (lepší využití výtahů ve filmech nenajdete) a přirozeně nasvícené noční scény, dodávající tu správnou dávku melancholie i postavám, jimž je i po dvou hodinách obzervace náročné skutečně porozumět. 85 %(09.04.2024)

Konfuciánské zmatky. První polovina filmu je skutečně jaksi zmatená, pro nečíňana každopádně. Teprve v polovině je vyloženo, co Konfucius znamená (symbol květu a krysy) a to, že se každý chce ohřát v jeho slávě, ale o něho jako o člověka zájem nemá. Zápletka je pak jasnější a děj směřuje ke konečnému prozření postav.(31.07.2016)

Historka o Konfůciovy reinkarnovaném do dnešního Taiwanu, který se dívá na společnost, kterou "stvořil" a která ho za to má ráda, ale zároveň pokrytecky vidí konfuciánskou morálku jen jako prostředek k maximalizaci vlastního prospěchu, slouží jako metafora pro současný Taiwan. Yangovu Taipei v tomto filmu obývají samí podnikatelé, mediální osobnosti, umělci, vládní úředníci. Všichni si jsou to kolegové a znamí, ale zároveň si všichni navzájem vráží kudly do zad. V dlouhých dialozích (a někdy i monolozích) nám odhalují své vnitřní světy, své tužby, dilemata... je tu ale i hodně reflexe nad současnou taiwanskou společností, uvízlou v rozporech mezi tradičními hodnotami a moderním individualismem: jedna dvojce, například, se má brát na základě dohody mezi jejich rodiči (tradiční dohodnuté manželství, pro Evropana těžko představitelná záležitost), na druhou stranu se ale dopřávají co největší svobody - tedy alespoň navenek, poměr sil zde není vyrovnaný; úředníci cynicky vtipkují o tom, že stát je v demokracii největší firma - splývá hranice mezi individuálními a kolektivním zájmy; syn otce odsouzeného za korupci jím pohrdá, sám ale pracuje na kariéře v pletichářském byrokratickém aparátu. Jak je z popisu asi vidět, film je - stejně jako většina Yangových filmů - bohatý na postavy a dialogy, skoro jako románové vyprávění.(13.05.2013)

ocenenia :MFF Cannes 1994 -Nominácia na 1. cenu