Donner Pass (2012)

Thomasovi rodiče mají srub v horách a právě tam on nyní míří se třemi kamarády, aby si prožili krásný víkend na sněhu. K místu se ale váže děsivá legenda o kanibalovi, čemuž ještě nahrává fakt, že před pár dny kdosi brutálně zavraždil ženu. Kdo by ale věřil pohádkám, že? Čtyři v obrovské chatě nejsou moc, ale naštěstí kráva Nicole pozve bez Thomasova vědomí svého narážeče a jeho kumpány. O zábavu tedy bude postaráno. Mám rád slashery a slabost pro les. Hned krátce po úvodu dojde opakovaně na střeva ven! A pak už klasicky chvilku trvá, než začne klasická vybíjená, ale kupodivu nechybí ani sex. No a pak už jednotliví aktéři zkapávají a vnitřnosti se hrnou ven o sto šest. Jasně, herecké výkony mizerné, ale o ty jde v tomto případě až na posledním místě. Postavy dostatečně nesympatické, a tak se těšíte, jak budou vykydleny. Nebýt skvělého vizuálu jeden by si myslel, že jde o osmdesátkovou záležitost - což já rád. Na jedno podívání OK.

Když jsem ve filmových análech hledal, čím bych si spravil chuť po nedomrlém pseudohistorizujícím pseudothrilleru The Donner Party (2009), narazil jsem na tuhle skvostnou vyvražďovačku. A dvojnásobná spokojenost. Jednak vyvražďovačky se mi asi nikdy neomrzí, druhak je tohle lobotomizované a šablonovité vyvražďovací béčko stokrát zajímavější i zábavnější, než nějaké pseudorealistické televizní nudy. A má dokonce i historický úvod, který donnerovskou kanibalskou legendu uvádí na pravou míru. Jinak recept na klasickou teenagerskou vyvražďovačku zůstává i po letech stále stejný - dejte dohromady partu měšťáků, dost nesympatických na to, aby jich pak divákům při jejich vyvražďování nebylo líto, mezi ně hoďte dva tři relativní sympaťáky, kteří přežijí až do finále, zavřete je spolu do baráku/nějaké chaty v pustině a... a rozuzlení už je pak na uvážení každého jednotlivého rejži. A tohle rozuzlení se mi hodně líbilo, je ryze béčkové, překvapivé a samozřejmě s otevřeným koncem.

NUDNÝ zacatek. Ale potom....ach, pro milovniky slasheru naproste nebe.... parta rozjevených výrostků, kteří si jedou uzit vikend do horske chaty,zjistí, ze venku se potuluje kanibalistický vrah, kteremu jde jen o to, aby uspokojil svůj " hlad" . Napínavé, strašidelne, nechutne. V urcitych chvilich mi ale napeti prislo trochu smesne. Ale scena ve vyrivce to spravila.A ten konec :-)

Donner a pár mužov sedeli v klude pri ohníčku až v takom príjemnom prostredí tých mužov pozabijal a on ich aj zjedol.Potom sa príbeh prenesie do súčastnosti z Donnera je legenda a niektorí tomu príbehu veria a iný vravia že to bolo inak.Na neštastie dva mladé páry a k nim sa pridajú dalši idú práve na tie miesta,kde sa to stalo a pravosť tej legendy si vyskúšaju na vlastnej koži.Bol tam strašne pomalý rozjazd,ale potom sa film konečne trocha rozbehol,len gore tu teraz skoro chybalo.Postavy tu boli sympatické,aj keď sa niektoré správali ako čistí debili,dalo sa na nich pozerať.Logika tu zase hrala až druhé husle ale u takýchto filmov je to známe.Príbeh je čistá,klasická vyvražďovačka,so štipkou originality,narážam hlavne na tú koncovú pointu.Les,partia mladých ludi,osoba ktorá si ich chce dat na večeru a tá koncová pointa,niečo podobné som si myslel,ale aj tak ma to troška potešilo.

Na kanibala v zimě zásadně v teplém ošacení a dvojnásob neignorovat legendární historky, které zpravidla nelžou. Parta mladých lidí na jednu takovou legendu nedbala zřetel, a i přes toto vědomí, se vydala kempovat do horského srubu rodičů trochu podivínského a introvertního Thomase. Na místo, kde před dvěma stoletími jistý George Donner pozřel zaživa několik lidí v rámci přežití krutých mrazů. Od té doby nese prokleté místo název "Donnerův průsmyk". Nechci psát, že početná skupinka mladých lidí byla spolu zadobře, protože tomu tak nebylo. Zvláště, když se k původně čtyřčlenné partičce výletníků přidala nevítaná skupinka nocležníků, kteří si vzájemně moc nesedli, a postupně mezi nimi panovala určitá nevraživost. To nebylo ani tak podstatné jako to, že nejdříve bylo nutné překlenout nezáživnou porci nedůležitých keců a s nimi i nějaké to seznamování s jednotlivými postavami, kterých nebylo zrovna málo, než se konečně začalo něco (krvavého) dít. Rozjezd tedy rozhodně excelentní nebyl, když nepočítáme úvodní sekvenci událostí, v nichž vystupuje George Donner, tak se nejméně přes půl hodiny nic hororového neodehrálo. Kdo si počkal, ten se dočkal a první vražda přišla přibližně v polovině filmu, ale mimo obraz. Až s nalezením zohavené mrtvoly jednoho z mladíků, bylo možno prohlédnout si vyhřezlé vnitřnosti. Masakrálních vražd přibývalo, krve tak akorát, explicitnost na střední úrovni, akorát ten dobrý zážitek kazil fakt, že některé "mrtvoly" v záběru pohly oční bulvou. Pak došlo, na můj vkus, na o něco slabší masakrózní finále a s ním také v té všudy přítomné lesní tmě vyšla na světlo pointa, jak to s těmi běsnícími vražednými choutkami vlastně bylo. Něco se dalo předem vytušit, něco naopak ne. Prakticky neznámá herecká parta podala velmi uspokojivé herecké výkony, ačkoliv se křivka sympatií z neutrálu příliš za dobu jejich účinkování na scéně nevychýlila. Nicméně děvčata nebyla přímo vybrána jako prvoplánové krásky, i když z těch tří si o pozornost nejvíce říkala vnadná Australanka Adelaide Kane. Nepříliš známá televizní herečka Elise Robertson si pro svůj režijní debut vybrala hororový žánr a přistoupila k němu v tom lepším, i když ne úplně nejzářivějším spotlightu. Z něho ji často dostával nepříjemně střídavý rytmus amatérství se zdatně profesionálně odvedenou prací. Zvláště první utahaná půlhodina neobsahovala nic jiného než scény, které odrazovaly pro svoji nezvládnutost hraničící s laciným amatérismem, a diskutabilní jsou také její řemeslné schopnosti režisérky, ale když došlo v druhé polovině na hororové atributy, tak spokojenost sice nebyla největší vzhledem k povadlému finále a ne vždy stoprocentnímu provedení způsobu zabití ani být maximální nemohla, ale dalo se to přestát a ke slovu se přihlásila i určitá originalita a drive s očekávaným napětím, co přijde v příští scéně. Za tenhle hororový střed ji určitě vyhladovělý kanibal nesežere. I když znáte to. Kanibalové jsou nevyzpytatelní. 60%