Dobrou noc, mami (1986)

SPOILERY! Tenhle film asi nepochopí nikdo, kdo někdy neuvažoval o sebevraždě, ale pro mě je to jasných 5* a nejlepší film co jsem v životě viděl na toto téma. Žádná přepálená troska hroutící se na mostě za asistence policie, ale vyrovnaná, smířená žena, která si prostě řekla dost a v zbývající hodině a půl se chystá uzavřít s matkou praktické otázky i pár nevyřešených věcí z minulosti. Bilanční sebevražda, při níž zazní všechny argumenty proti i všechno co se honí v hlavě někoho, kdo se rozhodl. Jessie se k tomu odhodlá v okamžiku, kdy je ji dobře, kdy ji nesužuje nemoc, kdy dokáže jasně přemýšlet a připravit okolí na svět, kdy už tady nebude. Jsem moc rád, že konec je takový jaký je a že se autoři neuchýlili k nějaké laciné berličce typu "matka ji to vymluví" nebo "odvezou ji do špitálu a práškama z ní udělají zeleninu". Filmařsky je to samozřejmě "jen" konverzačka v jedné kulise, byť s famózními výkony Spacekové i Bancroftové, ale téma vítězí. Jako někdo, kdo s touto myšlenkou bojuje už víc než 10 let a který měl to štěstí/smůlu že neměl nikdy po ruce zbraň a je příliš srab na něco pomalého a bolestivého jsem chápal každý pocit, dialog Jessie, stejně jako to, že člověk by měl právo říct, že už tu nechce být. I když mi bylo líto té mámy, a asi bych podobnou cestu nevolil, ale na druhou stranu žijeme tu pro sebe, ne pro ostatní. A když se život stane nesnesitelným... i feel tired, i feel hurt, i feel sad, i feel used... tím je asi vyjádřeno vše.

Divadelný kúsok pretvorený na film, ale teatrálny základ badať. O tom, že keď to máte chuť seknúť, tak sa seknite. Keby každý takto uvažoval, tak na svete neostane žiť pomaly nikto. Film v podstate teóriu samoeliminácie akosi podporuje. V podstate je to až neúctivé voči tým, ktorý každý deň bojujú s nepriazňou osudu, s ťažkou chorobou, s chudobou, ale robia všetko pre to, aby prežili. Zbabelé a sebecké riešenia v precitlivelej a ukecanej dráme.

Malé konverzační drama s velkou hloubkou. Vynikající scénář a vysoká úroveň herectví posouvají tento snímek téměř k hvězdným výšinám, přesto mám, jako malý středoevropský človíček, několik výtek. Především, některé věty jsou ryze americky sloganovité, určené pro tamního diváka, takže malému středoevropskému človíčkovi přijdou v souvislosti s tím k čemu se schyluje až směšné, podobně jsem to měl se slavným dramatem Smrt obchodního cestujícího. Nedovedu si představit že by v našem prostředí podobný dialog mezi matkou a dcerou probíhal právě takto, ale to je úděl psychologických konverzačních dramat ze zámoří. Pro mě bylo právě kvůli tomu chvílemi dcl těžké udržet pozornost, vybírat mezi těmi klišé to důležité pro děj a pochopit motivace obou postav. Lidé znalí prostředí si ale asi můžou přimalovat i pátou hvězdu. Sissy Spacek je ve svých pohybech tak ohromně jistá, jako kdyby v tom domě opravdu trávila mnoho a mnoho dní!

Věcná a praktická dcera, která se chystá skončit se životem, a její výbušná matka, která neví ani kde mají doma prací prášek. Zpočátku se mi dialog zdál ukřičený, až nesnesitelný. Postupem času, jak se charaktery rýsovaly, jsem filmu začala přicházet na chuť. Poslední čtvrthodina opravdu stojí za to.

Príbeh je prahprostý - žena sa rozhodne odbachnúť, má to naplánované a vlastne celý film sledujeme iba to, že sa ju mama snaží od tohoto činu odhovoriť. Či už slzami, vydieraním alebo líškaním. Film kolíše niekde na hrane drámy a komédie a je strašne ukecaný. Ale že strašne, nedá divákovi vydýchnuť. Ukecaný natoľko, že je dosť zložité udržať sústredenosť na takej úrovni, aby divák jednoducho nevypol...počas filmu sa mi to "podarilo" niekoľkokrát a ani behom niekoľkých minút sa film nikam neposunul....ako v nejakej telenovele. On sa totiž neposunie do konca filmu vôbec, žiadny zvrat, žiadna záverečná pointa, nič. Je to tým pádom nezáživná nuda a hoci komorný príbeh o dvoch postavách je herecky dobre zahraný, príbehovo aj dialógovo u mňa zlyháva. A to ani neriešim laxné dôvody pre samovraždu.