Dobrou, mámo (2014)

Bezpochyby je to dobrý psychologický horor. Nečekejte horor, ale čekejte spoustu napětí. Musím přiznat, že má velmi pomalý začátek, až je nudný a nutí vás myslet si, že jste viděli film o dvou dvojčatech, která vám ukazují dům a jeho okolí. Ale věřte mi, že nakonec je to všechno opodstatněné, aby vás připravilo na závěrečnou psychózu protagonistů. Vyprávění, jak film postupuje, postupně odhaluje stopy, které vás nutí sledovat dál a zjistit, co se děje. Kamera je vynikající; nedíváte se na typický komerční hororový thriller. Drastická změna scénáře v polovině filmu. Jak syrové a znepokojivé jsou scény v poslední hodině. Konec je dobrý; nezklame vás, ale nakonec budete nenávidět protivníka. Je to psychologický horor a to mluví za vše. První hodina je velmi pomalá a může vás nudit, ale nezoufejte, věřte mi, to, co přijde potom, je mnohem lepší a čekání se vyplatilo.

Ačkoli bravurní debut Franzové a Fialy produkoval manžel a strýček Seidl, "Dobrou, mámo" (původní "Vidím, Vidím" mi připadá jazykově případnější) ukazuje spíš k Hanekemu. V žánrové směsici thrilleru a psychologického filmu o vztahu matky a dítěte, o dospívání a hledání identity v rodině a společnosti tvůrci připomínají skryté výrobní vady nenápadně půvabné buržoazie, v závěru přibývá černý humor a dojde i na body horror silné ráže. Musím se přiznat, že nepůvodní, ale účinně použitá pointa mi došla až ke konci. A ještě jedno přiznání: že jsem tím propadl v očích osoby řečené Asia Power, mě málem naplnilo pýchou.

Pokud znáte zvrat celého snímku, řekl bych, že nemá smysl, abyste se na Dobrou, mámo dívali. Já ho neznal (a ani jsem ho do odhalení neuhádl), takže jsem si to poměrně užil. Je to celkem zdlouhavé, tempo není moc svižné, ale kouká se na to i tak dobře a místy snímek zaujme nějakým zajímavým momentem. Ale že by bylo nutný se na to podívat, to ne.Vyhodnocení:Jiný film se stejným zvratem doporučuji daleko více

Trailer vypadal dokonale. A celkově má tenhle film svoje kouzlo. Atmosféra by se dala krájet, soundtrack skvělý, ale konečné rozuzlení jsem uhodla už tak v půlce filmu. Nebyl to žádný šok.  Přesto mě závěr dokázal šokovat v něčem jiném. A to, že se opravdu nebál zajít za hranu. Mám silný žaludek, ale bylo to trochu nepříjemné.  Povedený film.

Nebýt režisérského kiksu mohlo se jednat opravdu o povedený horor s kvalitní dusivou atmosférou. Jenže díky tomu, že hlavní odhalení je jasné snad pro každého trochu zkušenějšího diváka, je to tak trochu bez dalšího překvapení a vlastně se kromě finálního aktu, který mě slušně emocionálně rozložil, nejedná o nic převratného právě k vůli nezvládnutému odtajňování zápletky. Jinak je to ale solidně natočené, jenže tenhle moment mi vlastně celý ten film trochu zkazil.