Detour (2016)

"Když někoho zabiješ, měl bys pak vykopat rovnou dvě díry. Jednu pro oběť a druhou pro sebe."

Tak tenhle kousek mě bůh ví proč, ve své době nějak obešel a našel až teď. Což je fajn, protože jsem se příjemně bavil celou dobu a určitě patří do kategorie koukatelných věcí. Obsazení i příběh v pohodě. Taky cením originální přístup. To, že jedna věta dokáže zamotat cca půl filmu je opravdu zajímavé a často nevídané. Za mě minimálně 10% nahoru.

Tento film mě opravdu hodně překvapil. Film byl svým zpracováním velmi zajímavý svým mísením časových linií, že jsem nevěděl co se kdy stalo či nestalo. Naštěstí se to ustálí a vše pomalu hezky zapadne do sebe a pak už se jede přímo do finále, které bylo taky ... abych nespoiloval. Takový příjemný napínavý, road movie s pěkným rozuzlením.
Hodnocení: 74/100.

Zabaleno do atraktivních kulis a "intelektuálně vybaveno" anachronickou dějovou linií. Výčet kladů tím končí. Celý film, rádoby psychologicky pojatý, je degradován mizerně nepřesvědčivými hereckými výkony a faktem, že v celé té plejádě bizarních postav neexistuje jediná, která by vzbuzovala určité sympatie. Snad s výjimkou protagonistovy mámy, ležící v kómatu, která je zde jediná uvěřitelná. Bohužel si logicky příliš nezahraje - na rozdíl od jejího duševně neukotveného, pubertálního synáčka.

Mladý student práva se chce pomstít na svém nevlastním otci kvůli bouračce, vlivem které se dostala jeho matka do kómatu a je to s ní hodně vážné. Lehce postavený žánrový thriller už od samého začátku jasně ukazuje směr následujícího dění oplývající myšlenkou, sem tam nějakého toho zvratu a opravdu mírných humorných situací. Jediné co nepřekvapí je dějová linie, která ani není nijak zvlášť podpořena danými postavami. Jejich charakteristika je slabá, tudíž ta odlehčenost atmosféry konáním skutků vyznívá zase až moc přehnaně. Místy je konce i znát tarantinovský styl, ale zřejmě byla snaha se mu moc nepodobat. Ne, není to špatný film, už kvůli vcelku působivé kameře, ale nelze od toho nic výjimečného očekávat.

Zápletkou nikterak výjimečná podívaná, ovšem co musím hodně ocenit a co mě na tomto filmu vážně dostalo, bylo jeho zpracování, kdy se celý děj odehrává ve dvou časových, navzájem se proplétajících, rovinách a divák po celou dobu neví, na čem vlastně je, ovšem myšleno v tom dobrém slova smyslu, neboť díky tomu ho film drží v neustálém, fungujícím napětí a v příjemných pocitech očekávání, jakým směrem se to celé nakonec bude vyvíjet. Navíc onoho zpracování využili tvůrci i k zakomponování několika zajímavých a překvapivých zvratů, což též vždy potěší. Film se jinak nese i v poměrně svižném tempu, kdy se pořád něco děje, plusem jsou pak i zajímavé a ne zcela průhledné postavy a v souvislosti s tím musím zmínit i výtečné obsazení, především tedy dvou ústředních postav, a to čím dál víc stoupající mladé hvězdy Tye Sheridana a výrazného Emory Cohena, kteří tu spolu svádí vážně přesvědčivý souboj, ze kterého ovšem nakonec stejně nikdo nemůže vyjít jako vítěz. Jen obsazení Bel Powley nebylo úplně nejšťastnější, neboť pohled na ní není zrovna dvakrát příjemný, ale budiž. Víc mě spíš zamrzlo slabší navození atmosféry a dost mdlá, respektive naprosto nulová stylovost, protože kdyby se v těchto ohledech podařilo tvůrcům odvést výraznější a třeba i osobitější práci, šlo by pak o vážně skvělý snímek. I tak ale stojí za pozornost a je dost škoda, že jde o poměrně neznámý film, myslím, že by si totiž našel spoustu příznivců a tím i mnohem vyšší hodnocení.