Děti rozvodu (1927)

V dětství (předškolním a na obecné) jsem rozlišoval děti mého věku na běžné (podskupina: dobří kuci, zlí kluci a holky), děti z dětských domovů, děti cikánů a děti svobodných matek. O "dětech rozvedených rodičů" jsem nevěděl tehdy nic. Ale ani Amerika (která je vždy vpředu) třicátých let mi o tom mnoho neřekla. Proč se děti rozvedených z nejvyšších tříd odkládaly "k jeptiškám", když každé mohlo mít chůvu, služku, učitele na kavír a jídu na koni? Co tam "v tom děcáku" vlastně dělaly? Celá tahle společnost mi byla vždycky nechutná a jejich modes robes mě spíš odpuzovalo. Režie filmu převyšovala scénář, který byl příliš přímočarý a jeho nepravděpodobnost nutně vyústila v melodrama. Přitom pomíjím další aspekt filmu: "vztahy žen navzájem a k mužům (rivah****). Ani Gary Cooper (?) nebyl ještě Gary Cooper (!), přestože si mnohé "ksichty" podržel i do budoucna. I když to tak možná nevypadá, film hodnotím pozitivně.(02.06.2023)

Ten film má jediný problém, že neobsahuje žiadnu vatu. Je to skrátka rada za sebou idúcich, dôležitých udalostí, v období niekoľko desiatok rokov. Preto nie úplne fungujú emócie - takýto film by mal trvať dve hodiny. Herci sú fajn, Esther Ralston je snaď ešte sympatickejšia jak Clara. Má to dobre napísané postavy, smutný príbeh, skvelú kameru. A je to nádherne natočené.(29.11.2020)

Neuvěřitelně stravující melodrama se skvělou prací von Sternberga a ještě dokonalejšími kostýmy. Jen velmi těžko se mi přijímá fakt, že právě tento film si nemohu pravidelně opakovat v domácím kině, protože kaskáda vrstvících se potěšení je v Children of Divorce nekonečná. Už to delikátní přátelství mezi Kitty a Jean je rozkoší. Tak přirozeně ulpívá v náruči jedna druhé. Tak nádherné jsou, když prožívají ty největší strasti i radosti. Příběh je zcela jasný, děti rozvedených rodičů nikdy svým potomkům nechtějí předat stejné neštěstí. A proto, když dojde na první manželství páru, který si nebyl souzen, obě přítelkyně přijímají svůj osud. Láska k partnerovi musí stranou - ve jménu manželství. A ještě jednou se musím rozplynout nad těmi kostýmy, které si žijí během filmu svůj samostatný život, jsou zároveň součástí dekorace a pokud Jean usedne na schody, aby pochovala dceru Kitty, žádný pohyb nenaruší její vlečku. Stejně tak, když se Kitty rozhoduje o svém osudu, dopis jí tak pikantně zapadne do záhybů ranního pláště, že jsem mohla sotva popadnout dech. A to nemluvím o skvostné korunce Jean, která zdobí tu její krásnou hlavinku během osudového večírku. A o velké večerní Kitty s nařasenou sukní a velkými průramky. A o skvělém art deco vzoru na všedních šatech Jean a o noční košilce Kitty a ... aaach.(22.10.2013)

Elegantně natočený melodram o vztazích žen navzájem a k mužům.(70%)(03.04.2023)

Prinis strnule na mna, nedokazal som sa ani dostat do deja, ani tempo ma nechytilo : 60 %(24.03.2020)