Delirium (2018)

Nevím co si mám o to myslet. Prvotní seznámení s dějem působí originálně, už je díky kraustrofobně podaném prostoru domu. Hlavní postava je skvělá a hraje klasického člověka s problémem delirium z činu jako spolupachatel, kdy jeho bratr v minulosti zabil 2 dívky. Ačkoliv ve druhé polovině filmu se z poklidné výzvě ,,přežít" 30 dní v rodném domě stane něco jako levný akční film. Prostě konec jsem očekával značně lepší.Pěnička

Parádička, konečně zase něco koukatelného! Svátečky nám skončily a je třeba zase dohánět restíky. A že jich je, na seznamu mám nějakých 1600 kousků a denně další přibejvaj, no není to nádhera? Ale to jsem odbočil. První kousek ze seznamu bylo "delirium". Nevím proč, ale vždycky jsem měl za to, že už jsem to viděl. Tak teda až doteď ne... Od začátku poutavé, záživné, zábavné, místy napínavé a mystifikace i nějaký ten jumpscare určitě potěší! Obsazení v pohodě a scénář až na nějaké to klišé taktéž. Není moc co vytknout. Za mě dost povedený.

Fakt to nebylo natočeno kolem roku 2010? Dle titulků to bylo natočeno v roce nebo do roku 2016… Dále - Blumhouse, DiCaprio ani 2018 v tom není ani náhodou, tedy. Každopádně, jako retro skvělé, jenom tam 80% věcí nedává smysl - proto nedávám 4 ale 3 hvězdy, protože v hodině a půl skutečně nestihnete moc věcí s psychologickým snímkem o člověku představujícím si věci a nevěci. Nevím, špatné to není, ale bez logiky…

Pokus protagonisty o reintegraci do společnosti nikdy zcela nepřesvědčí a zápletka je neuvěřitelně nudná, nedokáže nabrat na obrátkách ani tehdy, když se náhle objeví jeho údajný skutečný bratr, který uprchl z vězení. V izolaci postavy není dostatek napěťových momentů, aby se udržel zájem, a dva fiktivní světy jsou špatně propojené. Slabý a snadno zapomenutelný film.

Veskrze průměrný thriller, který si ovšem dovolím označit za poměrně funkční a zábavnou podívanou. Jasný, nenabízí tedy skutečně nic nového, neokoukaného, či překvapivého, ale na druhou stranu prostě dokáže od první až do poslední minuty v rámci jemné tolerance bavit, sem tam vystrčí růžky i nějaké to napětíčko, závěr je pak také docela slušně vygradovaný a nakonec ani ta pointa vyloženě neuráží. Tvůrci zde každopádně pracují s jedním z nejotřepanějších témat, tedy s hrátky s realitou a halucinacemi, na čemž stojí prakticky celá první polovina filmu, následně pak ale dojde k jistému zvratu, čímž dějová linie nabere již jasnější směr, nicméně v obou těchto fázích je to tuctové a nenápadité, zároveň to naštěstí ale nikdy nesklouzává k nějakým teatrálnostem, či trapnostem, jen kdo má prostě nakoukáno, tak toho to moc nepřekvapí. Atmosféra jinak měla být rozhodně výraznější, ať už třeba díky prostředí velkého domu, či třeba pomocí vizuálně působivějších prvků, co je ovšem vážně fajn, tak je obsazení, na čele se sympatickým Topher Gracem a především přenádhernou Genesis Rodriguez. Ve výsledku se tak jedná o snesitelnou žánrovku, kde něco funguje více, něco méně, celkově prostě ok podívaná, s klasickým nenadchne, neurazí.